(Praha) Až na výjimky poklidnou, místy dokonce možná nudnou atmosféru březnové Valné hromady ČNS, rozjitřila teprve závěrečná beseda. Ta se týkala po vystoupení delegáta Martina Hlavičky nečinnosti orgánů svazu v oblasti mládeže. Vzplanuvší vášně přiživilo nesplněné usnesení minulé valné hromady, které zavazovalo Výkonný výbor ČNS zpracováním kompromisního návrhu v oblasti soutěží mládeže, s ohledem na hlasování delegátů. Jedním z hlavních argumentů VV ČNS k nesplnění usnesení bylo rozpuštění Komise mládeže, jako orgánu, zodpovědného za oblast mládeže. Vzrušené emotivní náladě na chvíli podlehl i prezident ČNS, nakonec však dokázal vášně své a hlavně delegátů zkrotit. Horký brambor si jej však přece jen našel. „Systém soutěže žáků bude tvořit prezident svazu, který není v této oblasti odborníkem,“ posteskl si KAMIL KLENÍK.
Pane Kleníku, bývalý juniorský reprezentační trenér a vedoucí pražské Kotlářky Matin Hlavička, se do vás dost nevybíravě opřel. Evidentně to nadzvedlo i vás.
Nepoužil bych slovo nevybíravě, protože naše diskuze na toto téma jsou delšího trvání a ve většině případů se nesou v upřímném duchu z obou stran. Možná, že to pouze vybočilo z do té doby jinak vedeného dialogu mezi členy VV a delegáty. Martin Hlavička mne nikdy v ohledu problematiky mládeže nešetřil a nyní to prokázal i veřejně. Mne to nepřekvapilo a ani nijak osobně neurazilo. Jen jsem zaujal podobně ostrou a přímo vedenou obhajobu své osoby.
Zmínil jste i fakt, že vy sám jste do Výkonného výboru pronikl až po pracovních výsledcích v Komisi reprezentace. Dle vašich slov Martin Hlavička po vás požadoval pozici ve Výkonném výboru a pak teprve by odváděl práci v komisi. Můžete nám tuto vaší diskuzi blíže osvětlit?
Je to prosté. Já jsem vstoupil do orgánů ČNS nejprve jako člen reprezentační komise s odhodláním pomoci v oblasti manažerské a v mezinárodním styku s ostatními zeměmi, či při zabezpečení jednotlivých výprav reprezentačních družstev. Bylo to na prosbu tehdejšího nově zvoleného trenéra mužů Jiřího Šmejkala. Mé ambice nebyly jiné. Teprve postupně jsem svou prací a řekněme schopnostmi dosáhl vyšší důvěry ostatních členů VV, kteří mne kooptovali do svých řad a následně i přemluvili pro podání kandidatury na prezidenta svazu. Martin Hlavička mi své představy a vize v oblasti řízení mládeže v ČR několikrát předložil a vysvětlil. Ale nebyl ochoten se ujmout přímo vedoucí úlohy v Komisi mládeže a tím pro mne splynul takzvaně s davem. To že jedenkrát odmítl mou nabídku vzít funkci předsedy Komise mládeže, když jeho plány měly svou logiku, a odůvodnil to nejprve zájmem stát se členem VV, to je pravda. Takovéto podmínky jsou ale pro mne ze zásady nepřijatelné. Funkce člena VV je navíc pozicí volenou Valnou hromadou a nikoliv jmenovanou prezidentem.
Nezklamal vás trochu nekolegiální postoj kolegy Michala Janeby, který je za oblast mládeže z pozice člena VV a odborného poradce stále zodpovědný? K problematice se prakticky nevyjádřil a veškerou argumentaci nechal jen na vás.
My jsme si s Michalem Janebou již všechno v této oblasti vyjasnili a v tuto chvíli nemělo smysl se do diskuse, v jeho případě, zapojovat. Sám Michal si určitě na začátku své funkce předsedy Komise mládeže myslel, že se mu podaří neutěšenou situaci v ČR zvládnout. Bohužel, nepovedlo se mu to a vím, že je tím velice zklamán. Mně osobně ohlásil veškerou svou rezignaci na pokusy o změny v této oblasti již po minulé Valné hromadě v březnu 2011. Dokonce mi nabídl i svou rezignaci z postu člena VV. Tu jsem ovšem nepřijal a požádal ho o dokončení funkčního období, tj. do konce roku 2012.
