(Brno) Slávu pobírají smečaři, taková je jedna ze zákonitostí nohejbalového světa. Úloha nahrávače se méně znalým může zdát podřadnou. Ale to je opravdu jen zdání. V řadě sportů je rozehrávač či nahrávač považován za prodlouženou ruku trenérových myšlenek, za tvůrce herní koncepce na hřišti. I v nohejbale absence dobrého nahrávače může smečařská esa pěkně otrávit. Své o tom jistě ví například takový LADISLAV ŠTĚPAŘ z benešovského Šacungu, člen vítězné trojice na juniorském světovém šampionátu v Brně.
Láďo, celým turnajem trojic jste prošli jako nůž máslem…
Je to tak. Přece jen v základní skupině je úroveň některých zemí slabší a zatím se s českou nebo slovenskou nemůže srovnávat. Třeba my, co jsme nastupovali v základní sestavě trojic, hrajeme minimálně dva roky nejvyšší mužskou soutěž, a to je znát.
Výsledkovou pohodu v základní skupině jsi už zmínil. Co souboj s Maďarskem v semifinále?
Maďaři patří mezi tradiční kandidáty medailových příček, ale na finále to ještě není. Na zápas jsme nastoupili koncentrovaní a nechtěli jsme připustit nějaké překvapení na náš účet. Na klidnou výhru stačil i průměrný výkon.
Přišlo očekávané finále a v něm váš největší rival, Slováci. Jejich poslední výsledky, kdy dokázali třeba porazit české mužské reprezentační béčko, naháněly hrůzu. Také odborníci do nich vkládali dost velké naděje…
Zdravý respekt je určitě vždy potřeba. Měli jsme stanovenou taktiku a tu jsme dodrželi. Slovenští hráči mohli být zaskočeni tím, jak se celý šampionát vyvíjel. Byl to poslední finálový zápas a neměli ani jedno zlato.
První set byl ale docela vyrovnaný, Slováci dokonce v polovině vedli. Za stavu 8:8 se pak rozhodovalo až v koncovce.
Měli jsme tam drobné problémy v mezihře. Otočili jsme se s Lukášem Rosenberkem v poli, a to nám pomohlo. Kuba Medek se pak začal prosazovat na bloku. Hrálo se za ním výborně.
Ve druhém setu to byl už exhibiční výkon vaší trojice. Slováci míchali sestavou, ale vůbec na vás nenašli protizbraň…
Ve druhém setu nám mezihra parádně šlapala. Soupeři jsme vše pochytali a navíc dobře připravovali Kubovi k síti. Naopak slovenská mezihra začala hořet a jejich útoky nebyly dobře připravené. Kuba pak mohl na síti hrát v klidu a bodoval parádními údery.
Pak už přišel ceremoniál a zlato na krku. Ty jsi ale ještě před třemi týdny netušil, zda se na šampionát podíváš. Nakonec jsi z kurtu prakticky neslezl…
Ano, hrál jsem celý turnaj, všechny zápasy, ani jednou jsem nebyl střídán. Na posledním soustředění před šampionátem jsem se od trenéra dozvěděl, že jsem nominován do sestavy. Fakt, že nezačnu na lavičce, ale přímo v základní sestavě, jsem se dozvěděl od trenéra až den před akcí.
Dost často se v reprezentaci poukazuje na to, že je potřeba oddílová sehranost. Ve vaší trojici bylo celkem pět hráčů, ale hned z pěti různých oddílů. Přesto jste se prezentovali jako kompaktní, dlouho sehraná sestava.
Myslím, že jsme si s klukama sedli, jak herně, tak lidsky a projevilo se to i na výsledku. Pak nezáleží na tom, zda jsme oddíloví spoluhráči, nebo z různých oddílů. Souhra s Kubou i Lukášem byla výborná, hrálo se s nimi ve velké pohodě.
Je to zatím tvůj největší životní úspěch?
Zažil jsem už několik medailí, včetně zlaté z extraligy mužů. Vyhrát mistrovství světa v královské disciplíně, to je zase něco jiného, byť to jsou jen junioři.
Co říkáš na letošní zvýšení věkové hranice u juniorů z 18 na 21 let. Prospělo to?
Tak u mě určitě, protože jinak bych se do juniorky už nedostal. Ale obecně to je změna k lepšímu. Čím nižší věk, tím je větší problém sehnat dostatek dobrých hráčů. Zejména některé země s tím mohou mít problém.
Jak se ti líbil šampionát celkově?
Bylo to výborně zorganizované, přišlo dost diváků, kteří nás hnali dopředu. Hotel, jídlo, doprava mezi halou a hotelem, vše na vysoké úrovni.
