(Modřice) Dva kohouti na jednom smetišti. To jsou reprezentační parťáci v modřickém dresu, Lukáš Rosenberk a JAKUB POSPÍŠIL. Oba už z minulých znají, jak je příjemné vyhrát mistrovské tituly tuzemské i mezinárodní. Oba už také potěžkali trofej pro vítěze ankety Nohejbalista roku. Po loňské sezóně bylo jasné, že jeden z nich si dá repete. Nakonec to byl druhý jmenovaný, kdo poslední anketní ročník vyhrál.
Jakube, nakolik si ceníš vítězství v anketě? Dá se vůbec srovnávat s úspěchy, dosaženými přímo na hřišti?
Samozřejmě jsem rád za toto ocenění a moc si ho vážím. Nicméně úspěchy na hřišti stavím na vyšší stupínek. Vím, že u podobných anket nezáleží jen na výsledcích, ale určitou roli hrají i sympatie u hlasujících odborníků.
Anketu jsi vyhrál už podruhé, poprvé to bylo v roce 2017. Vnímáš nějaký rozdíl?
Rok 2017 byl pro mě náročný, hlavně kvůli neúspěchu v extralize, kdy jsem svou chybou vyřadil náš tým z bojů o titul. Vítězství v anketě tehdy bylo takovou malinkou náplastí. Loňský rok byl naopak rokem vítězství. Podařilo se nám zvítězit jak na mistrovství republiky trojic, tak konečně po šesti letech i v nejvyšší ligové soutěži.
Není ti líto, že tvá poslední korunovace se odehrála jen ve svazovém sekretariátu na papíře a ne před zaplněnými tribunami?
Tato covidova doba je složitá a už trvá dlouho. Lítost cítím hlavně z toho, že se nepořádají turnaje jako je Poslední smeč, Pardubice, Přerov nebo Austin Cup. Tyto věci mě mrzí více než oceňování před zaplněnými tribunami.
Loni jsi anketu vyhrál největším bodovým ziskem z doby, kdy se nový hodnotící klíč začal používat. I v pořadí druhý tvůj spoluhráč Rosenberk by s dosaženým ziskem vyhrál většinu jiných ročníků. Byla opravdu vaše dominance na hřišti loni tak výrazná?
Získání nejvyššího počtu bodů samozřejmě potěší. Abych byl ale upřímný, tak jsem si byl téměř jistý, že se v anketě bude rozhodovat mezi Lukášem a mnou. Měli jsme úžasný rok podložený výsledky. I proto byl podle mě takový rozdíl mezi naší dvojicí a třetím Jirkou Kalousem. Navíc každý, kdo sleduje nohejbalové prostředí, ví, že Lukáš je momentálně asi nejlepším defenzivním hráčem na světě. Proto jsem ho považoval za mírného favorita i v anketě. Ale ukázalo se, že smečaři jsou u odborníků přeci jen trošku preferovanější.
Pravdou je, že statistiky vás dvou z posledního ročníku jsou ohromující. V základní části extraligy individuální bilance máš bilanci 90 %, Rosenberk dokonce 94 %. V play-off máte oba 91 %. Jako bonus, který sice ve výsledkové části hodnotícího klíče započítán není, ale u hlasujících expertů svou váhu jistě má, máte titul z této soutěže. Proč vám to letos tak šlapalo?
Dlouhodobě se nám daří. Je to samozřejmě i tou sehraností, kdy spolu pravidelně nastupujeme už od roku 2009. Tehdy nás ještě spolu s Martinem Müllerem dal dohromady Petr Gulda, za což mu můžeme jen poděkovat. Důležité také je, že jsme si nesedli jen herně, ale i lidsky. Respektujeme jeden druhého a to má myslím velký podíl na našem úspěchu.
Oba máte i domácí titul z mistrovství ČR trojic, kde jste také soupeřům nedali sebemenší šanci. Co zde řekneš k této spanilé jízdě?
