Emoce opadávají, nálada se přizpůsobuje letní atmosféře prázdnin, prohra ale jistě dál leží některým hráčům v hlavách. Zvláště poté, co se podařilo českému nároďáku koncovku posledního utkání dne, opravdu zdramatizovat a velký obrat za stavu 0:2 by měl hodnotu zlata – doslova. Ale pojďme se k tomu dostat postupně. Složení výpravy, cestu, podmínky zajištěné od organizátora včetně ubytování stravování a kvalitu haly podrobněji popsal ve článku o úspěších juniorské výpravy Petr Jahoda. Český výběr zdecimovaný dlouhou a náročnou cestu se nejenom kvůli časové tísni rozhodl nevyužít svého vyměřeného času k prozkoumání haly a otestování místní palubovky. A tak se šlo ve čtvrtek rovnou na to!
Italové ani Rumuni, kteří figurovali v naší základní skupině, nebyli pro náš výběr výraznější překážkou ani motivací. Ani jeden z těchto soupeřů se nedostal přes hranici šesti bodů, a tak mohli čeští borci dělat diváckou kulisu svým juniorským spoluhráčům a soustředit se na čtvrtfinálový pátek.
Staří dobří známí soupeři z Polska se sice na sociálních sítích prezentují velice poctivou přípravou, zvláště pak před akcí tohoto typu. Na naše borce to ale stále ještě nestačí a tak se při první čtvrtfinálové prověrce ukazatel skóre na straně soupeře nepřehoupnul přes šestý bod.
Francouzi kousali podstatně více. Zvláště pak jejich akrobatickými údery stylu alá „nůžky“, které i z poměrně velké dálky dokázali dostávat v případě dvojic do zkráceného hřiště. Také mladý singlista ze země galského kohouta trápil Lukáše Tolara více, než se čekalo. Došlo z české strany na první time out a český hráč své zápasy urval vždy až v úplné koncovce sady. Cesta do semifinále však byla volná a v něm nás mělo čekat překvapení.
No, překvapení zřejmě není nejtrefnějším termínem. Švýcarským tým se také prezentuje poctivou přípravou před, a nejen před, každou velkou nohejbalovou akcí. Navíc tým kolem harcovníka Gilla Grandjeana, který pravidelně navštěvuje české nohejbalové akce, se obměnil, omladil, a dokázal soupeřům zatápět tak, že se z turnaje musel poroučet např. tým Maďarska v čele s Adámem Fodorem, který právě Gillovi podlehl ve své specialitě – v singlu. Přesto se hráči ze země helvétského kříže proti českému výběru těžko prosazovali, a zvláště ve hře trojic byl rozdíl zcela patrný.
Mezitím se náš později finálový soupeř musel ohánět, aby otočil nepříznivý stav počátku svého utkání proti Francii, kdy francouzský singlista strhnul vedení na svou stranu a dal Francouzům tento pocit na mezinárodní scéně po delší době. Vše ale později dopadlo jak papírově mělo a tak proti sobě v neděli odpoledne, po velkolepém zahajovacím ceremoniálu, nastoupili staří dobří známí „rivalové“.
V 15:30 sudí pískl do píšťalky a zahájil tak opravdový vrchol celých čtyř dnů. Češi byli natěšení na finále, Slováci maximálně koncentrovaní. Hned úvodní bitva byla strhující, když si Tolar s Chalupou ve hře jednotlivců nedarovali ani míč, i přes úvodní, pro tyto dva hráče, nezvyklou kazivost. První set šel za Chalupou s poměrným přehledem (11:7), druhý v koncovce ovládl český specialista. Takže hned na úvod finálového střetnutí musel rozhodovat třetí set. Reklama na nohejbal. Chalupa jej získal nejtěsnějším rozdílem a dal tam Slovákům psychickou výhodu pro následující hru dvojic.
Ta pro české barvy začala smolně už při rozcvičce. Při ní se zranil Pavel Kop a bylo tedy zřejmé, že o jeho kvality se nebudeme moct opřít. Do hry tak proti Brutovskému s Chalupou šel Kučera s Kalousem, kteří v prvním setu padli rozdílem tří míčů. Do druhé sety už čakovičtí kluci rozehráli, sehráli a oplatili soupeři stejnou bodovou měrou. Bohužel však pro české barvy se za stavu 10:8 zranil další z českých opor, Zdeněk Kalous. Ten si ošklivě pochroumal koleno a turnaj pro něj skončil. Do rozhodující sady tak musel zasáhnout Lukáš Tolar a (ne)souhra dvou praváků se projevila vysokým bodovým rozdílem a navýšením vedení slovenských barev na 2:0. Trojice Pospíšil, Bílý, Rosenberk zatáhla za ruční brzdu a dvěmi jasnými výhrami (11:8, 11:6) ukázala všem přítomným, že čeští hráči ještě nesložili zbraně. Co ale s odvetnými dvojicemi? Souhra dvou praváků nefungovala. Nasazení T. Chadima ke Kučerovi fungovala jen chvíli. Pak se Brutovský s Chalupou začali opět více prosazovat a český tým už neměl prostor na prohru. Poslední levák, který se mohl do hry ještě zapojit, byl kapitán národního týmu, Lukáš Rosenberk. Tento tah se ukázal mistrným. Lukáš si očividně věřil, chytal v poli, prosazoval se v útoku. Ještě první sadu se podařilo českým borcům strhnout na naši stranu poměrem 11:9, a v sadě druhé již dominovali rozdílem šesti bodů. Finále tak musel rozhodnout poslední zápas dne. Do něj za Slovensko, jako do všech předchozích, nastoupil Chalupa a bylo otázkou, koho proti němu trenér Jan Vanke postaví, když úvodní střetnutí Tolarovi nevyšlo a tady se už hrálo o všechno. Ve hře byl ještě Kučera, který měl v nohách těžké dvojice a s Chalupou ne příliš lichotivou bilanci. Volba tedy padla opět na Tolara a šlo se opravdového finále.
