Nejkulatější výročí, kterého se většina z nás dožije. To je meta půlstoletí, tedy 50 let. A kdo je tím oslavencem? Přece Český nohejbalový svaz (*29.5.1971)! Právě v rámci tohoto jubilea vám přinášíme seriál celkem 50 článků, mapujících hlavní činnosti a prvky, které utvářely nebo dodnes utvářejí Český nohejbalový svaz. V dalším článku se podíváme na hlavní náplň soutěžního období v rámci jednotlivých krajů – na krajské soutěže.
Krajské soutěže, tedy dlouhodobé krajské přebory družstev a případně další dlouhodobé krajské soutěže, vznikly až po založení okresních soutěží i republikové ligové soutěže. Republikové územní členění čítalo tehdy 7 krajů plus hlavní město Praha. Tomu odpovídalo i územní členění krajských článků ČNS a jejich soutěží. V některých krajích ale k ustavení krajského článku ČNS došlo až později, než odstartovaly krajské soutěže. Ty tak zorganizoval a řídil některý z v kraji působící okresní článek ČNS, případně přípravný výbor krajského článku ČNS. Mezi takové případy patřily všechny kraje s výjimkou Prahy.
V roce 1973 se poprvé hrál krajský přebor družstev mužů v Jihočeském kraji (vítěz Lužnice Tábor), Severočeském kraji (Chomutov), Východočeském (Kramolná), Západočeském (Plzeň Bílá Hora), Středočeském (AZNP Mladá Boleslav), Severomoravském (Spartak Přerov) kraji. V Jihomoravském kraji se hrálo od roku 1974. Zvláštní postavení měl Městský svaz nohejbalu v Praze, kde se už od roku 1962 hrály soutěže v několika třídách. Za rovnocennou krajské byla považována nejvyšší, 1. třída (vítěz 1. ročníku – Calvados). Už v 70. letech se v řadě krajů začaly hrát i krajské soutěže jednorázové dvojic a trojic a také soutěže mládežnické dorostenců nebo žáků.
Po zrušení krajských úřadů ČR se místo krajských hrály oblastní přebory (řízené ONSK ČNS). Po státní územní reformě v roce 2000 došlo postupně k novému uspořádání i v nohejbale. Nově tak vzniklo 14 krajských svazů (správněji soutěžních komisí – KNSK) a jejich soutěže. Nároky na účastníky krajských soutěží byly o něco nižší, než u účastníků ligové soutěže. K dlouhodobě diskutovaným patřila povinnost rozvoje mládeže.
K hráčskému inventáři krajských soutěží patří i nymburský VLADIMÍR JANŠTA (*1957), jehož družstvo patří ke stálicím středočeského krajského přeboru mužů.
„Hrál jsem v Nymburce i čtyři roky extraligu, pak jsem kvůli onemocnění chvilku nehrál a začal jsem až v krajském přeboru. Řekl bych, že středočeský přebor je jedním z nejkvalitnějších. Hrají tu týmy jako Zaječov, Jizerní Vtelno a také samozřejmě béčka ligových klubů – Čelákovice, Šacung, Český Brod. Navíc se poslední roky vyrovnala špička a v soutěži není tým, který by rozdával body zadarmo. Nikoho nemůžete podcenit. Samozřejmě se občas do soutěže podívají týmy, které se dlouho nezdrží a vrací se do okresu. Docela dost týmů od nás postupovalo do 2. ligy, namátkou Plazy, Hlavenec, Mnichovo Hradiště, Zaječov, Slaný, Čelákovice B, Šacung B. I my jsme dvakrát kraj vyhráli, ale neměli jsme zájem o ligu. Nedali bychom dohromady lidi, ochotné jezdit po republice. Problémem soutěže je úbytek týmů. Ještě nedávno v kraji byly dvě soutěže po osmi týmech, letos už hrálo sedm týmů jednu soutěž. I když soutěž nepískají delegovaní rozhodčí, ale střídavě hráči obou týmů, žádné větší hádky jsem nezaznamenal. Natož aby někdo podával protest na svaz. Z pohledu věkové skladby soutěž stárne. S výjimkou ligových béček nevidím, že by soutěž vygenerovala nějaké výrazné talenty. Za pozitivum považuji, že stále hrajeme stejně jako ligy na šest hráčů a deset zápasů v utkání,“ řekl.
Krajské soutěže družstev mužů představují střední článek výkonnostní složky ČNS, tím pádem v nich dochází k časté fluktuaci družstev vlivem postupů či sestupů. U krajských soutěží mládeže je fluktuace účastníků dána především malým věkovým rozpětím hráčů. V posledních cca 15 letech ale krajské soutěže zažívají početní úbytek. A to jak v počtu zúčastněných družstev, tak i v počtu samotných soutěží. Některé krajské články ČNS z různých důvodů krajskou soutěž ani nevypsaly.
Z pozice předsedy nebo člena výkonného výboru Severomoravského (později Moravskoslezského) krajského nohejbalového svazu více než tři dekády řídil krajské soutěže PAVEL WIMMER (*1950).
