Snad s výjimkou singlu hraje všechny disciplíny na špičkové úrovni. Na její hře je vidět ohebnost, pohyblivost, chuť vyhrát a jisté prvky klukovského herního pojetí. Na republikovém šampionátu dvojic a trojic patřila k oporám obou sestav pražské Santošky, jenže v obou případech jejich cesta skončila těsně pod vrcholem. Teprve ligové superfinále vyšlo stoprocentně a na její hrudi se objevila zlatá medaile. Ale to bychom předběhli. Již v létě byla členkou vítězného výběru České republiky na Estérel Futnet Cup v Saint-Raphaël a ve španělské Burrianě na světovém šampionátu žen byla v obou zlatých sestavách. Prostě vydařená sezóna, na kterou bude nová korunovaná vládkyně ročníku KRISTÝNA PLECHATÁ (*2000) určitě dlouho vzpomínat.
Kristýno, jsi oficiálně nejlepší nohejbalistkou uplynulé sezóny. Čekala jsi to? A koho bys za vítězku ankety Nohejbalistka roku 2021 ČR tipovala ty?
Nečekala jsem to vůbec. Myslím, že bylo těžké někoho vybrat, protože hodně hráček hraje výborně. Já si toho moc vážím a děkuji. Žádný tip jsem neměla, ale jsem ráda, že mezi prvními je i spoluhráčka Gabča Zachová, což je skvělá hráčka.
Zdálo se, že v Santošce máte vyrovnaný tým, ze kterého to mohl být téměř kdokoliv. Co podle tebe rozhodlo, že jsi to byla právě ty?
Pravda, náš tým se zvedl, ale i všechny ostatní holky hrají dobře. Tudíž nejde posoudit, proč zrovna já. To se spíš je potřeba zeptat lidí, co jména hráček vybírají. Moje hra je spíš o útoku. Nyslím, že nahrát taky umím, ale v poli bych měla někdy trochu zabrat, protože někdy jsem vážně strašně líná.
Já si naopak všiml, že ze smečařky jsi se změnila na výbornou univerzálku, která dokáže nejen bodovat, ale i „zajezdit“ v poli a nahrát. Specializovali jste se s trenérem i na tyto činnosti?
V mých začátcích jsem spíše byla nahrávačka, postupem času i smečařka. Na trénincích trénujete obecně všechno, jinak by se nedalo hrát. Na nic se nespecializuji, prostě hraji na každém postu moc ráda.
Jaké vlastně byly tvé nohejbalové začátky?
Na začátky si moc nepamatuji. Ale od té doby, co jsem do toho začala kopat, jsem věděla, že tohle mě bude dost bavit. Postupem času jsem zjišťovala, že můžu hrát s výbornými hráčkami i hráči a chtěla jsem být také tak dobrá. To, že jsem začínala kopat s kluky, si myslím, že mi dost dalo.
Ještě nikdy v poslední době se nestalo, že by mezi nejlepšími čtyřmi oceněnými nebyl nikdo z Českého Brodu, přestože jejich výsledky jsou také skvostné. Znamená to, že sezóna Středočeškám jen „nevyšla“, nebo máte pocit, že výkonnostní mezera mezi vámi a jimi se zmenšuje?
Tady nejde říct, jestli vyšla nebo nevyšla. Každý den nemůže být skvělý, aby se jen vyhrávalo. My jsme spíše rádi, teď už si můžeme říct, že máme na každého. Holky z Brodu jsou velké bojovnice a zkušené hráčky, ale přeci nejsou stroje, aby pořád vyhrávaly.
Co říkáš neustálému snižování týmů v ženské nejvyšší soutěži?
Asi jen to, že mě mrzí, kam to spěje. Je škoda, že těch holek v první lize moc není a ve druhé lize je zase holek hodně. Nevím, jak to dopadne. I kdyby se stalo cokoli, tak hlavně prosím, ať pořád všechny holky kopou dál a nohejbalu se nepřestávají věnovat.
Trochu jsi to už nakousla. Co bys vzkázala děvčatům, která dávají přednost ztratit se na turnajích mezi chlapy, místo toho, aby hrála ryze ženské soutěže?
Ženská liga je důležitá a když se zapojí více týmů, bude se zase hrát jinak. Myslím, že ty holky, které to vážně baví a chtějí to hrát, což doufám, že je většina, by pro to měly udělat maximum. Jezdit na turnaje s chlapy je určitě dobře, i já osobně jezdím ráda na takové turnaje, a určitě to holkám dá hodně! Takže proti tomu vůbec nic nemám a jsem ráda, že se holky nebojí.