No je pravdou, že ten den nám to sedlo všem. Ono když se to tak sejde, je to vždycky o poznání jednoduší. Už ve skupinách jsme cítili, že půjdeme hodně vysoko. Jestli si dobře vzpomínám, tak nejtěžší zápas byl v semifinále jinak jsme turnajem prošli bez zaváhání. Ve finále jsme narazili na Honzu Vankeho, se kterým se střetávám velmi rád. Jsou to vždy velmi vyrovnané zápasy, ten den to jeho trojici ve finále příliš nevyšlo a toho jsme využili a získali tak sedmý titul ve trojicích.
Ani jeden z vás není ale renomovaným singlistou. Zejména Lukáš by jistě předpoklady měl. Ale ani ty bys nemusel být bez šance, hráči tvého ražení, jako třeba Pavel Kop nebo Jiří Doubrava, se také dokázali prosadit. Když ti to tak loni kopalo, neuvažoval jsi zkusit na republice i právě singl?
Popravdě neuvažoval. V minulosti jsem se mistrovství republiky v singlu zúčastnil, ale už je to pár let. Singl netrénuji a ani ho neumím, nechávám tuhle disciplínu jiným a lepším. Ano, je pravda, že Lukáš by určité předpoklady pro hru jednotlivců měl. Proč ji ale nehraje, je otázka spíše na něho. Já se domnívám, že to jedním z důvodů bude krátké hřiště. Není jednoduché se do něj dostat, převážně z větších vzdálenosti.
Někteří první smečaři se dokáží po spoluhráčích pěkně projít. To ale není moc tvůj případ. Jak se vypořádáváš s frustrací během hry?
Ano, vím, že někteří smečaři se umí pěkně vozit po spoluhráčích, hlavně pak po nahrávačích. Já musím říct, že jsem měl vždy štěstí na spoluhráče, kteří věděli, jak mi útok připravit. Neříkám, že jsem frustraci nikdy necítil. Cítil. Vím ale, že nemá smysl ji přenášet na spoluhráče. Každý ze spoluhráčů má na hřišti určitou úlohu, kterou se snaží dělat co možná nejlépe v daný moment. Chyb se ale nikdy nevyvarujete, vždycky nějaké přijdou. Podle mě není dobré si je vyčítat a už vůbec ne při hře. Každý si je těch svých chyb dobře vědom. Lepší je si to rozebrat v klidu při time-outu nebo po zápase.
Našlo se v sezóně přece jen něco, co nevyšlo dle tvých představ?
Ne, minulá sezóna vyšla přesně podle mých představ. Jediné, co mě hodně mrzí, je znovu odložení mistrovství světa. Jelikož jsem cítil, že bych se mohl dostat do výběru. A co si bude říkat, s přibývajícím věkem to bude těžší a těžší.
Tvůj věrný parťák Lukáš Rosenberk loni vstoupil do nejvyššího stálého orgánu svazu. Co od něho očekáváš? A neuškodí mu kumulace funkcionářské činnosti v herním projevu na hřišti?
Nemyslím, že by mu funkcionářská činnost nějak škodila na hřišti či mimo něj. Už to, že tam vstoupil, znamená, že mu na nohejbale záleží a je ochoten se mu věnovat i mimo hřiště. Vzhledem k tomu, jak znám Lukáše řadu let, můžu s klidným srdcem říct, že pro nohejbal je jeho působení na svazové úrovni jenom dobře.
A pokud bys i ty byl svazovým činovníkem, co by bylo hlavním předmětem tvého zájmu?
To je otázka, na kterou se dá odpovědět diplomovou prací. Neuvažuji, že bych se v nejbližší době chtěl stát svazovým činovníkem. To znamená že jsem nad tím příliš nepřemýšlel.
Jako korunovaný král sezóny máš právo a snad i nepsanou povinnost vyslat svému lidu poselství do dalšího ročníku. Co vzkážeš nohejbalové základně do tohoto roku?
Popřál bych celé nohejbalové základně hlavně hodně zdraví v roce 2022. Věřím, že tato těžká doba brzy skončí a budeme se zase moci potkávat na různých nohejbalových akcích.
