(Praha) S letošním světovým šampionátovým double se trochu nezaslouženě do pozadí dostávají tuzemské akce. Svůj první díl načala trilogie mezinárodních Posledních smečí, z nichž ta skutečně poslední, mužská, symbolicky uzavře letošní soutěžní ročník. Svůj závěrečný turnaj pár let mají i pražské soutěže, ve formě turnaje s možná trochu provokativním názvem Pohár mistrů. Čtvrtý ročník turnaje se odehraje na státní svátek, v sobotu 17.11. v pražské hale TJ Pankrác. O názvu, podobě a smyslu akce jsme pohovořili s předsedou pražského krajského svazu, MILOSLAVEM ŠNÍDLEM.
Pane předsedo, i v letošním roce bude Pražský nohejbalový svaz končit sezónu akcí, nazvanou Pohár mistrů. Proč zrovna takový honosný až provokativní název akce?
Akce je to velmi mladá, letos proběhne čtvrtý ročník. Název akce Pohár mistrů se nabídl sám od sebe. Na turnaji má právo startovat pouze mistr své třídy v daném roce, jiná šance na účast není.
Můžete nám nějak popsat smysl celé akce? Zúčastnění z různých výkonnostních tříd mezi sebou hrají s handicapy, to asi není oficiální součást pražských soutěží?
Samozřejmě, oficiální soutěže jsou již uzavřené, postupy a sestupy jasné a vyřešené. Pohár mistrů nemá na výsledky žádný vliv. Celá akce je v principu slavnostním, oficiálním předáním pohárů jednotlivým vítězům pražských soutěží a turnaj o pomyslného vítěze Prahy pro daný rok je jen nadstavbou. Pohár mistrů má od prvopočátku sportovně společenský charakter. U této akce nelze do budoucna pořadatelsky navyšovat herní kvalitu, složení mužstev je dané, pracovat na zlepšení můžeme pouze na kulturní části, určené příznivcům nohejbalu, kteří nás navštíví. Například, každý rok během akce ocenit vybrané bývalé i současné, zasloužilé, nohejbalové funkcionáře a podobně. Jako zmiňovaný handicap pro alespoň částečné vyrovnání výkonnosti mužstev používáme bodový náskok v každém setu o tolik bodů, kolik činí postavení tříd vůči sobě. Například, mužstvo krajského přeboru, hrající s mužstvem druhé třídy krajské soutěže, je znevýhodněné dvěma body na začátku každého setu.
Na seznamu startujících družstev jsou evidentně i jiná jména, než jen celků hrajících pražské soutěže.
Jedním z mužstev, které je trvale zařazené do herního programu turnaje, je družstvo pražských nohejbalových legend. Každý rok se skládá z jiných hráčů. Vždy, s dostatečným předstihem, požádáme jednoho významného pražského nohejbalistu o sestavení svého týmu. V loňském roce to byl například výběr Jiřího Šmejkala, v letošním roce je to výběr Františka Ticháčka, v celém složení Ticháček, Brinda, Ungermann. Dále potom startuje družstvo, každoročně složené z funkcionářů Pražského nohejbalového svazu.
Mezinárodní akce typu Poslední smeč nebo Memoriál Josefa Bicana, které se v pankrácké hale konaly nebo konají, si své dváky jistě nacházejí. Co ale turnaj, na kterém startují „pouze“ hráči pražských soutěží, včetně té nejnižší?
První dva roky to bylo dost slabé a celé hlediště se skládalo prakticky až na pár vyjímek pouze z hráčů a jejich klubových kolegů. Vloni to bylo už podstatně lepší. V hledišti jsem už viděl spoustu bývalých nohejbalových hráčů a prostředí bylo mnohem příjemnější. Hodně záleží na tom, kdo zrovna v turnaji hraje. Některé kluby mají hodně příznivců, a když hrají zástupci klubů, jako jsou Řeporyje, Čakovice, či třeba Petrovice, je to hned v hledišti znát.
Vy osobně za celý rok navštívíte dost nohejbalových utkání a akcí všech úrovní, můžete tedy porovnávat. Kam by jste zařadil váš turnaj?
Jako celý nohejbal, tak i Praha nohejbalově stárne. Do nižších soutěží nám postupně padají bývalí hráči různých ligových týmů. Tito hráči velmi zásadně ovlivňují úroveň hry. Dnes je pomalu v každém pražském mužstvu nějaká bývalá hvězda a tak bývá úroveň zápasů velmi dobrá. Je zde možnost vidět velkou různorodost nohejbalu. Hraje se na tři dopady a setkávají se na hřišti herní styly v rozsahu čtyřiceti let, když proti sobě nastoupí vítězné mužstvo krajského přeboru dorostu a ligy veteránů. Myslím, že každý si najde to svoje. Netroufám si tuto akci nikam zařazovat, nerad bych někoho urazil.
Myslíte si tedy, že se z Poháru mistrů stane do budoucna opravdu tradiční záležitost s patřičným zájmem veřejnosti?
To, že se turnaj stane neodmyslitelnou součástí každoroční sezóny, bych si samozřejmě přál. Mělo by to být místo, kde se mohou všichni sejít, popovídat si a pobavit se. V příštím období, až bude mít Praha jiné vedení, to uvidí ale třeba jinak.
