Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na vrchol tuzemské soutěžní pyramidy – nohejbalové soutěže, zařazené do programu všesportovních svátků.
Ve své historii se nohejbal nehrál jen pod hlavičkou ČNS, ale do svého sportovního repertoáru jej zařadily různé jiné subjekty, ať už různé podniky (rezortní soutěže), Revoluční odborové hnutí (ROH, tzv. odborářské ligy) či např. Socialistický svaz mládeže (soutěže SSM). Ve většině případů se však jednalo o samostatné jedno či vícestupňové jednooborové soutěže, pouze některé rezortní či akademické všesportovní hry nabídly společné vystoupení s hráči jiných sportů. 40 let od vzniku ČNS si nohejbalisté zahráli s dalšími pod pěti kruhy.
V novém tisíciletí totiž přivedl Český olympijský výbor na svět novou akci – Olympiádu dětí a mládeže. Jedná se o republikovou soutěž krajských výprav, která se koná každoročně od roku 2003 a je určena mladým sportovcům v kategoriích mladších a starších žáků a žákyň. Sportovcům navozuje atmosféru opravdových olympijských her. Nohejbalu ale i zde trvalo docela dlouho, než se do programu mládežnického všesportovního svátku protlačil. Stalo se to až na V. letní olympiádě dětí a mládeže, pořádané Olomouckým krajem. Premiérovým městem se pro nohejbal stal Prostějov.
„S myšlenkou zapojení nohejbalu do letní olympiády dětí a mládeže jsem si hrál již více roků. Když jsem se v roce 2010 dozvěděl, že o rok později bude organizovat LODM náš Olomoucký kraj, vstoupil jsem do jednání s agenturou TK Plus, která organizaci této soutěže zabezpečovala. V TK Plus se dobře znám s několika hlavními manažery, s nimiž jsem se spojil a společnými silami jsme zařadili i nohejbal do programu těchto her. Navíc jsem měl zájem, aby byla soutěž v nohejbale vypsaná jak pro mladší žáky tak i pro starší žáky – a to ve dvojicích i ve trojicích. A tohle se zkrátka podařilo. Svým způsobem tomu dopomohl i fakt, že každý kraj soutěží o co nejlepší celkové umístění v této olympiádě a proto si do svého programu dává soutěže, v nichž může uspět. Naši mladí nohejbalisté patřili v té době v ČR k absolutní špičce a svými výkony nakonec dopomohli svému kraji k dosud nejlepšímu umístění v LODM. Letos jsem oslavil svých 70 roků, z nichž většinu jsem věnoval nohejbalu a výchově dalších mladých nohejbalistů. Proto vždy budu s hrdostí vzpomínat na to, že jsem napomohl odstartovat účast mladých hráčů v nohejbale i na LODM,“ vysvětlil počátky nového projektu RICHARD BENEŠ, činovník prostějovského klubu a KNS Olomouc.
O dva roky později se znovu nohejbalisté mohli předvést mezi plejádou ostatních sportů, a to na hrách, které se konaly ve Zlínském kraji. Do třetice všeho dobrého platilo naštěstí i pro nohejbal, kterému se podařilo zkompletovat účastnický hattrick v roce 2015, kdy se tentokrát mladí nohejbalisté představili v Plzni. Od té doby se ale štěstěna od nohejbalu odvrátila a na další mládežnické olympiády už se nohejbal zatím nepodíval.
Kromě účasti na LODM spojení olympijské myšlenky a nohejbalu zafungovalo ještě při další aktivitě Českého olympijské výboru, a to jím vytvořených olympijských parcích při příležitosti konání letních olympijských her. První taková akce proběhla na lipenské vodní nádrži v roce 2016, kdy se konaly LOH v brazilském Rio de Janeiro. V rámci parku Rio Lipno proběhly celkem tři nohejbalové akce – turnaj mládeže a turnaj pro neligové hráče ve Frymburku a exhibice nohejbalu, včetně vystoupení české mužské reprezentace, přímo v hlavním parku v Lipně nad Vltavou. Podobná akce proběhla v roce 2021 v Praze v olympijském parku při příležitosti odložených LOH v japonském Tokiu.
Druhou „olympijskou“ účast nohejbal zapsal v roce 2013, kdy byl zařazen do programu VI. letní olympiády dětí a mládeže, konaných ve Zlínském kraji. Zde se role nohejbalového lobbisty ujal sekretář zlínského KNS PETR ČUNEK (*1974).
Pane Čunku, účast na LODM je poměrně nová věc. Jaký to má pro nohejbal význam a má vůbec vynaložené úsilí smysl?
Necítím se být dostatečně fundovaný na větší vizionářské výroky. Nicméně já v tom význam rozhodně vidím. Úsilí a náklady jsou hlavně na straně organizátora, pořádajícím kraji. Pro nohejbalovou základnu, reprezentace jednotlivých krajů, už stačí se „jen“ zorganizovat a přijet – podobně jako na jiné turnaje či mistrovství.
Jak se vám podařilo nohejbal protlačit do programu LODM ve Zlínském kraji? Co bývá hlavním kritériem pro zařazení?
