Tituly jsou kompletně rozdány a to jak na tuzemské, tak i mezinárodní scéně. Málokterého extraligového hráče byste teď našli na nějakém víkendovém turnaji, všichni po náročné a dlouhé sezóně odpočívají a i samotný nohejbal se uložil k zimnímu spánku. Poslední tři týdny ale byly pořádná jízda. A tak se nyní otevírá prostor pro rekapitulace. Ta první by mohla směřovat k vrcholu domácí scény, kterým byl bezesporu úžasný supefinálový den. Po utichnutí dopadů míče i emocí jsem vyzpovídal hrdiny svých týmů mužské kategorie. Za vicemistra bude odpovídat Jan Hanus – univerzál, který nevynechal a nevynechá míč. Byl všude a bojoval do poslední výměny, u které byl jako aktér na hřišti až do úplného konce. Za aktuálního mistra byl osloven Lukáš Souček, jemuž loňské superfinále proteklo mezi prsty, ale letos byl pilířem svého týmu, byl u všech důležitých bodů, včetně toho posledního.
Honzo, bouřlivé skandování v hale v Odoleně vodě u tebe už zřejmě přehlušil jiný nohejbalový zážitek. Nicméně i Superfinále byla letos opravdu jízda a reklama na nohejbal, tak co se ti vybaví jako první, když si na něj takhle s odstupem dní vzpomeneš?
První věc na kterou si vzpomenu co se týče Superfinále, je právě ta neuvěřitelná atmosféra, která v hale panovala od začátku až do konce utkání. Bouřlivou atmosféru jsem zažil již několikrát, ale tím jak hala byla menší a opravdu nacpaná diváky tak atmosféra byla velice intenzivní.
První polovina zápasu se vyvíjela více než dobře a i ty jsi měl evidentně fazonu. Ve dvojce jste přerušili vítěznou sérii první čakovické dvojici. A taky v singlu jsi zahrál s velikým přehledem. Jak ses na hřišti cítil?
Finálových zápasů jsem zažil již několik, ale asi nikdy jsem se na hřišti necítil tak dobře jako na tom posledním. Takovou tu zdravou trému jsem před zápasem měl, ale hned od prvního balónu jsem se dostal do takového toho svého „transu“ a hrálo si mi dobře. Druhou věcí je již zmiňovaná atmosféra.
Naopak trojice jste s Pavlem Kopem a Michaelem Svobodou ztratily obě, avšak smolně až ve třetím setu a posledním možným míčem. Ta druhá byla navíc „titulová“. Bylo to o tom pověstném kousíčku štěstí? Přeci jen trojky jsou vaše dominantní disciplína.
Nedokážu asi přesně říct čím to bylo a ty zápasy si ani přesně nepamatuji. Chyběl tam jeden nebo dva balóny, celé to bylo strašně vyrovnané. Co k tomu můžu říct je to, že jsme na hřišti nechali všechno.
V poslední dvojici dne už se Čakovice vezly na vlně euforie. Byl jsi s Kubou Pospíšilem na hřišti a bojoval jako lev. Jaké jsou pocity hráče, který je hlavním aktérem až do toho úplného konce, který byl v tomto případě hořký?
Před poslední dvojkou jsem se snažil zejména udržet hlavu. Čakovice byly nahoře, navíc dvojice nejsou úplně moje nejsilnější disciplína. Každopádně takový zlom přišel v prvním setu kdy jsme se tuším drželi do stavu 8:7 a já na útoku zkazil zatáčku. Pak jsem se to snažil nějak přetlačit tou bojovností, ale to proti výborně hrajícímu Lukáši Součkovi na útoku nestačilo. Co se týče pocitů po té poslední prohrané dvojce, to si asi každý dokáže domyslet sám 🙂 .
Jsi bojovník a srdcař. Jak to máš s prohrami?
Pro mě je vždy strašně důležité, abych odcházel ze hřiště s tím, že jsem tam nechal všechno a pak i ta prohra třeba mrzí míň. Spíš se z toho snažím poučit. Samozřejmě ty bezprostřední pocity jsou takový ten nával vzteku, ale prohry nesu docela dobře. Je však pravda, že právě toto prohrané finále pro mě byl asi nejtěžší zápas na to, to zkousnout, co jsem zažil.
Co říkáš fanouškům, prostředí, atmosféře v hale? Vnímal jsi přesun na jiné místo jako dobrý krok? Kromě toho, že byl nezbytný.
Jak už jsem psal nahoře atmosféra v hale byla úžasná. Přesun na nové místo za mě byl dobrý krok. Líbil by se mi asi systém, kdy by se finále hrálo každý rok na jiném místě.
Honzo, předně díky za tvůj čas, a jaký je teď vlastně tvůj výhled na příští nohejbalový rok? Zároveň myslím, že v tom letošním už toho máš plné zuby, je to tak?
Letos se asi už na žádném turnaji neukážu, je pravda, že sezóny byla dlouhá a chci si od toho odpočinout a to jak fyzicky tak psychicky. Co se týče příštího roku tak neplánuji nic měnit.
Lukáši, superfinálové skandování i bubny už pomalu ale jistě utichly a věřím, že stejně tak i tvé emoce. Tak co se ti vybaví jako první, když se řekne Superfinále 2024?
Neskutečná euforie a zároveň splněný sen, že se nám to s klukama povedlo.
