(Zruč-Senec) V prázdnivém poklidu dobíhají v rámci domácích soutěží další dvě ligové kauzy. Všeobecně známější je ta z utkání Čelákovice – Modřice z 11. kola Witte Automotive Extraligy mužů, my však nejprve nahlédneme na méně medializovanou kauzu, a to z utkání 9. kola druhé nejvyšší mužské soutěže, ve kterém se střetla družstva plzeňského Zruče-Sence a pražské Solidarity. Určitou pikantností je fakt, že namítající domácí oddíl nakonec odešel nejen s nepořízenou, ale i se dvěma postihy.
Zručskou kauzu je tedy třeba rozdělit na dvě části. Ta první se týká žádosti domácího družstva rozhodčímu o kontrolu požití alkoholu u hráčů hostujícího celku a o následnou ostřejší diskusi domácího trenéra s rozhodčím, na jejímž konci padla červená karta.
„Během tohoto utkání jsem jako trenér domácích rozhodčího Gaigera upozornil, že hráči hostí Podhajský a Kačírek popíjejí alkoholické nápoje, a to točené pivo Gambrinus. Hráči popíjeli pivo cca 15 metrů od hřiště, kde je viděli všichni diváci. Mezi těmito diváky byli také zástupci našich sponzorů. Drzost těchto hráčů byla ta, že se ani neschovali v hospodě a posedávali na terase před ní, kde byli vidět. Rozhodčí Gaiger mi s úsměvem řekl, že na dálku nevidí. Před zápasem třetích dvojic jsem rozhodčího po příchodu hostujících hráčů na střídačku opět požádal o kontrolu, zda hráči nepožili alkohol. Rozhodčí Gaiger se mi opět vysmál a kontrolu neprovedl. Po zápase jednotlivců přišel ke střídačce domácích za stavu 4:2 pro hosty a řekl, že nám jde přeměřit šířku čar. Na to jsem odpověděl, že to snad nemyslí vážně. Dostal jsem červenou kartu a byl jsem vykázán z lavičky. Moje další reakce nebyla správná, ale od rozhodčího Gaigera to byla jasná provokace, buzerace, kterou u nás již několikrát provedl. Ve Zruči děláme pro nohejbal hodně a nechceme, aby nohejbal byl označován jako hospodský sport, chceme aby jeho prestiž šla nahoru. Alkohol do utkání první ligy nepatří,“ popisuje svou verzi trenér a předseda oddílu ze Zruče-Sence VÁCLAV HÁNA v podané námitce.
Pochopitelně názor druhé strany sporu je odlišný. „Konzumace alkoholického piva ze strany hráčů našeho družstva se nezakládá na pravdě. Ale měli jsme v publiku několik svých věrných fanoušků, za kterými čas od času někteří naši hráči zašli. Vzhledem k tomu, že všichni víme, jak se pan Hána dokáže chovat v případě, že jeho družstvo v průběhu utkání prohrává, nás neudivuje ani toto nařčení, ani fakt, kdy nám po utkání rozhodčí sdělili, že jim domácí družstvo odmítlo zaplatit. Udělená červená karta panu Hánovi (který se na utkání dostavil v montérkách) byla za komunikaci s rozhodčími, resp. za jeho sprosté urážky rozhodčích. Celá událost nás udivuje a mrzí nás chování některých hráčů, které vrhá špatné světlo na celou soutěž už jen z pohledu přítomných diváků,“ podává vysvětlení vedoucí pražského týmu IVO VAMBERSKÝ.
