Švýcarský turnaj OPEN Du Platy úspěšně zapsal pátý ročník.

Těžko bychom v zahraničí hledali stát, který má k našemu pojetí nohejbalu tak blízko, jako je země helvétského kříže. Turnaje v Česku, organizované během letní pauzy, často navštěvují hráči právě ze Švýcarska. Zažívají tak nejlepší možné srovnání se širší českou špičkou a nasbírají cenné zkušenosti, které se pak snaží aplikovat do vlastních dlouhodobých i pohárových soutěží. Nejvýraznější postavou nohejbalistů z alpských vršků je, nejen na mezinárodní futnetové scéně, dobře známý Gilles Grandjean. Za spoustu účastí na nohejbalových eventech od Mistrovství Světa po osadní turnaje na Kocábě už dávno pochytil, co kouzlo jednorázových akcí přináší. Sám se tedy před pěti lety pustil do organizování klubového turnaje OPEN Du Platy. Turnaj je pořádán na půdě tamního klubu FTC Villars sur Glâne, aktuální držitel mistrovského titulu v nejvyšší švýcarské soutěži. Během uplynulých let se této akce pravidelně účastnili čeští a slovenští hráči. Dále poté reprezentanti Francie nebo nohejbalisté z Itálie. Mimo domácích hráčů se na letošním ročníku prezentoval také italský klub NAC Curtatone, dále pak čtyři české sestavy. Respekt i zájem místních hráčů budila soupiska Askalony, složená z mistrů Evropy sezony 2001 a částečně mistrů světa z roku 1998, jmenovitě Jiří Suchý ml., Martin Suchý st., Pavel Šimáček a Miroslav Fritz. Zbytek českých zástupců obsadili hráči z Plazů, Čakovic a pár neregistrovaných srdcařů. Za zmínku jistě stojí výkony švýcarských hráček. Reprezentantky namíchané s ligovými hráči z místních soutěží dokázaly důstojně konkurovat i hře českých trojek.

Celkem třináct týmů ze tří zemí se v sobotu 8. 3. sešlo na pátém ročníku OPEN Du Platy ve městě Fribourg. Pozvané zahraniční sestavy měly společný meeting a večeři již v pátek večer, který pro ně připravil organizátor. Švýcarská strana hradila také ubytování a stravu na celý víkend. Tři kurty byly nachystány v hale místních Villars a nabídly skvělé podmínky pro hru. Švýcarská pravidla uznávají stejné zákonitosti a ustanovení jako dlouhodobé soutěže ČNS, tedy dva dopady a dlouhé hřiště pro hru trojic. Na nezvyklosti tedy pro nás nedošlo. Rozdělení účastníků do tří skupin po čtyřech a pěti týmech nabídlo 22 skupinových zápasů. Do následného čtvrtfinále se ještě přes předkolo dostaly týmy Blackuards Litoměřice, Havran, Piamont II, Askalona, Villars, Montagny Turtle, Riviera Tigers, Pink Phoenix. První čtvrtfinále svedlo na palubovku favorizované Litoměřice a Montagny Turtle. Český tým měl na své straně dva hráče s bohatými zkušenostmi z ligových soutěží, Patrika Srbu a Ondřeje Šťastného. Na bloku je perfektně doplňoval Marek Kocánek. Montagny táhl skvěle hrající smečař Rémy Aubonney, nový objev pro budoucnost místního nohejbalu. Rémy vynikal perfektní kopací technikou, skutečně velkou raritou byla jeho dovednost smečovat oběma nohama. Nečekaný postup do boje o medaile si nakonec ve dvou setech vydobyla domácí trojice. Druhé klání o elitní čtyřku přineslo souboj Havranu (Katz Josef, Katz Antonín Hugo, Mlejnek Matěj) a Piamontu II. V týmu Piamontu nastoupil trenér švýcarské ženské reprezentace Stéphane Mudhoosoodun, jehož kořeny sahají až na daleký Mauricius. Po boku měl portugalského spoluhráče z města Guimaraes. Česká trojice prohospodařila první set a díky vlastním chybám prohrávala 1:0. V následujících dvou setech Havran složil reparát a bez problému přehrál soupeře. Nejzajímavější čtvrtfinálový souboj proběhl mezi týmy Villars a Askalona. První set díky skvělému výkonu Grandjeana ovládli Villars. Ve druhém bývalí reprezentanti dali vzpomenout na svá nejlepší léta. Fritz výborně rozděloval hru svoji precizní nahrávkou na oba smečaře. Méně chyb a správně volené útoky ze strany askalonských bardů poslaly zápas do třetího setu. Zde byl poté znát lepší fyzický fond švýcarského týmu. Grandjean byl na útoku neomylný a jeho spoluhráči mu dopřáli dokonalý servis, který je vynesl do boje o cenný kov. Poslední čtvrtfinálové utkání mezi týmy Pink Phoenix a Riviera Tigers poslalo dál „domácí“ celek Tigers. V semifinále už nebylo na co čekat, hráči nechávali na palubovce vše. To se stalo osudným švýcarskému nahrávači v průběhu prvního semifinále mezi Montagny Turtles a Riviera Tigers. Na konci prvního setu si italský hráč nešťastně pochroumal kotník, zbytek zápasu tak za něj dohrál kapitán Curtatone. Již zmiňovaný smečař Rémy si toho dne nebral servítky. Italy rozstřílel se svými spoluhráči poměrem 11:5, 11:2. Druhé semifinále na sebe poslalo domácí Villars a český Havran. Poslední zástupce české krajiny se mohl opřít o ukázkovou defenzivní hru Antonína Katze, který do té doby famózně hrajícího Granjdeana vymazal z kurtu svojí defenzivní činností. Ostatní extrémní údery hrané do bodu ke zklamání domácího borce končily v autu. Svůj um a talent ukázal také Mlejnek, zejména na útoku. Oba mladící předvedli příkladný výkon a dokázali, že mají na svůj věk výbornou kvalitu, jelikož se jim podařilo dotáhnout mou maličkost až do finále. Po dvou setech se radovala česká trojice. Zápas o třetí místo byl zadostiučiněním pro sestavu Villars. Oslabenou italskou sestavu si dokázali naplno vychutnat a rozdílem třídy si zařídili bronzové medaile. Absolutní vrchol švýcarského víkendu nastal. Finále turnaje Montagny Turtles vs Havran. Přihlížející fanoušci plní očekávání pro mne překvapivě ani nestáli na straně švýcarského týmu. Možná nadšeni věkem a radostným projevem, jakým se trojka z údolí říčky Kocáby prezentovala, podpořili český tým. To však nijak nerozhodilo kompaktní hru Montagny. Po dlouhém dni českým mladíkům zřejmě došly síly a na útoku zvlhl střelný prach. Smečaři udělali jen málo bodů, naopak Aubonney byl při chuti. Jeho technické i razantní útoky se setkávaly s úspěchem. První set skončil velmi záhy. Druhý měl velmi vyrovnaný průběh. V úplné koncovce bylo však opět úspěšnější Montagny. Dobře postavená obrana Švýcarů donutila soupeře k chybě a zápas tak ukončila zkažená smeč. Montagny Turtles se mohli začít radovat z poháru pro vítěze OPEN Du Platy 2025.

