Jednu z mála jistot, se kterou může vedení ČNS počítat, je to, že i v letošním roce jej čeká rozetnout gordický uzel nějaké té kauzy. Poděkovat za to může svým předchůdcům, kteří průlomovou kauzou Janovice – Břve v roce 2005 deklarovali vůli po demokratizačních procesech v ČNS. Od té doby téměř neuplynul rok, kdy nějaká ta kauza nezavířila stojatými vodami. Není ale od věci se podívat, co to pětiletí kauz (2005-09) vlastně ukázalo a jak se promítlo do svazového dění.
Do roku 2005 oddíly institutu podané námitky nebo odvolání proti rozhodnutí orgánu ČNS využívaly jen zřídka. Aby ne, vždyť i ty největší kauzy vyšuměly do ztracena. Připomeňme si například nedůstojnou kauzu s agresivně vystupujícími a silně podnapilými reprezentanty na MS 2002 v Szombathély, nebo kauzu s falešnými podpisy a razítky mateřského oddílu na přestupních lístcích dvou významných extraligových hráčů. Oddíly po těchto a předchozích zkušenostech ztratily v tyto nástroje důvěru a zcela na ně (až na výjimky) rezignovaly.
Jenže přišel rok 2005 a s ním i nové svazové vedení v čele s Gerhardem Knopem, mj. strůjcem dvou předchozích vítězných kauz (např. Karlovy Vary – Strakonice). Tedy vedení, které veřejně deklarovalo poptávku po využívání obou nástrojů k prosazení práva. A hlavně zájem se jimi objektivně zabývat. Možná to vyzní jako fráze, ale byl to zásadní pozitivní průlom v právech oddílů. Od proklamací k činům cesta netrvala dlouho. Ještě tentýž rok došlo ke kauze Janovice – Břve (1. liga mužů). Ta spočívala v námitce družstva Břví proti odehrání utkání na neregulérním hřišti Janovic, s menší volnou plochou než byla stanovena předpisy. Rozhodnutí prvoinstanční STK ČNS i druhoinstančního VV ČNS bylo shodné, a to opakování utkání (v té době ještě nebylo možné udělit za neregulérní podmínky kontumaci). Co však celá kauza ukázala a jaké byly její důsledky? Kromě toho průlomového efektu (od té doby se počet řešených námitek a odvolání zvýšil) ukázala tlak svazových orgánů po ctění předpisů, jako prioritní záležitosti. Poraženými vyjma domácího družstva v této kauze byli především rozhodčí. Často, a i v této kauze jimi užívaný argument, že prioritou je vždy odehrání utkání za každou cenu, byl tímto zbořen (ne však definitivně). Mimo protokol i další rozhodčí přiznali, že o neregulérních rozměrech byli přesvědčeni v předchozích utkáních, ale nekonali. Padl i dosavadní mýtus, že chyba rozhodčího při posuzování regulérnosti snímá zodpovědnost za dodržení regulérního prostředí z domácího družstva. Jako chybné lze však i hodnotit předjímání výsledku osobami z orgánů, které rozhodovaly.
Rok 2006 byl pro svazové činovníky milosrdný a nepřinesl žádnou větší kauzu. Rok následující to ovšem vykompenzoval a na zelený stůl spadly hned dvě kauzy velkého formátu. V srpnu pozornost přitáhla kauza Břve – Šacung (extraliga mužů), ve které čtyři hráči Šacungu podali a poté tři z nich stáhli svůj přestup do břevského oddílu. Původně neschválené přestupy byly na druhý pokus schváleny dodatkem STK, odvolání Šacungu ale uspělo u druhoinstačního orgánu (v několika bodech byly porušeny předpisy, každé z těchto porušení rozhodnutí zneplatňovalo). Tato kauza se vymykala ostatním kauzám především tím, že jí režírovaly osoby, stojící v té době zcela mimo strukturu ČNS (nečlenové oddílů), ale přitom vystupující jménem břevského oddílu. Co celá kauza ukázala a jaké byly její důsledky? Především ovlivnitelnost některých svazových orgánů (resp. jednotlivců), protože vydání bezprecedentního rozhodnutí a další znaky celé kauzy nesly jasnou pečeť ovlivnění. Vždyť např. hráči byli o dodatečném rozhodnutí STK informování nohejbalovými skandály proslulou osobou, a to ještě dříve, než bylo toto rozhodnutí vydáno. I další členové komisí potvrzovali, že je tyto osoby (nečlenové ČNS) kontaktovaly a požadovaly informace, které však náležely pouze účastníkům řízení. Tehdejší svazový prezident Frélich si poté v hodnocení postupu svazových orgánů nebral servítky a důvěru oddílů v objektivitu rozhodování přinesly až pozdější personální změny.
