Po dvou vrcholných akcích mezinárodního měřítka uzavřela své brány také scéna z kategorie dospělých, scéna tuzemská. A jak jinak by se měl nohejbalový rok zakončit než ve velkém stylu? Postaralo se o to SAMSON MČR trojic mužů, které po 26 letech hostila kolébka jihočeského nohejbalu, České Budějovice. A to na státní svátek 17.11., který ten den bylo možné slavit různým způsobem. Tím jedním z nich byl svátek sportovní, tedy nohejbalový.
Sportovní hala jihočeské nohejbalová bašty na ranním nástupu přivítala 24 sestav napříč mužskými soutěžemi. Ligové týmy doplnily i týmy krajské a především kraj místní měl před domácím publikem silné zastoupení, o čemž svědčí účast Dynama České Budějovice, Strakonic či Třeboně.
Na systém osmi základních skupin po třech týmech bylo poté možné zaslechnout z řad aktérů jisté rozčarování. České Budějovice svou geografickou polohou vybídly k delšímu výletu velkou část startujících sestav. Proto někteří vypadnuvší již po skupinách nelibě nesli počet zápasů, kvůli kterým dorazili. Přesněji dva. Systém turnaje byl však daný a osmifinále měla určit, kdo se probojuje do nejostřejší fáze turnaje.
Žádné výrazné překvapení se nekonalo a mezi nejlepších osm týmů pronikla extraligová smetánka, kterou doplňovaly nenápadně, ale dobře hrající Plazy. Ty však v pavouku narazily na obhájce titulu a i po boji se mu musely klidit z cesty. Žatec po epické bitvě utnul plány místního odchovance a bombarďáka Chalupy, který si brousil zuby na nohejbalovou raritu – zisk všech republikových titulů. Ten trojkový mu do sbírky i po tomto šampionátu stále chybí, ale není všem mistrovstvím konec. Tento duel však přinesl krásnou vyrovnanou bitvu před již velice početným publikem, které hnalo Start Praha, právě s Chalupou a také Fíkem, dalším místním odchovancem, za vítězstvím. Agresivní útočný styl žateckého Ftačníka a skvělé pole však nakonec do semifinále posunul chmelaře. Oddílová bitva poslala mezi čtyřku nejlepších čakovické Béčko, když o prohře Pachmana, Kučery a J. Chadima rozhodl až třetí set. Vyvrcholením čtvrtfinálových bitev byl souboj Varů s modřickým B týmem. Vankeho na útoku podporoval Tolar, Kop lázeňskou kolonádu na útoku dobýval sám a obrany se doslova překonávaly. Jednoznačný první set pro Jihomoravany kontrovali varští výhrou v koncovce setu druhého. Když se i v setu třetím po přelívání bodů z jedné strany na druhou dostali Západočeši na devítku, o posledním úderu Vankeho nebyl pochyb. Povedený kraťas nedoběhl ani do té doby famózní Topinka a semifinálová čtyřka byla kompletní.
Tady už se hrálo o medaile a tak se dva kurty během 15 minut proměnily v jednu velkou herní plochu a již tak zaplněné hlediště pojmulo další vlnu do té doby korzujících fanoušků. Modřice A v prvním semifinále nastoupily k pozdravu vedle Žatce a po představení všech aktérů se mohlo jít na věc. Do té doby sebevědomě hrající Žatec začal pomalu proti obhájci ztrácet půdu pod nohami. Těžko se hledala skulina v modřické obraně a na bloku stál dvoumetrový Pospíšil. Sedm a šest bodů ve dvou setech podtrhlo Modřickou dominanci a bylo jisté, že sedmá obhajoba trojkového titulu je zase o krok blíž. Čakovice B ztratily stejným bodovým poměrem svůj zápas proti varské A sestavě, když spoustu technických míčů Z. Kalouse končilo na pásce nebo nohách rychlého Tolara. Kanda s Vackem odváděli v poli, na náhře i bloku dobrou černou práci, ale Západočeši chtěli reprízu posledního trojkového finále o něco více. Žatec poté nenavázal na své výkonu ze skupin a prvních vyřazovacích bojů ani v zápase poražených a Z. Kalous naopak své technické údery více prokládal těmi razantními, což nakonec Avii vyneslo třetí příčku a bronzovou medaili.
Nic už nebránilo vyvrcholení mistrovství, na které z hlediště zhlíželo takřka 650 diváků. Taková návštěvnost je velkou inspirací a motivací pro další pořadatele. Zvláště pak, když myšlenkou hlavního pořadatele Zdeňka Musila bylo dobrovolné vstupné, které se poté rozdělilo do odměn pro nejlepší oceněné týmy. Zpátky na kurt. Vanke, Tolar, Kokštein na straně Karlových Varů, Rosenberk, Višvader a Pospíšil na straně obhájců z Modřic, kteří si šli pro třetí obhajobu za sebou a sedmou celkově. Navíc právě David Višvader je odchovancem místního oddílu Dynama, a tak měly velkou část hlediště na svou stranu nakloněnou právě Modřice. Těm však po vyrovnaném úvodu začal ujíždět vlak, když se dařilo Vankemu s Tolarem prosazovat na útoku a Pospíšil se naopak nemohl dostat do svého pověstného tempa. Vedení 6:3, 7:4 a 9:6 vypadalo pro Varáky jako jasnou záležitostí pro zisk první sady. Ale již z minulosti dobře víme, že tento modřický tandem nelze nikdy podcenit. Sérií tří bodů bylo srovnáno na 9:9 a poslední Kokšteinova ne úplně přesná náhra nevedla na tahouna Vankeho, nýbrž našla v ne úplně vhodné pozici postaveného Tolara. Ten přehrál téměř zadarmo a Pospíšil poté tvrdě trestal. Taková ztráta navíc proti takovému soupeři bývá fatální. A také byla. Přes srdnatý boj se ukazatel varského skóre zastavil na čísle sedm a tak Pospíšilově ekipě vystřelily ruce ke stropu haly a další obhajoba byla za potlesku spokojeného publika na světě.
Nicméně finálová bitva to byla epická a hodna celé sportovní akci, za kterou si pořadatel se svým týmem zaslouží absolutorium. Petr Gulda dostal na svůj odchod do modřického trenérského důchodu ten nejlepší dárek, jaký si mohl přát a svou bohatou sbírku o úspěchy z posledních týdnů rozšířil Lukáš Tolar, kterým byl návštěvníky zvolen nejlepším hráče celého šampionátu. Gratulace patří všem vítězům, čest poraženým a za dva roky se můžeme těšit na další velkou trojkovou nohejbalovou akci. Laťka je vysoko…
Konečné pořadí:
1. MNK mobilprovás Modřice – L. Rosenberk, D. Višvader, J. Pospíšil
2. SK Liapor Karlovy Vary – J. Vanke, M. Kokštein, L. Tolar
3. TJ AVIA Čakovice – Z. Kalous, J. Vacek, K. Kanda
4. SKN Žatec – O. Vít, M. Sehrig, J. Ftačnik
Nejlepší hráč mistrovství – Lukáš Tolar