Janebova pozice však je už dlouho vratká. Opakovaně jste výsledky činnosti jím vedené Komise mládeže veřejně kritizoval a vlastně i na této valné hromadě pochvalná slova zrovna nezazněla.
Odpověď na tuto otázku je již obsažena výše. Mise Michala Janeby na tomto poli se nezdařila. Ale jinak je to velmi kvalitní člověk s velkým srdcem pro nohejbal a pro odpovědnost. Jeho práce v klubu si velmi vážím.
Co říkáte tomu, že Komise mládeže už více než rok neexistuje? Není přece možné tak důležitou oblast nechat na jediné osobě. Teď s odstupem nelitujete toho, že jste v loňském roce neprovedl personální obměnu na pozici předsedy komise?
Obměnu bych velmi rád učinil. Fakt, že komise prakticky nefunguje už téměř rok, znám a zatím nevím jak ho řešit. V mých očích se zatím nikdo, kdo by tuto práci zvládl ve všech ohledech, neobjevil.
Co tedy bude dál? Budete tlačit na kolegu Janebu, aby znovu sestavil komisi, nebo VV bude jmenovat nového předsedu komise, nebo zůstane současný stav?
Dokud nenajdeme jinou osobu nebo osoby, které by to mohly zvládnout, tak bude stav takový jaký je dnes. Tzn. Michal Janeba v pozici člena VV, odpovědného za chod a řízení mládežnických soutěží. Tento stav mne netěší a musím se přiznat, že mne tento vývoj překvapil. Měl jsem za to, že se v naší zemi pohybuje dostatek odpovědných, schopných a komunikativních trenérů mládeže, kteří tuto oblast zaštítí a budou společně vytvářet dobré podmínky. Mýlil jsem se. Budeme muset hledat asi v jiných vodách. Mám na mysli mezi nastupující mladou generací trenérů u mládeže.
Odpůrcům bývalé Komise mládeže se např. nelíbil vyjednávací postoj, kdy v projednávání tak komplikované problematiky komise vsadila na postoj všechno nebo nic. Nezdá se vám netaktické vsadit vše na jednu kartu a v případě neúspěchu to zabalit? Jednání je o kompromisech a kdyby takto fungovaly ostatní svazové orgány, za chvíli už by tu žádné nebyly.
Komunikace napříč všemi kluby a krajskými články je samozřejmě nevyhnutelná. Neumím posoudit, zda-li ji bývalá komise mládeže vedla dostatečně či nikoliv. S odstupem času vidím, že nejsme schopni sami pro sebe nic navíc udělat i v jiných oblastech, než je mládež a proto byl možná postup tehdejší komise jediný možný z jejich pohledu. Pokud si nezačneme navzájem vážit práce, kterou mnozí z nás dělají pro společnou věc, tak brzy nebudeme mít žádné svazové orgány a komise. Jedním ze základních aspektů je také úcta jeden k druhému jako k člověku a o to víc k člověku, který je ochoten o věcech diskutovat bez invektiv a prvků nadřazenosti.
Nepřijde vám někdy vyjadřování a argumentace některých osob z mládežnické sféry nekorektní? Nebo co říkáte na argumenty typu, že kdo odmítá republikové mládežnické soutěže, je ten, kdo nechce s mládeží pracovat? Tento argument zazněl opakovaně třeba na posledních dvou valných hromadách.
Já si nemyslím, že by měl být kdokoliv, kdo s mládeží pracuje na jakékoliv úrovni, nějak pohrdán ostatními. Myslím, že se tak neděje a pokud ano, tak je potřeba veřejně říci, kdo tak činí.
Dalším argumentem odpůrců Komise mládeže bylo to, že v ní zasedli prakticky pouze zástupci špičkových mládežnických klubů, kteří nejsou konfrontování s problémy, které se vyskytují v krajských soutěžích. Jejich pohled může skutečně být jednostranný. Je přece zodpovědností předsedy komise, aby do komise přivedl takové osoby, které by reprezentovaly celý záběr mládežnické základny. Myslíte si, že opravdu docházelo k aktivnímu oslovování osob s nabídkou spolupráce z mládežnické oblasti z regionů?
