(Přerov) Dlouho se trenéři reprezentace rozhodovali, koho že vyšlou do individuální disciplíny juniorského světového šampionátu. Přes četné diskuse a spekulace nakonec hlavní trenér Jiří Dvořák ukázal na KARLA HRONA (SKP Žďár nad Sázavou). Sedmnáctiletý štíhlý plachý mladík se premiéry zhostil dobře a v nejvyrovnanější disciplíně jednotlivců nakonec vybojoval stříbrný kov. Ani ne nad jeho síly byl, spíše zásluhou extrémního sebevědomí jej ve finále přehrál rumunský sok.
Z medailového pohledu se Hronův klíčový duel odehrál v semifinále, kde narazil na slovenského zástupce Petera Tibenského. Třísetový mač dopadl lépe pro Hrona, kterého tak vyslal do boj o zlato. Tam už čekal dosud bezchybný Rumun Krisztian Acs. Toho vlastní trenér rozhodně nešetřil, když ho nominoval do všech tří disciplín. Finále obou borců přineslo zápas nejvyšší juniorské kvality, který by obstál i mezi dospělými. Ve vedení se oba hráči střídali a zápas dospěl do třetího setu. V něm si rumunský mladík hned zpočátku vybudoval, zdálo se, že rozhodující, čtyřbodový náskok. Jenže Hron přepnul na rezervu a před koncovkou byl na koni on. Acs si hodně věřil, tvrdě útočil i ze zdánlivě nepřipravených pozic, ale nebýt dvou Hronových chyb v závěru, pravděpodobně by zlato neměl. Takto ho i s trochou štěstí neminulo, zasloužili by si ho ale oba.
Karle, ty jsi dlouho bojoval o nominaci s prostějovským Jakubem Klaudym. Co rozhodlo ve tvůj prospěch?
Nevím, to je na trenérovi a on tak rozhodl.
S jakými ambicemi jsi odjížděl na šampionát?
Chtěl jsem se dostat do finále.
Když pomineme jasné zápasy v základní skupině, jak jsi viděl semifinálový duel se Slovákem?
Bylo to na tři sety, zbytečně jsem moc kazil. Hodně mi pomohli fanoušci, byli skvělí.
Ve finále to byl pěkný nervák, první a druhý set šly do prodloužení.
Na Rumuna jsem si věřil, ale kazil jsem servisy zbytečně a dělal chyby. Třeba při sebrání míčů z voleje, kdy mi to uskočilo.
První dva sety se také nikomu nepodařilo jít do vícebodového trháku. Jenže rozhodující třetí set jsi prohrával 0:4, ale celé jsi to otočil a vedl 8:7. Čemu přičítáš takové zvraty po předchozím vyrovnaném průběhu?
Rumun začal chybovat a já s pomocí trenérů jsem to otočil. I když jsem prohrával, stále jsem si věřil a trenéři mě povzbuzovali. Když jsem pak vedl, doufal jsem ve vítězství a snažil jsem se to dokončit.
Co tedy rozhodlo tu koncovku?
Byly to zase mé zbytečné chyby. Zkazil jsem servis po tajmu, nevím ještě co. Prostě zbytečně.
Dařilo se ti plnit taktické pokyny trenérů?
Snažil jsem se je plnit, co to šlo. A to celé mistrovství, i proto jsem se dostal do finále. Já myslím, že jsem všechno splnil.
Čekal jsi vůbec, že tvůj finálový soupeř bude právě rumunský hráč?
Věděl jsem už před začátkem soutěže, že buď to bude Rumun, nebo Slovák.
Po finále převládají dobré nebo špatné pocity?
Já jsem spokojený. Dostal jsem se do finále, s tím se asi počítalo, kam jsem se měl dostat. Samozřejmě, že jsem ale chtěl získat zlato, ale druhé místo je také dobré.
Asistent trenéra Jan Ptáček je zároveň i tvým oddílovým trenérem. Je v tom pro tebe nějaká výhoda?
Spíše je to nevýhoda. Protože je na mě více kritičtější. Tak nějak.
