Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na hlavní náplň soutěžního období vyšší výkonnostní složky v kategorii žen a mládeže – na ligové soutěže.
Na poli mládeže začal ČNS tlačit na rozvoj mládeže od svého vzniku a od vypsání ligové soutěže mužů v roce 1972. V soutěžním řádu zavedená povinnost zařazení družstva mládeže do soutěží pro účastníky ligové soutěže znamenala první krok. Tím druhým bylo v roce 1973 založení ligové soutěže pro nejvyšší mládežnickou kategorii, dorostence. Byť termín „liga“ byl nadnesený, hrálo se formou několika turnajů dvojic a trojic. V tomto formátu se uskutečnily pouze čtyři ročníky Dorostenecké ligy, kterých se zúčastnilo 9-12 družstev ročně. V roce 1976 byla tato republiková soutěž ukončena a od dalšího roku už dorostenci své dlouhodobé soutěže hráli pouze na úrovni krajů. V té době totiž už byly funkční krajské články nohejbalu a ty vypisovaly nejen mužské, ale i dorostenecké a později i žákovské soutěže.
V roce 1982 bylo založeno mistrovství ČSR družstev dorostu, kterého se účastnily výběry krajů. Sestávalo ze základních kol a republikového finále. V roce 1989 už byl vypsán Přebor ČR družstev dorostu, což byla standardní ligová soutěž. Hrálo jej 9 družstev, od roku 1997 12 družstev (2 skupiny). Někdy se užíval název Dorostenecká národní nohejbalová liga, který později převážil. V roce 2001 došlo na redukci na 8 družstev, v roce 2005 soutěž znovu hrálo 12 účastníků. Po roce 2010 počet cirkuloval mezi 7 až 10 družstvy. Cesta do dorostenecké ligy vedla přes krajské (oblastní) kvalifikace.

Předvojem ženského nohejbalu bylo meziměstské utkání Pardubice – Praha, hrané v roce 1982. O 11 let později už ženy hrály své první mistrovství ČR. Teprve v roce 1997 byl vypsán zkušební, tzv. nultý ročník 1. ligy žen ČR. Od roku 1998 už se hrálo oficiálně, soutěž měla 5 účastníků, v dalších letech se počet účastníků zvyšoval až na 10 družstev. V letech 2002-09 byla vypsána i druhá ligová soutěž – 2. liga žen, počet účastníků byl proměnný (4-8 účastníků). Pro snižující se zájem byla nahrazena turnajovou soutěží a klesal i počet účastníků 1. ligy (až na 4 v roce 2021).
Do roku 2001 se soutěže hrály na min. 4 hráčky pro utkání, které se hrálo na 6 zápasů. Bodování bylo klasické (0-2 body). V roce 2002 se hrálo na min. 6 hráček pro utkání, to sestávalo z 9 dílčích zápasů a končilo ziskem 5. zápasového bodu. Od roku 2003 pak shodně jako dorostenci na 10 zápasů v utkání a jeho ukončení ziskem 6. bodu, resp. pro pozdější play-off z 9 zápasů a ukončením po zisku 5. bodu.
Na úseku mládeže působil i bývalý viceprezident ČNS a předseda Komise mládeže ČNS VÁCLAV HÁJEK (*1944).

Příčinou velkého rozmachu soutěží v nohejbalu dorostenců a žáků v tomto období bylo zjištění, že se musí vychovávat nástupci matadorů. A tak zprvu postupně vodili tátové hrající nohejbal své syny a ti zase přiváděli své kamarády. Tato situace samozřejmě nabývala objemu a vyžadovala řešení.
Po zrušení první dorostenecké ligy, která se však hrála turnajově, se výchova mládeže přesunula do krajů. Vy jste však byl u aktivit, vedoucí k obnovení republikových soutěží této kategorie. O co se jednalo?
Zrušení turnajové dorostenecké ligy ovšem nemělo dlouhé trvání. Bylo poukazováno na to, že turnajové to není žádná dlouhodobá soutěž. Spolu s kamarádem a výborným člověkem Rudou Širockým z Opavy, později také s Jirkou Sobíškem z Dukly Písek, jsme vytvořili novou soutěž. Šlo o neoficiální mistrovství ČSFR, kterého se zúčastňovaly výběry dorostenců a žáků jednotlivých krajů, bohužel bez slovenských zástupců. Na těchto turnajových soutěžích jsme měli možnost se potkat se spoustou vynikajících trenérů a vedoucích, se kterými jsme diskutovali o dalším vývoji mládežnického nohejbalu. Nechci jmenovat žádného z těchto výborných lidí, protože bych určitě na někoho zapomněl. Celá situace gradovala tak, že vytvořením krajských přeborů se na už turnajové oficiální mistrovství družstev, trojic a dvojic sjížděly klubové sestavy. Dokonce přidám takovou perličku – získáním titulu nemuseli hráči dělat přijímačky na vysoké školy.
Výstavbu mládežnických soutěží ČNS podpořil i vytvořením dorosteneckého reprezentačního výběru. Byl už tehdy motivací, když neměl žádného zahraničního soupeře?
Zcela neoddiskutovatelnou motivací pro mladé hráče bylo vytvoření reprezentačního výběru, čímž ČNS velkou měrou přispěl k dalšímu rozvoji mládežnického vývoje. To, že tito hráči neměli zahraničního soupeře, myslím nehrálo pro kluky žádnou roli. Nakonec na národní dres je každý hrdý.

Jednoznačně jsem zastáncem dlouhodobých soutěží mládeže klasickým způsobem, protože soutěživost je mládeži vlastní.
V roce 2015 hrozilo dorostenecké lize, že nebude vypsána. Nově byla vypsána na min. čtyři hráče pro utkání a dnes už čítá 14 účastníků. Byla to jen nutnost, nebo je to i cesta k rozšíření?
Myslím, že současný systém na min. čtyři hráče je dobrý.
Co podle vás rozvoj mládeže nejvíce poškodilo a co naopak nejvíce pomohlo?
Rozvoj mládeže jednoznačně stojí a padá s tím, že nejsou všude lidé ochotni se mládeži věnovat. Kde jsou, je vidět na výsledcích.
50 let… Co popřejete oslavenci?
Přeji všem nohejbalistům hlavně hodně zdraví, hodně se věnovat rozcvičování před hraním a hodně dobrých trenérů a funkcionářů.






