
Již od mládí hrával závodně fotbal. Nejprve ve Zbrojovce Brno, později v brněnském Zetoru, kde byl také zaměstnán a nakonec v ČKD Blansko. Byl to vždy férový člověk jak v životě, tak na hřišti. Spoluhráči i protihráči jej pamatují jako tvrdého a nesmlouvavého obránce. V normálním životě se však choval naprosto opačně. Vždy připravený nabídnout pomoc tomu, kdo ji potřeboval.
Konec jeho fotbalové kariéry však nebyl koncem sportovního života. Spolu s několika stejně zapálenými hráči založil v roce 1975 na brněnské Riviéře první nohejbalový oddíl v regionu – Dopravní podnik Brno. Nohejbal byl jeho druhou sportovní láskou a zůstal mu věrný bezmála třicet šest let. Nejprve jako aktivní hráč a po rozpadu nohejbalového oddílu Dopravní podnik Brno už v Modřicích i jako trenér. Získal několik titulů přeborníka Jihomoravského kraje. Mezi veterány vybojoval v roce 2003 neoficiální titul mistra České republiky seniorů. V nohejbale byl tvrdým smečařem a blokařem. Jít s ním tehdy nad sítí do „presu“, rovnalo se velmi často ocitnout se na zemi. Vždy však následovala omluva a podání ruky.
Potatil se i jeho syn, který hrával nejvyšší celostátní nohejbalovou soutěž. Svůj podíl měl Miloň i na tom, že s nohejbalem začal jeho synovec Petr Gulda.

Až do poslední chvíle hrál za modřické Old Boys. S láskou se staral o hřiště a jeho pověstné kropení antuky později inspirovalo několik následovníků. Žádný však nedosáhl takových kvalit jako Miloň. Bohužel to vše už navždy zůstane už jen v paměti kamarádů. Hřiště bez Miloně už nikdy nebude tak pečlivě upravené, síť tak nádherně napnutá, míče perfektně nahuštěné a čáry tak dokonale rovné. Už nikdy nikdo neuvaří při turnajích tak dobrou kávu. Už nikdy jej neuvidíme sedět nenápadně někde v koutku s neodmyslitelnou cigaretkou…
Mildo, bez tebe to už nikdy nebude ono!