Konečné pořadí turnaje:

1. Montagny Turtle (SUI) – Rémy Aubonney, Christophe Aubonney, Thibaut Lambert.
2. Havran (CZE) – Josef Katz, Antonín Hugo Katz, Matěj Mlejnek
3. Villars (SUI) – Gilles Grandjean, Dominique Rossano, Grégoire Mazza, Nicolas Mottas
4. Riviera Tigers (SUI) – Fabio Gatto, Kristian Strainovic, Matthieu Anex

Pátý ročník OPEN Du Platy tak máme úspěšně za sebou. Dovolte mi závěrem za celý český nohejbal poděkovat švýcarské straně, především pak Gillesovi Grandjeanovi za to, co pro nás i nohejbal ve Švýcarsku dělá. Pro každého z nás byla a bude čest spolupracovat s lidmi, kteří se podílí na fungování nohejbalu ne jen ve Švýcarsku, ale i ve světě. Merci beaucoup!

Postřehy a dojmy Gillese Grandjeana:

Gille, letos se konal už pátý ročník tvého turnaje. Jak jsi zatím spokojený s průběhem jednotlivých ročníků a splňuje akce tvá očekávání?
Mám trošičku smíšené pocity, když se ohlédnu na pět ročníků turnaje. Je to můj turnaj, akce mého klubu, ve Švýcarsku naprosto jedinečná akce, díky přítomnosti zahraničních týmů. Jsem na to také patřičně hrdý, je to skvělá oslava nohecu, která končí vynikajícím raclettem (švýcarské národní jídlo, pozn. redakce)! Na druhou stranu jsem zklamaný z toho, že turnaj nebudí větší zájem mezi švýcarskými hráči. Například letos jsme měli přihlášených 13 týmů včetně pěti zahraničních hostů a dvou sestav z mého klubu. Takže zde bylo pouze šest sestav z našich soutěží. To je žalostně málo….. Doufám ale, že se všichni zúčastnění bavili stejně dobře jako já!

Letos se na turnaji objevila opravdu vzácná sestava naší bývalé reprezentace z přelomu milénia (Suchý, Suchý, Šimáček, Fritz). Překvapilo tě něco na jejich herním projevu, nebo naopak přesně splnili tvá očekávání?
Byl jsem nesmírně poctěn z přítomnosti hráčů Askalony v tomto roce. Jsou to žijící legendy našeho sportu a bylo pro mne potěšením sledovat, jak hrají. Je velká škoda, že se Martin Suchý poměrně brzy zranil, nebýt toho, myslím že mohli bojovat o bednu nebo dokonce o titul (i když ve čtvrtfinále čelili impozantnímu týmu). Chci, aby se švýcarští hráči inspirovali těmito legendárními playery, takže jsem velmi rád, že měli možnost vidět mistry Evropy z roku 2001. V hale Du Platy rezonovala legendární jména Askalona a Havran, bylo to kouzelné! Děkuji všem zahraničním týmům – NAC Curtatone (ITA), Blackguards Litoměřice (CZE), Beer queue (CZE), Askalona (CZE) a Havran (CZE), za to, že na můj turnaj přijely. Bylo to opravdové potěšení!

Na závěr bych se tě rád zeptal, kde tě budou zase moct potkat hráči z ČR? Chystáš se na letní osadní turnaje nebo snad na nějaké mistrovství republiky?
Léto zatím naplánované nemám, ale zúčastním se jednoho nebo dvou letních turnajů v České republice. Je z čeho vybírat….. Havran a Dashwood jsou dva turnaje, které bych v budoucnu rád navštívil. Dále jsem dostal pozvánku na noční turnaj v Ruchadle 12. července, dále poté na turnaj v Litoměřicích v září. Moc rád bych se vrátil na turnaj Old Wanderers. Miluji tohle místo, tyhle dva kurty ztracené v lese jsou tím nejkrásnějším místem na světě pro hraní nohejbalu. Návštěvu osadního baru a grillmasterovi kuchyně mohu jen doporučit!

Děkujeme Gille a přejeme Ti mnoho úspěchů!