Že zasedali, prozatím, v komisi mládeže vždy trenéři z velkých nohejbalových klubů, kde byla dlouhodobě vyvíjena práce s mládeží, je pro mne logickým stavem. V každé komisi, která v nohejbalovém prostředí pracuje, se přeci vyskytují lidé, kteří se takové práci chtějí věnovat. V Komisi mládeže to nebude jiné. My si musíme uvědomit, že rozvoj mládeže zajišťují dnes především kluby, kde mají odpovídající podmínky a hlavně vůli a chuť se tomu věnovat. Uvedu dva příklady. Jedním z nich jsou Karlovy Vary, kde moc dobře vědí co chtějí v nohejbale dokázat a co je potřeba tomuto podřídit. Svou budoucí hráčskou základnu si budují v předstihu sami a zapojují do toho i mnoho aktivních hráčů. Na druhé straně je Sokol Stratov ukázkou práce nadšenců, kteří hráli nohejbal vždy pro svou zálibu a milovali ho tak, že k němu postupně přivedli všechny své potomky a děti z jejich okolí. Stratov je malá obec a v posledním roce promlouvá do výsledkových listin všech žákovských kategorií velmi výrazně. Dokud společně nevymyslíme jak přitáhnout děti k nohejbalu i mimo kluby, jak udělat nohejbal v tomto ohledu zajímavým, pak bude veškerá produkce mládeže ležet na bedrech klubů. Já osobně neznám odborníka nohejbalové mládeže, který by se pohyboval na krajské úrovni a zároveň mimo ligový klub.
Nakonec to dopadlo usnesením, které zavazuje VV vypracováním rozpisu dlouhodobé republikové soutěže žáků. Mnohé krajské svazy i oddíly se děsí stavu, kdy se z dosud fungující krajské soutěže žáků přihlásí do republikové soutěže několik oddílů a ten zbytek v krajské soutěži v lepším případě bude hrát nekvalitní soutěž, v horším případě nebude hrát pro nedostatečný počet družstev vůbec. Můžete tyto obavy vyvrátit?
Pokusíme se tyto obavy vyvrátit v samotném znění rozpisu celorepublikové soutěže. Uděláme si předem monitoring všech krajských soutěží, který sice již máme, ale rád bych se těmi osobami i osobně sešel. Systém soutěže pak bude zcela jistě reflektovat tyto krajské soutěže a navíc by měla přinést příležitosti i těm týmům, které nemají s kým hrát ve svém okolí. Na druhé straně by tato soutěž mohla být záchranou i pro družstva, která nemají mnoho vlastních prostředků, protože by měla být hrazena zcela z rozpočtu ČNS.
Zastánci republikové soutěže žáků mají také pádný argument. Existují kluby, které mají mládežnické družstvo, ale v jejich kraji neexistuje krajská soutěž mládeže. Dle stanov ČNS jim náleží právo účasti v soutěžích. Je právě toto hlavním důvodem pro vznik republikové soutěže?
Tato věc je naprosto jasná. Pokud po někom chci plnit povinnost, tak také musím k plnění takovéto povinnosti zajistit způsob. Prozatím si regionální mládežnické soutěže řídí přímo samotné kraje a VV jim nechce nařizovat seshora podmínky těchto soutěží. Proto je nutné vytvořit soutěž(e), řízené přímo VV a umožnit tak možnost splnění povinnosti mládeže pro družstva startující v ligových soutěžích ČNS.
Další republiková soutěž vznikne v době, kdy ČNS nedisponuje už takovými přijmy, ani tolika osobami v řídících orgánech, ani rozhodčími. Není nerozvážné v takové době budovat další soutěž?
Soutěž bude postavena s ohledem na finanční možnosti svazu a s ohledem i možnosti organizační. Nevidím v tomto kroku žádné vážné riziko, které by mělo svaz nějak výrazně omezit. Navíc se systém soutěže bude částečně opírat o spolupráci s kluby a kraji.
Na valné hromadě zazněly i hlasy, např. od delegátů Pavlíka či Bořila, že nejlepším systémem pro mládežnické soutěže všeho druhu jsou turnaje jednotlivců, dvojic, trojic. Máte na to nějaký svůj vyhraněný názor?
Neumím nyní plnohodnotně odpovědět, protože jsem se dosud touto problematikou hlouběji nezabýval. Spoléhal jsem na odborníky z řad mládežnických družstev, kteří ovšem nedali dohromady žádný pevný základ této otázky. Proto jsme také dnes tam, kde jsme. Systém bude tvořit prezident svazu, který není v této oblasti odborníkem a bude si muset všechny informace pečlivě nastřádat.