Hráči kazili již podstatně méně než při úvodním měření sil. Přesto k chybám docházelo a to více na straně českého mladíka. Ten proti Chalupovi musel riskovat a tak stačilo slovenskému singlistovi držet trpělivost a nervy na uzdě. První sada šla v jeho prospěch stavem 11:7. Atmosféra houstla a každý bod se slavil dvojnásob. Hala zaplněná účastníky šampionátu obou věkových kategorií a hrstkou fanoušků, kteří dorazili, odměňovala výkony obou aktérů potleskem, vědomi si důležitosti každého bodu pro každý z obou zúčastněných táborů. Set neskončil klasickým jedenáctým bodem. Když Chalupa srovnal na 10:10, bylo jasné, že se tahle bitva ještě trochu protáhne. Ne však tolik, jak by si český fanoušek přál. Tolar chyboval i při čtvrtém míči v řadě a jeho soupeř padl únavou, vyčerpáním, ale i obrovskou úlevou na zem. Zasypán spoluhráči si společně vychutnávali pocit vítězů – mistrů Evropy.
Strhující bitvě, které muselo oko diváka bavit, chyběly dvě věci. Oni zmiňovaní diváci – letní termín a umístění akce poznamenaly návštěvnost, která byla minimální. A dále pak výhra našich reprezentantů. Protože za prezentaci a předvedenou hru, bojovnost, za nesložené zbraně a za zraněné hráče, by si ji zasloužili. Vítěz však může být jen jeden. A tak mámě našim východním sousedům za rok v Praze co vracet.
Vyzpovídali jsme se jednoho z aktérů dvojkových bitev.
Milane, šampionát je za námi, emoce opadly, prohra se vstřebává – jak hodnotíš dny strávené v Rumunsku – např. i z hlediska toho, že jste akci absolvovali společně s Juniory.
Dny strávené v Rumunsku hodnotím velice pozitivně. Celkové prostředí pro mě bylo příjemným překvapením, a v kombinaci s partou skvělých lidí mi k dokonalosti chyběla jen jiná barva kovu. To že jsme byli i s Juniory beru pozitivně hlavně z jejich pohledu, protože jsem přesvědčen, že pokud se od nás mají naučit něco pozitivního, tak krom hry je to určitě to, jaké máme mezi sebou v repre vztahy, a nebojím se říct, že fungujeme jako rodina.
V zápasech dvojic se protočilo spoustu hráčů – došlo k nějakým zraněním, můžeš nám k tomu něco říct? Na hřišti se objevili Kalous, Tolar, Chadim, Kop nakonec vůbec.
Bohužel pro nás celý finálový den začal velice smolně už při rozcvičení, kdy Pavla píchlo v koleni, a bylo zřejmé že nebude moct nastoupit. První dvojici jsem tedy se Zdendou začal já, a po lehce chladném prvním setu, kde došlo i k mému střídání za Lukáše Tolara, jakožto další variantu praváka do dvojic, přišel set druhý. Tam už jsme se Zdendou hráli lépe, a kontrolovaně dokráčeli k vedení 10:8. Tam přišel další velice smolný okamžik V podobě poranění kolene, které nám vyřadilo ze hry dalšího hráče. V tu chvíli nebyla jiná možnost, než dohrát utkání s Lukym na dva praváky, kde se bohužel ukázala menší sehranost.
Do odvetné dvojice jsem nastupoval se svým parťákem z Čakovic T. Chadimem. Nezačali jsme úplně špatně, ale postupem setu nás Slováci začali přehrávat, a tak došlo k logickému střídání za posledního leváka, a to nejzkušenějšího Lukáše Rosenberka.
Nakonec jsi druhou dvojici dohrával, a vítězně s Lukášem. Čím to, že s ním si to sedlo a dokázali jste poměrně s přehledem zvítězit a zápas poslat do dramatické koncovky?
Lukáš přinesl na palubovku obrovský klid. Naplno prodal svoje bohaté zkušenosti, pochytal hodně v poli a na útoku nekazil. Podařilo se nám otočit nepříznivý vývoj prvního setu, a v tom druhém už to byla hra na jednu branku. Musím říct, že hru s ním jsem si v ten daný okamžik opravdu užíval.
