(Prštice) Také v letošním červencovém termínu uspořádal TJ Sokol SDS EXMOST Modřice ve spolupráci s Českým nohejbalovým svazem Partnerský nohejbalový kemp žáků v Pršticích. I tentokrát zde vykonali mladíci z celé republiky velký kus práce a lze si jen přát, aby se jejich snaha a píle projevila v jejich dalším nohejbalovém účinkování.
Celý kemp probíhal za obrovských veder a chlapci museli vyvinout téměř nadlidské úsilí, aby těžkým podmínkám vzdorovali a podávali takové výkony, které od nich trenéři vyžadovali. Každý den je čekala hodina rozcvičky a roztahování a pět hodin tréninku, ať už s míčem nebo bez něj. Všech devatenáct účastníků ze sedmi oddílů bylo za veškerou činnost bodováno a jejich bodové zisky celkem věrně vyjadřovaly, jak na tom opravdu nohejbalově i morálně jsou. Navíc se v takovém prostředí jasně ukázaly povahové vlastnosti hráčů a schopnost bojovat nejen za sebe ale i za tým.
Ti nejmladší, ať už nohejbalově a nebo ročníkově, byli po celý týden opatrováni trenérkou Danielou Petříčkovou. Ta prokazovala velký smysl pro jednání s osmi až desetiletými nohejbalisty a získala si nejen důvěru, ale i náležitý respekt, který byl podepřen desetiletou zkušeností s vedením mládeže v kempu. Hlavně díky ní probíhaly také každodenní rozcvičky všech účastníků na vynikající úrovni a každé ráno připravovaly účastníky kempu na mimořádnou fyzickou zátěž. „Ideálním řešením by podle mne bylo, nabídnout účast v kempech také školní mládeži, která zatím nohejbal nehraje. Samozřejmě by asi náplň kempu byla o něčem jiném, ale za pokus by to stálo. Vyčlenit třeba jen jeden tým, který by byl složen právě z těchto chlapců nebo i děvčat. Nikde přeci není psáno, že kemp musí být jen pro registrované hráče,“ nabídla svůj pohled na věc DANIELA PETŘÍČKOVÁ.
V prostředním týmu probíhal pod trenérským vedením Antonína Stehlíka všeobecný výcvik hráčů střední žákovské výkonnostní skupiny. Tato skupina měla o chloupek slabší úroveň než loni. Největším problémem byla psychická labilita a nedostatečná koncentrovanost na hru. Chlapci zde měli prokázat dobrou úroveň ve všech nohejbalových činnostech, ale pouze někteří se toho zhostili na výbornou. Ti většinou postupovali do nejvyšší výkonnostní skupiny.
„A“ tým byl tradičně výkvětem kempu a potvrzoval svou bojovností a zarputilostí, že případné nedostatky v technice je schopen nahradit větším nasazením. Tvořili jej převážně účastníci všech mládežnických republikových šampionátů. Pod vedením neúprosného a náročného kouče Davida Bošky však tito hráči záhy zjišťovali, že cesta k dokonalosti bude ještě velmi dlouhá a trnitá. Trenér nemilosrdně odhaloval jednu slabinu za druhou a hráči měli opravdu co dělat, aby jich alespoň část do konce kempu odstranili. „Kluci se sice snažili, ale stejně jsem přesvědčen, že kvalita mládežnických družstev rok od roku klesá. Je na nás, abychom s tím něco udělali a myslím, že právě mládežnické kempy a soustředění jsou dobrou cestou k růstu kvality ale i kvantity,“ zhodnotil situaci DAVID BOŠKA.
Černou kaňku kempu bohužel představovala zranění. To nejtěžší postihlo modřického Tomáše Guldu, který nakonec musel svou účast vzdát. Skokanem roku se stal horažďovický Josef Slavíček, který ještě loni zápolil o předposlední příčku. Letos by skončil jako člen skupiny „C“ i bez bonifikací ve skupině „B“ na druhém místě a určitě o něm v budoucnosti ještě uslyšíme. Skupinu „B“ vyhrál nakonec v bodování Ivo Putna. Každodenně byli vítězové této skupiny přeřazeni do skupiny „A“ a tam se samozřejmě rozdíl v kvalitě projevil i v menším počtu získaných bodů. Na druhé straně se pro všechny postupující do skupiny „A“ stalo působení v ní velkou školou a nikdo z nich nemusí litovat, že se v ní, byť i jediný den, udržel. Mezi elitou kempu ve skupině „A“ zvítězil svými vyrovnanými výkony ve všech herních činnostech Tomáš Jarolím a je živým důkazem toho, že ten největší nemusí být automaticky tím nejlepším. Právem se stal hvězdou a osobností vydařeného prštického kempu.