Druhou kauzou roku 2007 byla zatím největší kauza ženských soutěží, Český Brod – Útěchov (1. liga žen), s mezinárodním podtextem. Středočešky rozporovaly námitkou start hostující slovenské hráčky Útěchova v semifinálové sérii. Problém vznikl nedodržením bilaterální smlouvy mezi ČNS a SNA, která umožňuje hostování žen v oddílech druhého svazu po dobu jednoho roku, maximálně však jedenkrát v kariéře. Slovenská hráčka totiž byla dopsána na soupisku (potvrzenou STK) na základě oznámeného hostování (potvrzeného STK obou svazů) přesto, že již předtím v roce 2005 hostovala v družstvu Karlových Varů a v roce 2007 startovala ve slovenské soutěži v dresu Trebišova (rozpor se SŘ ČNS). Prvoinstanční STK námitku uznala a Útěchov potrestala kontumací, verdikt potvrdil i VV při odvolání útěchovského družstva. Co celá kauza ukázala a jaké byly její důsledky? Malou povědomost oddílů o tom, že je velký rozdíl mezi hostováním, resp. uvedením na soupisku (oboje podléhá pouze evidenční povinnosti orgány ČNS) a přestupem (tam již probíhá celý proces schvalování). Vždy však oddíl či jednotlivec ručí za správnost jím předložených údajů a nese důsledky za nesprávný údaj. Ani evidenční razítko svazového orgánu tuto povinnost z něj nesnímá. Opačná filozofie by způsobila totální kolaps, kdy by svazové orgány musely prověřovat správnost uvedení každého jména na soupiskách všech družstev všech oddílů.
Rokem 2008 zahýbala další „mezinárodní“ kauza, a to Karlovy Vary – ČNS (extraliga mužů), ve které figurovali hráči slovenského DPMK. Pokud bychom hledali paralelu k nějaké historické události, jako nejblíže se jeví druholigové utkání aspirantů postupu DP Praha – Čakovice z devadesátých let, kde oba oddíly využily mezery v legislativě a pro klíčový duel se posílily hráči z nejvyšší soutěže. Košicko-karlovarská kauza také vznikla na základě legislativní mezery. I když primárně ne na české straně, ale na straně SNA (chybějící ochranné lhůty při změně oddílového členství) a zejména mezinárodní federace FIFTA. Přechody mezi jednotlivými národními svazy tak musí být řešeny v rámci bilaterálních smluv mezi jednotlivými svazy. Díky zrušení dohody mezi ČNS a SNA, její nepředpokládané dlouho trvající aktualizaci a zmíněným chybějícím ochranným lhůtám v předpisech SNA tak vzniklo legislativní vakuum. Umožňující slovenským hráčům vystoupením z mateřského (SNA) a vstoupením do nového svazu (ČNS), poté vystoupením z mateřského (ČNS) a okamžitým vstoupením do nového svazu (SNA) start v českých i slovenských soutěžích, v průběhu velmi krátkého časového období. ČNS však na poslední chvíli legislativní mezeru odhalil a k nelibosti obou zainteresovaných oddílů na druhý pokus, ale přece jen zazáplatoval. Co celá kauza ukázala a jaké byly její důsledky? Jednoznačně neschopnost FIFTA, která za dvě desetiletí existence nebyla schopna vytvořit tak základní věc, jakou je mezinárodní transferkarta. Také nutnost zakomponovat do domácích předpisů pojistky proti nepředpokládaným jevům v mezinárodních vztazích (vypovězení nebo skončení platnosti bilaterálních smluv, odlišná legislativa ostatních svazů apod.). Morálně pak vyplynul fakt, že obcházení předpisů může být stavěno na stejnou úroveň jako jejich porušování. Také se projevily nevýhody kumulace oddílových a svazových funkcí, která může být zneužitelná i naopak zvenku využitelná pro zpochybnění.
Zatím poslední velkou kauzou je loňská kauza Aš – Pankrác (baráž o 1. ligu mužů), velmi podobná té z roku 2005. Hlavní roli sehrálo tentokrát vybavení (síť), jehož regulérnost družstvo Pankráce napadlo námitkou. Nyní ale byl výsledek opačný, jak STK, tak VV při odvolání neshledali námitku proti regulérnosti jako oprávněnou. Dohru pro Aš měla kauza ještě u DK ČNS. Co celá kauza ukázala a jaké byly její důsledky? V prvé řadě to, že svazové předpisy i přes častou novelizaci nikdy nebudou dokonalé a budou v řadě věcí umožňovat více než jeden výklad. Ten, který bude zvolen orgány svazu jako správný, může ale vytvořit do budoucna nebezpečný precedent, který je pak nutné korigovat další novelizací dotčených nebo doplňujících předpisů. Ve druhé řadě pak i tato kauza znovu obnažila důsledky malého počtu osob v řídících orgánech, kde dochází k nežádoucím kumulacím funkcí u výkonných orgánů, které mají silný vliv na výsledek utkání (a malé využívání institutu vyloučení pro podjatost v takových případech). Otazníkem nikoli druhořadým zůstává, nakolik jsou oddíly schopny dodržovat použití předpisového vybavení, které je vázáno na obchodní smlouvy se svazovými partnery. Tato (ne)schopnost je důležitá pro tvorbu dalších partnerských smluv v budoucnu, resp. pro důvěryhodnost ČNS jako partnera.
