(Brno) Světový šampionát v Brně je minulostí, emoce pomalu opadávají a téměř všichni, kteří měli s českými medailemi něco společného, už k tomu řekli své. V jejich výčtu však zatím chybí ta, na jejíchž výkonech se vlastně v ženské reprezentaci staví. Letošní trojnásobná mistryně republiky, skvělá univerzálka a opora reprezentace LENKA CIBULKOVÁ. Českobrodská hráčka určitě bude jednou z hlavních kandidátek na titul Nohejbalistka roku 2012. I proto jsme ji pozvali ke krátkému rozhovoru.
Lenko, zdá se, že letošní sezóna byla jednou z nejvydařenějších ve tvém sportovním životě. Pamatuješ podobnou nebo i lepší?
Nemám doma žádnou vitrínku, medaile jsou v krabici, diplomy kdovíkde, tak ani nevím, ale nejspíš lepší nebyla. Možná mně ty letošní čtyři zlaté donutí vytvořit nějaký památník. (úsměv)
Ve trojicích jsi získala titul mistryně světa. Dá se to alespoň trochu srovnat se dvěma tituly z mistrovství České republiky v individuálních disciplínách?
Každá medaile je jiná. Na domácím šampionátu absolvujete víc těžkých zápasů za sebou, takže pocit vítězství je možná víc zasloužený. Na mistrovství světa přijde po dlouhém čekání jeden zápas, který musíte před diváky proměnit. Republika je zkouška výkonu, světový šampionát je víc loterie, komu to zrovna lépe sedne.
Trenér Šmejkal postavil tým tak, aby každá jeho členka měla šanci získat zlato. Nebylo to trochu riskantní?
Myslím, že nebylo původně v plánu, rozdělit to za každou cenu spravedlivě. Je těžké rozhodovat o sestavě v tak vyrovnaném týmu, kde na jeden post máte dvě až tři hráčky na stejné úrovni.
Zdálo se mi, že jsi v rozhodujících chvílích druhého setu finále nechávala větší aktivitu v zakončování na Olze Řezáčové. Přestala sis věřit?
Ani ne. Nešlo nám už tolik pole a nedostávala jsem se na útok také proto, že Danka Peruňská pálila neustále do nahrávačky Káči Červenkové svůj nejlepší úder pod sebe. Tak jsem sice jako hlavní smečařka, ale také polařka, musela často nahrávat.
V třetím setu místo Řezáčové ale nastoupila Lenka Plachá. Jaký byl důvod a znamenalo to nějakou zásadní změnu v organizaci hry?
To střídání vlastně začalo mým stažením po chybách na začátku třetího setu. Holky ale pak také zkazily a točily se strany. Bylo potřeba změnit hru. Nedávaly se body, proto jsme nastoupily my s Lenkou, které hrajeme sice riskantnější zákroky, ale vedoucí rychleji k bodu. Jinak systém zůstal stejný, z příjmu jsem šla hlavně já, ze hry Lenka.
Hodně na diváky zapůsobila výměna oblečení pro nedělní finálovou část. Měla změna dresů nejakou symboliku?
Jasně, chtěly jsme být za dámy a vonět! Navíc jsme měly krásné dresy a tak jsme se musely předvést! (úsměv)
Měly jste velmi hlasitou podporu v hledišti. Mohla bys některé fanoušky třeba představit?
Jistě, byli tam naši partneři, tátové, mámy, bráchové, ségry, trenéři, kolegové z práce, kamarádi… Díky všem za ten kotel! Úžasná podpora a atmosféra!
Vypadá to, že při volbě Nohejbalistky roku 2012 budeš jednou z nejžhavějších favoritek. Souhlasíš nebo máš svého tajného „koně“?
Mám! Rozhodně Lucku Fischerovou. Skvělá hráčka, která nejen umí údery, ale kouká, přemýšlí a předvídá. Prostě hraje chytře. Myslím, že to všem na šampionátu ukázala.
Které hráčky tě, kromě našeho týmu, ještě v Brně zaujaly?
Zaujaly mě Maďarky. Singlistka Boglárka Lapsényi bezchybností a Evelyn Körösi svou pestrou hrou v pouhých osmnácti letech.
Co říkáš úplným nováčkům, jako jsou týmy Baskicka, Moldavska nebo Dánska?
Jsem ráda, že se další země přidávají. Dodává to šampionátu víc vážnosti, než když se dřív zúčastnilo třeba jen pět zemí.
Jak na tebe zapůsobila organizace šampionátu?
Z hlediska hráčky mi přišlo, že to celkem šlape. Až doma mi docházelo, kolik práce to obnášelo – přenosy, zprávy, aktuální výsledky, fotky, přesuny, organizace hráčů, rozhodčích… Takže dík také organizátorům. Jediné co mi vadilo, že se trojky dostávaly ke hře dost pozdě, ale těžko to vymyslím lépe. Navíc o to byl kratší závěrečný večírek. (úsměv)
Zkus si na závěr zatipovat. Kolik zlatých medailí získá naše mužská reprezentace v Nymburce?
Přála bych samozřejmě tři, protože jiná než zlatá se v Česku vnímá jako neúspěch.
Fota k článku Vít Němčák