Do role hlavního aktéra běhu událostí se tak nedobrovolně dostal i rozhodčí utkání LADISLAV GAIGER. Pomiňme teď spekulaci, že mezi ním a některými osobami z vedení zručského klubu údajně existují dlouhodobé vzájemné antipatie, které občas v konfrontaci vyplavou na povrch. Naopak je nutné ale zmínit, že jeho role při případném prokazování požití alkoholu byla velmi nesnadná, protože v současné době ČNS, resp. rozhodčí nedisponují (a dosud nikdy nedisponovali) takovým mechanizmem kontroly, který by nebylo možné úspěšně zpochybnit. Jeho verze událostí je následující: „Nejprve k udělení červené karty trenérovi domácího družstva. Pan Hána byl zraněn (nehrál) a na utkání byl jako tréner na lavičce a po udělení červené karty odešel do hlediště. Pan Hána je problematický tréner, na své hráče při utkání řve, ale to je všeobecně známé. Nevím, zda mu tolerovat řvaní na svoje hráče, ale všichni rozhodčí mu to zřejmě tolerují. Zatím asi nedostal za to ani žlutou kartu. Na rozhodčí si to ale nesmí dovolovat.“ Startovacím momentem všech událostí však byl požadavek domácího trenéra na kontrolu alkoholu u některých hráčů hostujícího družstva. „Pan Hána mě požádal, abych zašel do hospody (cca 100 metrů od hřiště), kde hráči Solidarity údajně pijí pivo. Což jsem odmítl. Já tam půjdu, vyloučím hráče, nedohrají utkání a já přitom nejsem schopný dokázat, že to pivo pili. Případný soud určitě rozhodne v jejich prospěch a já dostanu zaplatit náhradu družstvu Solidarity. Nebo to snad za mě zaplatí ČNS?“ táže se Gaiger.
Druhou samostatnou částí případu je pak nevyplacení rozhodčích ze strany domácího družstva. „Když vám vedoucí domácího družstva pan Vaňourek po odevzdání potvrzení o náhradách řekne, že má od nás potvrzení a nemusí nám nic dávat, poněvadž mu nemůžeme dokázat, že jsme už peníze nedostali, tak to vás šokuje. Silnější nátura by mu dala facku, slabší (to jsem já) dal vše do přílohy zápisu a sedl do auta a odjel domů. Pan Hána později vše vyrovnal a ani nechtěl potvrzení, že jsme peníze dostali. Tím z mé strany považuji záležitost za ukončenou. Rozhodnutí STK o zaplacení pokuty 5.000 Kč považuji za zcela správné a konečné rozhodnutí.“
Další z protagonistů, zručský vedoucí TOMÁŠ VAŇOUREK, popisuje (ne)platbu rozhodčích takto: „Pokud bych se měl vyjádřit k celé kauze s panem Gaigerem, tak bych zmínil, že je smutné, pokud tento rozhodčí ještě píská 1. ligu. Jedná se nejspíš o nejslabšího rozhodčího této soutěže. Pan Gaiger by měl nejdříve znát své povinnosti a ostatní řády a směrnice, než bude pískat ligový zápas. Ke kauze s jeho vyplácením mohu jen dodat, že dle řádů nemusí být vyplacen před utkáním, ale do 30 minut po skončení zápasu. Což jsme se chystali učinit, ale pan Gaiger to odmítl a zdůvodnil to tím, že jelikož během utkání udělil našemu trenerovi červenou kartu, hodláme ho v areálu schválně zdržovat. Odjel s proslovem, že všude rozhlásí, že ve Zruči se nevyplácejí rozhodčí. S jiným rozhodčím zde přitom jindy problém nebyl.“
Každopádně zručský oddíl podal námitku. Tu Sportovně-technická komise ČNS projednala a vynesla pro domácí oddíl nepotěšující verdikt ve všech namítaných bodech. V bodě, týkajícím se námitky proti rozhodčímu, který odmítli zkontrolovat hráče hostí na vliv alkoholu, STK k zamítavému rozhodnutí uvádí zdůvodnění: „V nadpisu článku 9.3.1 Pravidel je uvedeno Kompetence prvního rozhodčího, tudíž rozhodčí má právo a nikoli povinnost prověřit vliv alkoholu, dle čl. 9.3.1.d“. K námitce, týkající se ztráty sportovního charakteru utkání, STK k zamítavému rozhodnutí uvádí zdůvodnění: „Námitka je zmatečná. Článek 10.4 Pravidel neřeší ztrátu sportovního charakteru (to řeší Pravidla článek 5.5.5, případně DŘ článek 7.3.1.c. Nicméně i v případě rozhodování dle bodu 10.4 Pravidel, tak bod a) a ani bod b) nebyl svědecky doložen. Důkazní břemeno leží na namítající straně“. K námitce, týkající se udělení červené karty, resp. zrušení udělení, k zamítavému rozhodnutí STK připojuje zdůvodnění: „STK ČNS nepřísluší projednávat disciplinární přestupky. Toto přísluší Disciplinární komisi – viz statuty obou komisí“.
