(Nymburk) Mezinárodní turnaj President´s Cup byl prubířským kamenem pro většinu hráčů, které povolal trenér národního týmu do boje s protivníky ze Slovenska, Maďarska, Francie, Rumunska a Švýcarska. Aspiranti reprezentačního dresu (s výjimkou již dříve na vrcholné akci ověřených Bíbra a Hrona) se poprali v Nymburce se soupeři udatně, ale ne vždy odcházeli z kurtu jako vítěz. Nakonec z toho byla třetí příčka, a to díky semifinálové porážce od slovenského výběru (o jediný míč). Tentokráte však český kouč nemusel mít z výsledku příliš těžkou hlavu. Pokud by na turnaji zvítězil, byl vítězem i on. Pokud ne, vlastně také, neboť by prokázal, že méně vytížení hráči, kteří tvořili nymburskou sestavu, kvalit základního kádru reprezentace zatím ještě nedosahují. Zda hráči v očích tvůrce sestavy obstáli nebo zklamali, to už je otázka právě pro JIŘÍHO ŠMEJKALA.
Trenére, jaké jsou vaše první pocity a dojmy po turnaji?
Jak jsem předem avizoval, tato akce měla za cíl vyzkoušet hráče, kteří se delší dobu prosazují v domácí soutěži a ještě na vrcholné akci neměli možnost se ukázat. Všem hráčům, co hráli, jsem dal šanci si to vyzkoušet v mezinárodní konkurenci. Podobně to pojala i většina soupeřů, kteří tak nepřijeli v plné palbě. Maďaři neměli své nejlepší smečaře, Švýcarům chyběli dva výborní deblisté, Francouzi postrádali čtyři hráče, Slováci stejně jako my postavili svůj druhý tým. Co se týká celkového výsledku, viděl jsem už hráče ve finále. Ale šlo především o to jejich vyzkoušení. Teď už vědí, kde je bota tlačí a přesvědčili se, že už dávno nejde jen tak přijít z domácí soutěže a jít si zahrát mezinárodní nohejbal.
Nyní tedy k jednotlivým disciplínám a hráčům. Začneme deblisty.
Dvojky nám táhli Pavel Kop s Martinem Müllerem, bylo to na nich. K nim roli střídajícího hráče plnil Michal Kolenský. Jednodopadová hra pro ně byla nóvum a kladla jim překážky. Bylo to vidět už ve skupině se Švýcarama, kde utekli z mečbolu. Nebylo to ono. Pak sice vyhrávali, ale byla to upachtěná vítězství. Sice třeba tam měli čtyři krásné balony a pak následují dvě tři chyby. Výsledkově to uhráli, body pro tým získali. Ale sami hráči vědí, že to nebyl jejich šálek kávy.
Druhou disciplínou v utkání byly trojice. Jak zde aktéři obstáli?
Složení trojic bylo předem jasné. V poli a na servisu Tomáš Bíbr a Petr Topinka, kteří na soustředěních vykazovali dobrou výkonnost. Celou základní skupinu jsem si dovolil luxus, protože jsem chtěl všechny vyzkoušet, tak jsem zakomponoval Jakuba Medka, neboť Pavel Kop byl dost vytěžován dvojicemi. Kuba obstál, hrál ukázněně a měl výborné blokařské zákroky. Proto šel na kurt v základu i v semifinále proti Slovákům, kde teprve ve druhém setu byl střídán. Pavel Kop ve trojkách byl jako žolík na útoku. V semifinále nastoupil za nepříznivého stavu, Slováci navíc měli lepší mezihru a měli zápas pod kontrolou. Což jsem nečekal a zarazilo mě to. Tím, že jsme tu semifinálovou dvojku vyhráli hladce, čekal jsem totéž od trojky. Věřil jsem, že právě proti Slovákům to bude v této disciplíně bez problémů. Jejich jednoduchý, ale poctivý nohejbal, stačil na to, že to naši hráči neměli pod kontrolou.
Co disciplína jednotlivců? Tam bude z vaší strany zřejmě spokojenosti málo?
S výkonem singlisty jsem nebyl spokojen. Všichni, co viděli Karla Hrona hrát na posledním šampionátu doma nebo na evropském, tak viděli, že u Karla nastal velký výkonnostní posun vpřed. Proto jsem se domníval, že tam si odbyl křest a teď už bude oporou. Že nás v singlu podrží a většinu soupeřů porazí. Turnaj mu ale vůbec nevyšel, Karel ani v jednom zápase nezabodoval. Je to malé zklamání, ale nechtěl bych, aby to na jeho předchozí výkony vrhlo stín. Stane se. Musí přidat. Schopnosti má, nikdo nad ním neláme hůl.
Který z hráčů vás uspokojil nejvíce a naopak kdo zklamal?
Je dnes takovou módou, že se v jakémkoliv sportu trenéři vyhýbají hodnotit jednotlivce. Já tu výjimku udělám. Bylo vidět, že někteří hráči na sobě pracovali a posunuli se. Třeba Pavel Kop, který v našem domácím nohejbale patří k úplně nejlepším, má velkou naději se probojovat na mistrovství světa, ale ještě se musí zlepšit. Martin Müller je snaživý typ, levonohý pohyblivý hráč, není to ještě ono. Je to hráč, který by do základu dvojky měl patřit. Je na něm, zda za těch osm měsíců udělá pokrok. Musí se té krátké dvojce na trénincích věnovat. Kdo také uspokojil, byl Michal Kolenský, málo nápadý hráč, velmi ale poctivý. Je to takový univerzální žolík do všech disciplín, všechno zvládá. I ti dva, co mají táhnout juniorku, tj. Jakub Medek a Lukáš Rosenberk, se zakomponovali do sestav a rozhodně jim to neuškodilo. Oba si to osahali, jsem rád, že jsem je na turnaji měl.
Co jste říkal hlasitým rozmrzelým projevům nespokojených diváků? Kterých navíc taková polovina po vašem prohraném semifinále z hlediště vyrazila na cestu domů. A i tomu, že na akci, kde hrají reprezentační výběry, se jich sejde ani ne dvě stovky.
Trochu jsem s menší návštěvností počítal. Nebylo to v televizi, v sestavách chybělo hodně top hráčů. Navíc Praha, ze které se do Nymburka jezdí nejvíce, neměla na hřišti jediného hráče, na kterého by lidé přišli. A s tím odchodem diváků? Tak to je v nohejbale normální, ať je to turnaj, mistrovství republiky nebo mistrovství světa. Český národ prostě takový je. Jakmile skončí turnaj, diváci nepočkají ani na vyhlášení. Proto jsem rád, že vyhlášení výsledků turnaje proběhlo až v rámci slavnostního večera Nohejbalista roku a ne v hale, kde by nikdo nezůstal. Dost lidí jsou negativisté, kteří si třeba neuvědomí, že hráči potřebují povzbudit i o to třetí místo. Je to neúcta a nedostatek charakteru, když diváci hráče opustí.
Svým způsobem se i po tom bronzu můžete cítit jako vítěz.
Vím kam míříte. Já bych mohl mít radost z toho, že jsem teď postavil hráče, po jejichž nominaci se volá a že nezískali zlato. Hráče, kteří doma mají výsledky a mohl bych teď říci, oni na to nemají. Ale tak to není. Ty hráče jsem si vybral, dostali příležitost a věděli, co mají dělat. Jestli chtějí i v dále reprezentovat, tak musí vědět, co mají dělat. Bez té konfrontace, kterou si teď prožili, by tato skupina nadějných hráčů si to nikdy neuvědomila.
