(Nymburk) Křížové dvojice. V Česku neoblíbený a opomíjený nejmladší bratříček klasických nohejbalových disciplín zažil v Nymburce svoji derniéru na světovém šampionátu. Jako poslední mistři světa budou v krátké historii „cross deblu“ zapsáni čeští reprezentanti Jakub Mrákava, Petr Bubniak a Michal Kokštein. Povedlo se jim obhájit zlatou medaili z rumunské Oradey. V semifinále domácí sice ztratili úvodní set s nepříjemnými Rumuny, ale poté už si zápas v klidu pohlídali. Ve finále proti slovenské dvojici dokonale využili absence leváka v soupeřově týmu. „Dodrželi jsme naplánovanou taktiku a udělali méně chyb než soupeř,“ hodnotil krátce po finále čerstvý mistr světa JAKUB MRÁKAVA (TJ Avia Čakovice). Vyzařovala z něj spokojenost z dobře odvedená práce i obrovská úleva. „Oslavy budou bouřlivé,“ smál se.
Jakube, získal jste světové zlato před domácím publikem. Jaký je to pocit?
Fantastický, nedá se to jinak říct. Jsem rád, že se nám povedlo vrátit Slovákům loňskou porážku z mistrovství Evropy v Trenčíně, kde jsme od nich dostali strašnou sodu. Je to výborná satisfakce.
Je to vrchol vaší kariéry?
Asi ano, v nohejbale není nic víc než vyhrát světový šampionát. Ale o motivaci mám ještě postaráno. Chci vyhrát mistrovství republiky dvojic nebo trojic a pak budu nadmíru spokojen.
Křížové dvojice se u nás v lize nehrají, není to paradox, že právě v téhle uměle vytvořené disciplíně slavíme úspěchy?
Trochu ano, naší velkou výhodou je, že máme vynikajícího leváka Petra Bubniaka. Právě díky tomu dokážeme porážet i ty nejlepší soupeře, navzdory tomu, že se křížové dvojice u nás nehrají.
Bylo snazší světové zlato obhájit?
Těžká otázka. Do Rumunska jsme před dvěma lety nejeli jako favorité. Rumuni byli v té době excelentní a ve finále jsme je tenkrát trochu překvapili a zaskočili. Na druhou stranu obhajovat je vždycky těžké, byl na nás docela velký tlak. My jsme to nebrali tak, že musíme. Chtěli jsme podat před domácím publikem ten nejlepší výkon. V finále to nebylo úplně ideální, udělali jsme několik chyb, ale Slováci jich udělali víc a tím nás k obhajobě posunuli.
Která chvíle byla ve finále nejtěžší?
V prvním setu jsem pokazil asi tři příjmy za sebou. Tahalo se to bod za bod, Slováci měli několik setbolů. Bylo to náročné hlavně na psychiku, dostat se do úderu, nezkazit a zároveň dostat soupeře do problémů. První set byl opravdu těžký.
Vypadalo to, že jste s Petrem Bubniakem velmi dobře sehraní. Jak dlouho trvá takhle si na sebe zvyknout?
Není to zas až tolik o sehranosti, ale o nohejbalové šikovnosti. Petr je levák, což je velká výhoda. Trénujeme pouze na soustředěních a s Petrem to vždycky vychází nejlépe. Záda nám kryl Michal Kokštein, který kdykoliv plnohodnotně zaskočil.
Doplatili Slováci na fakt, že neměli v týmu leváka?
Rozhodně. Hra s levákem je daleko jednodušší a úspornější z hlediska pohybu, nahrávky i útoku. Dodrželi jsme taktické pokyny od trenéra, snažili jsme se v poli hledat Brutovského, který nám pomohl několika chybami. Sečteno a podtrženo, z naší strany takticky dobře odehraná partie.
Vypadali jste na hřišti mimořádně nahecovaní. Pomohla ta atmosféra? Nebo jen samotný fakt, že se jedná o finále mistrovství světa? A hrál jste někdy před tolika lidmi?
Byl jsem na mistrovství světa juniorů, kde bylo také dost lidí, ale musím přiznat, že před takhle početným publikem jsem nikdy nehrál. Co se týká naší nahecovanosti…, Petr je v tomhle trošku blázen, dokáže se skvěle namotivovat. Jsme oba takoví buldoci, jdeme do toho po hlavě. Diváci k tomu také pomohli, nechtěli jsme je zklamat. A aby i při naší případné porážce lidé poznali, že jsme nechali na kurtu všechno a nemuseli jsme se stydět.