Pane Wimmere, kdy se odehrál první ročník severomoravského krajského přeboru mužů a kdo stál u jeho vzniku?
Krajský přebor se poprvé hrál už v roce 1973. To ještě nebyl ustaven krajský svaz nohejbalu, ten vznikl až roku 1975 a o rok dříve vznikl jeho přípravný výbor. Městský svaz v Ostravě už ale existoval od roku 1972, založili jej Zdeněk Kaděra, Ivan Brežný, Petr Borový, Petr Dluhý a Heinz Kosub. Ti se spolu s budoucími členy přípravného výboru krajského svazu podíleli na vytvoření krajské soutěže.
Jak se krajský přebor družstev v průběhu let vyvíjel kvalitativně i početně? Kdy zažíval nejlepší časy?
Z původních pěti družstev se soutěž postupně rozrůstala a počet účastníků cirkuloval mezi sedmi a desíti. Nejvíce bylo 12 družstev v roce 1991. Náš tehdejší Severomoravský kraj byl velký, patřily do něj i okresy Přerov, Vsetín, Šumperk, Opava, Frýdek-Místek, kde se nohejbal také hrál. Za nejlepší časy podle herní kvality bych označil dobu, kdy v kraji hrála družstva Přerova, SBD Ostrava nebo Lokomotiva Ostrava. Naopak když některé družstvo postoupilo do ligy, nastal na čas úbytek. Jenže pak přišly dvě události, které se na počtu účastníků v krajském přeboru negativně podepsaly. Tou první bylo založení nižších ligových soutěží. 2. liga vyplenila některé krajské přebory, alespoň u nás to bylo znát. Druhou událostí s podobným účinkem bylo nové rozdělení republiky na 14 krajů v roce 2000. Kromě mužů se v našem kraji hrál od roku 1979 i krajský přebor dorostenců, který míval sedm až deset družstev. Později přibyl i krajský přebor žáků.
V nedávné době se v nejvyšší okresní ostravské soutěži proháněla družstva z celého kraje, ale oficiální krajský přebor nebyl vypsán. Proč?
Byla to obezlička kvůli vyhnutí se plnění povinnosti mládeže. Nejvyšší třídu okresního přeboru hrála družstva z celého kraje, jen se „přemaloval název firmy“. Celkově se v našem kraji družstva potýkala s tím, že nejsou peníze. Proto ani když se později v soutěžním řádu umožnilo krajským družstvům se z povinnosti vyplatit, nepomohlo to. Navíc v kraji poslední dobou nebyla družstva, která by měla ambice postupovat výše. Dobře znala svou výkonnost a nikomu se nechtělo jezdit po republice pro výprasky. Nebyla větší motivace se stavem něco dělat.
Jaké další dlouhodobé a jednorázové soutěže váš krajský svaz organizoval?
Kromě jednorázových krajských přeborů dvojic nebo trojic mužů, dorostenců a žáků náš krajský svaz pořádal i mistrovství republiky mužů, dorostenců nebo žáků. Dřív to fungovalo tak, že pořadatelství mistrovství rotovalo po jednotlivých krajských svazech a když to zrovna na něj vyšlo, musel se postarat. Od roku 1993 se začala hrát také soutěž veteránů.
V 70. a 80. letech v Severomoravském kraji probíhaly i okresní soutěže v Ostravě, Vsetíně, Přerově a Opavě. Jaké byly osudy těchto soutěží?
Většina těchto okresních soutěží byly spíše okresní přebory družstev ROH, hasičů, SSM apod. Spíše tedy taková masovka. Chvíli to jelo, až to časem dojelo. Někde se to pak obnovilo. Vždy to záleželo na tom, že se našel nadšenec, který to táhnul.
Jedním z nejstarších oddílů nohejbalu ve vašem kraji je SBD Ostrava-Zábřeh, v letech 1980-81 a 1998-90 účastník nejvyšší soutěže a také váš mateřský oddíl. Účastní se ještě soutěží?
Oddíl sice ještě existuje, ale žádné soutěže se neúčastní. Nikdo se nechce o nic starat. My starší se scházíme při narozeninách, svátcích, jiných výročích a příležitostech. Ale vzhledem k našemu věku už nic víc. Vychovávali jsme sice mladé, hráli dokonce dorosteneckou ligu. Jenže se mezi sebou hádali, družstvo se rozložilo, každý šel jinam a dnes naši bývalí hráči hrají v jiných oddílech. Další čerstvou ranou je, že jsme přišli o hřiště, na kterém se mnoho let hrálo. Obvodní úřad Ostrava-Jih, kam patří pozemek školy s hřištěm, nám na požadavek ředitele školy dal výpověď. Do konce loňského roku jsme museli pozemek opustit.
50 let… Co popřejete oslavenci?
Hodně zanícených a mladších funkcionářů. A také aby jednou nohejbal usiloval o olympijskou účast. A našemu novém krajskému vedení hodně trpělivosti v práci pro krajský i republikový svaz.