Jak se hráči vzpomíná na tu atmosféru, na ten krásný sportovní příběh, který vyvrcholil v tu úžasnou otočku?
Vzpomíná se nádherně. Nikdy na tu atmosféru nezapomenu. Abych se přiznal, tak sám jsem si poslední 3 utkání ještě několikrát pustil, protože v té vlně euforie jsem si některé herní momenty vůbec nepamatoval.
S Tomášem Chadimem jste dostali důvěru do druhé dvojice. Je známo, že trenér Doucek sestavy oznamuje až na poslední chvíli. Bylo to tak i v tomto případě? A pokud ano, co to s vámi s Tomášem udělalo?
Přesně tak. První dvojka a sestavy trojic byly jasné, ale sestavu naší druhé dvojice jsme se dozvěděli až v šatně před utkáním. Abych pravdu řekl, tak mě to na jednu stranu překvapilo, ale na druhou ani ne. Pamatuji si, že 2 roky zpátky nám dal Míra Fritz také důvěru ve finále a my ho nezklamali. Letos hrál Tom víc jak půlku sezony s Milanem a tak jsme toho spolu moc nenatrénovali. Klukům se ale ke konci sezony a v semifinále moc nedařilo a tak jsme čekali, co vykouzlí Míša Doucek. Když na to přišlo, tak jsem byl samozřejmě rád, že nám trenér svěřil důvěru a zároveň jsme si s Tomem věřili, že dokážeme soupeře překvapit. Známe se už ze základky, kdy jsme spolu začínali hrát nohejbal v Jaroměři a poznáme se i poslepu, tak jsem věřil, že nám to bude spolu opět fungovat.
Ve třetím setu první dvojice došlo „konečně“ i na kombinaci tebe a Milana. A evidentně jste si dobře sedli a set vyhráli. Máte za sebou v tomto složení úspěchy na dorostenecké úrovni. Jaké to bylo, vaše souhra, takhle po letech?
Tento tah si myslím, že nikdo z diváků nečekal. S Milanem jsme odehráli výborné dorostenecké roky v Semilech a víme, co od sebe můžeme čekat. Věděl jsem, že pokud oba splníme svá zadání, tak to bude fungovat. Milan je výborný v poli, což během třetího setu dokázal, když chytil několik útoků. Zároveň tím, že
jsme oba smečaři, tak ani jeden z nás nepotřebuje mít úplně přesně nahráno, což si myslím, že byla pro nás výhoda.
Ve trojicích se ti dařilo dobře blokovat oba modřické dlouhány. Přesto jste byli s týmem v té poslední kousíček od vyřazení a tvá sestava byla zrovna na kurtu. Co ti běželo hlavou? Nepřestával jsi v některé fázi vývoje toho setu už věřit?
Neustále jsem věřil, že to ještě půjde. První set nám utekl o kousek. Druhý byl jak na houpačce. Snažil jsem se kluky hecovat, aby to nevzdávali a pořád bojovali. Je pravda, že jsme za stavu 8:9 utekli hrobníkovi z lopaty, když jsme to dokázali v závěru druhého setu proti Pavlovi otočit. Ve třetím setu jsem věřil, že to zvládneme. Jarda krásně nahrával Zdendovi, který hrál famózně, byl v laufu a dával jeden bod za druhým. Na mě bylo to alespoň jednou zablokovat, abych pomohl klukům v poli, což se naštěstí povedlo a tak jsme společnými silami poslali finále do odvetných dvojic.
Poslední dvojice už byla čirá euforie. Jak se blížil konec, jak ti bylo? Jak se drží koncentrace v takové situaci?
Bylo to neskutečné. S Tomem jsme šli s čistou hlavou bod za bodem a nechtěli nic podcenit. Druhý set byl již čistá euforie. I když se nám podařilo odskočit na rozdíl tří bodů, tak jsme si ale šli stále za svým a velice si to užívali. Jako by se v ten moment pro nás zastavil čas. Opravdu nezapomenutelný sportovní zážitek.
Co říkáš fanouškům, prostředí, atmosféře v hale? Vnímal jsi přesun na jiné místo jako dobrý krok? Kromě toho, že byl nezbytný.
Chtěl bych velice poděkovat našim fans i ostatním fanouškům za úžasnou kulisu, kterou pro nás vytvořili. Elektrizující atmosféra. Hala burácela. Zdi se chvěly. V poslední dvojici jsme se s Tomem téměř neslyšeli, ale bylo to úžasné. Přesun na jiné místo jsem vnímal jako dobrou změnu. Možná i kvůli tomu, že naše finálová úspěšnost proti Modřicím velmi nízká a byli jsme rádi, že nastane nějaká změna. Tím, že hala není tak veliká jako UNYP, tak byli fanoušci více v kontaktu s hráči a hřištěm a vytvořili nezapomenutelnou atmosféru.
Tak Lukáši, na závěr ještě dodatečně upřímná gratulace k titulu a jaký je tvůj výhled na příští nohejbalový rok?
Díky moc, jsem nesmírně šťastný, že nám to s klukama podařilo. Kluci již mají po MS, tak si s týmem zaslouženě na chvilku odpočineme a načerpáme energii na následující ročník. A výhled? Ten je jasný. Budeme se snažit opět od začátku makat, abychom zkusili obhájit titul.
Jedna odpověď
skvělý článek, oba super přístup k utkání