Za pozastavení stojí to, proč zručský oddíl (ač to avizoval) dosud nedodal klíčový důkazní materiál, kterým dle slov jeho zástupců měly být fotografie hráčů Solidarity při požívání alkoholického piva a výpověď výčepního z místní restaurace? „Schovávali jsme si to jako trumf až na jednání STK. Jenže ta svolala jednání do Prahy a hlavně na termín a dobu, kdy většina normálních lidí je v pracovním procesu. Z tohoto důvodu jsme na jednání STK nepřijeli a tedy další důkazy nepředložili,“ vysvětluje Hána. V rámci objektivity je třeba říci, že zvolený termín zřejmě nevyhovoval ani zástupcům Solidarity, ani rozhodčím utkání a tedy jednání se konalo bez jejich přítomnosti. V době elektronické komunikace se ale taková věc dá snadno členům rozhodovacího orgánu zaslat prakticky kdykoliv.
STK ale kromě řešením této námitky do případu zasáhla i dalším rozhodnutím, které se týkalo zmíněného nevyplacení odměn a nákladů rozhodčích. Rozhodnutí STK bylo jasné. „Družstvo AC Zruč-Senec se trestá udělením pokuty ve výši 5.000 Kč“. Věcí, která událost ještě více zkomplikovala (kterou však nelze dávat za vinu pouze STK), je bod vydaného rozhodnutí, ve kterém se konstatuje nesplnění podmínek. V tomto bodě totiž STK uvádí, že „Vedoucí domácího družstva má za povinnost dle článku 3.9.4.b SŘ vyplatit rozhodčím finanční náležitosti do 30 minut po ukončení utkání. Dále upraveno Směrnicí o hospodaření ČNS č. 1-2010: Odměny a cestovní náhrady rozhodčích jsou zdanitelným příjmem rozhodčích, oddíly vystavují Potvrzení o výkonu funkce rozhodčího v kopii též pro rozhodčího a jsou vypláceny vždy před utkáním pořadatelem“. Potíž je totiž v tom, že uvedený bod Směrnice pro hospodaření byl přijat letošní Konferencí ČNS bez toho, že by někdo z delegátů odhalil rozpor s nadřazeným dokumentem, Soutěžním řádem. Znění nižšího dokumentu tak vyšší dokument nedoplňuje, ale je s ním hned ve dvojitém v rozporu (kdy je úhrada rozhodčím prováděna a kým je prováděna) a tedy je neplatné.
Problém si nyní s odstupem uvědomuje i předseda STK IVAN KRÁLÍK, který popisuje i další související aktivity. „Toto rozhodnutí bylo ze strany STK provedeno na základě oznámení rozhodčího Gaigera, které uvedl ve svém vyjádření k udělení červené karty trenéru Hánovi. S Václavem Hánou jsem hovořil ihned po obdržení oznámení od rozhodčího, on mi řekl, že to okamžitě napraví a s rozhodčími se spojí a peníze vyplatí. Cca po pěti dnech jsem dotazoval rozhodčího Gaigera, zda je to již vyplaceno. Nebylo. Následně jsem napsal výzvu vedoucímu zručského oddílu panu Vaňourkovi, byla odeslána přes svaz a zůstala bez odezvy. Tedy následovalo rozhodnutí STK o pokutě. Bohužel nyní se dozvídám, že znění Soutěžního řádu a směrnice je v rozporu a tedy toto nemělo být v rozhodnutí použito.“
Na stole nyní leží očekávané odvolání zručského oddílu proti rozhodnutí STK ve věci nevyplacení rozhodčích, ve kterém Hána mj. uvádí: „V celé historii AC Zruč-Senec se nestalo, že by nebyli vyplaceni rozhodčí. Po utkání předali rozhodčí vedoucímu družstva Vaňourkovi podklady pro vyplacení. Vaňourek požádal rozhodčí o malé zdržení (jel jsem pro peníze 500 metrů od areálu). Rozhodčí Gaiger nečekal ani minutu a odjel. Nikdy předtím neodjel a to proplácení probíhalo také po utkání. Máme podepsané vyplacené odměny rozhodčích a mohli bychom klidně tvrdit, že náhrada již byla vyplacena. K tomu jsem se postavil čelem a po telefonickém rozhovoru s panem Králíkem jsem slíbil, že rozhodčí osobně vyplatím. A tak se také stalo.“
Je tedy zřejmé, že ještě může dojít i ke korekci vydaného rozhodnutí nebo jeho zdůvodnění. V už tak zamotané kauze je velmi těžké určit, kdo že je vlastně alespoň tím morálním vítězem.