Tak hlavně je třeba hned na začátku říct, že největší zásluhu má Richard Beneš, když se mu povedlo prosadit nohejbal na LODM v roce 2011 v Olomouckém kraji. To byl naprosto zásadní základní kámen. Tam se to celé zrodilo. Na nás pak padl úkol, když už se na olympiádu nohejbal dostal, se ho tam pokusit nějak udržet. Krom několika velkých sportů, které je povinností na LODM zařadit, je pak v gesci pořádajícího kraje, které další sporty zvolí. O čemž samozřejmě rozhodují podmínky pro daný sport, které je pořadatel schopen organizačně zajistit. Taky se šuškalo, že si pořádající kraje snaží nasadit sporty, v nichž cítí želízka v ohni, které jim pak můžou přinést body do celkového hodnocení jednotlivých krajů. Což by normálně asi byl ve Zlínském kraji trochu problém, kde krom ligových družstev Vsetína a Kroměříže není až tak široká nohejbalová základna, notabene mládežnická. Ale dost možná hodně pomohl relativní úspěch party kolem tehdy mladičkého Tomáše Andrise, který se pak v budoucnu stal pilířem zlínského výběru na dalších olympiádách, když na předchozí olomoucké olympiádě kluci uhráli páté místo ve dvojicích a čtvrté místo ve trojicích. A právě fakt, že ještě i v roce 2013 měli startovat v kategorii mladších žáků, byl docela příslibem, že by mohl být výsledek ještě lepší. To byl asi největší argument, s nímž jsme se snažili působit na kompetentní osoby, které rozhodovaly o zařazení či nezařazení. Nakonec to, zaplať Pán Bůh, vyšlo. Druhá věc je fakt, že v čase až po zařazení nohejbalu mezi vybrané sporty, padlo zřejmě z kapacitních důvodů rozhodnutí, že se vypíše jen jedna věková kategorie, čímž se smazal rozdíl mezi mladšími a staršími žáky. Ale i tak kluci přinesli Zlínskému kraji nějaké ty body do celkového hodnocení čtvrtým místem ve dvojicích a pátým místem ve trojicích.
Není vám líto, že nohejbal ve své mateřské zemi musí podstupovat tak trnitou cestu, aby se do programu LODM prosadil?
Jsem především rád, že vůbec olympiáda pro děti v duchu souměření mezi kraji existuje. Když se podívám po létech na fotky, vidím na dětských tvářích radost i hrdost stanout na stupních vítězů pod olympijskou vlajkou. Byl jsem v roce 2013 dost blízko, abych nakoukl do toho, jaký je to organizačně logistický počin pro samotné pořadatele, kolik je v tom práce a zřejmě i financí pro pořádající kraj. Jsem rád, že na třech olympiádách mohl být nohejbal u toho. Mám v živé paměti, když jsem slýchával, že se tam nedostaly i větší sporty, i když se snažily. Bohužel ani na příští olympiádě v roce 2022 nohejbal nebude. Pořadatel přespříští ještě prý není známý. Je to výzvou, zda by se v onom dalším kraji nepodařilo nohejbal vrátit mezi vyvolené sporty.
Byla nějaká chvíle, kdy jste se chtěl na celou věc vykašlat?
To mne ani v duchu nenapadlo. Cítil jsem příliš velké očekávání široké nohejbalové základny, zda se podaří nohejbal na olympiádě udržet. Dělal jsem, co jsem uměl a mohl. Jistou komplikací bylo, že jsem byl ze zdravotních důvodů nějakou dobu mimo, ale kolegové z Otrokovic, na jejichž kurtech nohejbal probíhal, zaskočili a vše se nějak zvládlo.
Jak probíhalo vyhlášení výsledků nohejbalové části? Samostatně či v rámci všech sportů?
Krom toho, že jsme si vyhlásili výsledky po skončení turnaje na kurtech v rámci nohejbalové komunity, samotný medailový ceremoniál byl organizován pořadatelem v podvečerních hodinách na náměstí v Uherském Hradišti v pondělí po dvojicích a na náměstí ve Zlíně v úterý po trojicích. Organizátoři měli časový rozpis, v kolik hodin se bude vyhlašovat ten který sport. Časově to navazovalo, vyhlašovaly se dané sporty po sobě. Ovšem ne všechny sporty končily ve stejný den. Hry probíhaly od pondělka do čtvrtku.
Měl jste nějaké odezvy k nohejbalové části od organizátorů LODM po jejím skončení?
Těsně po skončení her si nějakou výraznější zpětnou vazbu nevybavuji. Vím, že jsem si oddychl, že to celé nějak dopadlo a hlavně, že se podařilo naplnit očekávání nohejbalové veřejnosti udržet nohejbal ve hře. I když bylo zřejmé, že to nebylo tak velkolepé, jako předchozí olympiáda v Olomouckém kraji, ať už celkově, tak i nohejbalově, kde se hrály dvojice i trojice v obou kategoriích – starších i mladších žácích. Zpětnou vazbu mám až teď po letech, kdy jsme se pochválili, že dva kluci, kteří reprezentovali Zlínský kraj na dětské olympiádě, a pokud si správně vybavuji, byl to jejich první úspěch mimo region, nyní stanuli na stupních vítězů na mistrovství světa juniorů v Rumunsku a vlastně i na předchozím MS v Michalovcích. Nechtěl bych být domýšlivý, že je tam je přímá souvislost, je to hlavně o klucích, o trenérech a o klubech, v nichž se rozvíjeli. Ale určitě je to střípek do mozaiky. Od samotných kluků vím, že na to vzpomínají, stejně jako od jiných kluků na pohár základních škol, jenž vyvrcholil memoriálem Josefa Bicana a pro mnohé kluky a učitelé to byl úžasný výlet mimo region do Prahy. Rovněž mne těší vidět se prohánět nejen po ligových kurtech spoustu tváří, jež jsem viděl na dětských olympiádách.
50 let… Co popřejete oslavenci?
Co nejvíce duší, v nichž bude bujet láska k nohejbalu a budou ji šířit do dalších a dalších duší. Hlavně v tom mladičkém věku je to obzvlášť důležité. Nohejbal je krásný sport, zaslouží si to.
