(Praha) Udělali dojem! Tak se dá shrnout vystoupení české výpravy na desetidenním tripu po Jižní Koreji. Kromě toho, že předváděli v daleké zemi nohejbal, ukázali Češi, že jsou schopni se rychle adaptovat i na příbuzný sport – jokgu. V měření sil s místní elitou určitě nepropadli a místní komunita to dokázala ocenit.
Jak vůbec vznikala čtyřčlenná nominace (Jakub Chadim, Tomáš Chadim, Zdeněk Kalous, Dan Bílý) na korejskou misi? Předseda Komise reprezentace Českého nohejbalového svazu MARTIN SPILKA přiznává, že trochu netradičně. Podle něj nebylo úplně snadné vybrat správné typy hráčů, kteří by se rychle přizpůsobili zvláštnostem jokgu. „Díky několika pobytům v jižní Koreji jsem měl vypozorováno, že ranaři a vysocí hráči výsledek nepřinesou. Vsadili jsme na dynamické typy. Po konzultaci v komisi jsme vytvořili širší výběr. Pak jsem všechny kluky oslovil, zda by měli zájem jet a mají možnost uvolnit se ze školy či zaměstnání na deset dnů. Nakonec z toho vznikla skvělá parta,“ říká Spilka.
Vzhledem k tomu, že herní schéma i kopací návyky jsou v jokgu úplně odlišné od nohejbalu, byly první dva tréninkové dny pro české borce náročné. „Bylo potřeba si vše osahat a po konzultaci s jihokorejskou stranou upřesnit, kdo má pozičně vykrývat jaký prostor. Každý další den byl pak vidět neuvěřitelný výkonnostní posun,“ chválí Spilka a dodává: „Korejci byli nadšeni. Stačí se jen podívat na jejich youtube kanály, kde mají videa z tripu přes padesát tisíc zhlédnutí. Těší mne, že se nominace povedla. Místní jokgu skauti byli v pozoru a padly i nějaké zajímavé nabídky, ale podrobnosti asi prozradí spíše ti, kterých se týkaly.“
Cestovat v dnešní době svázané předpisy a různými protikoronavirovými opatřeními kamkoliv za hranice, je složité. Na vzdálený kontinent pak dvojnásob. Vedoucí výpravy MARTIN FLEKAČ si proto oddechl, až když všichni účastníci mise přistáli zpátky v Praze a prošli pasovou kontrolou. „Těch papírů, žádostí, výjimek či příjezdových karet bylo opravdu hodně. Dva dny před odletem jsme ještě nevěděli, jestli je nutný pro návrat PCR test, který v Koreji stojí tři tisíce korun na osobu. Jihokorejská ambasáda v ČR ubezpečovala, že není potřeba, ovšem ministerstvo zahraničních věcí tvrdilo, že ano. Nakonec jsme se řídili podmínkami letecké společnosti a cestovali bez testu. Udělali jsme dobře, nikdo nic nechtěl vidět,“ ulevilo se mu.
Pro Flekače to byla už pátá cesta do Jižní Koreje a jak sám připouští, byla určitě nejnáročnější. A to i přesto, že hostitelé měli vše připraveno do puntíku. „Po organizační stránce běželo vše podle plánu, který jsme obdrželi čtrnáct dní před akcí. Ovšem z pohledu přejezdů mezi korejskými městy, herního vytížení nebo spánkového deficitu všech členů to bylo pro všechny vyčerpávající. Na jednotlivých místech jsme předvedli nohejbal, zúčastnili se turnajů i tréninků jokgu a podepsali jsme Memorandum o porozumění mezi jokgu a futnetem. Takže za mě spokojenost. Chtěl bych poděkovat hráčům, kteří přes únavu i zranění plně respektovali harmonogram a dodržovali naše pokyny,“ uvedl.
Zážitek na celý život a skvělá zkušenost. Tak hodnotí svoji účast na asijské výpravě jeden z kvarteta nominovaných DANIEL BÍLÝ z NK AUSTIN Vsetín. „Ještě před dvěma měsíci by mě ani nenapadlo, že se podívám do Jižní Koreje, poznám jinou kulturu a lépe se seznámím s jokgu. Děkuji klukům z Čelákovic, že mě oslovili,“ vzkazuje odchovanec valašskomeziříčského nohejbalu a pokračuje: „Hned od úvodního dne nabral program na obrátkách a do odletu jsme se nezastavili. Upoutala mě akčnost tamních lidí i fakt, jak se Jihokorejci zdraví a chovají k sobě vzájemnou úctu. Zajímavá je jejich odlišná strava, třeba i snídaně byly hodně ostré.“
Také Bílý přiznává, že byť se jokgu na první pohled nohejbalu dost podobá, nebylo jednoduché zvyknout si na rozdíly. „Největší problém mi dělal odskok míče na mokré trávě. Většinou jsme totiž hráli brzy ráno nebo pozdě večer pod umělým osvětlením, kdy byla na trávě rosa a míč neodskakoval, jen se svezl. Ale každá taková zkušenost je pro mě i z nohejbalového pohledu dobrá. Děkuji všem klukům, byli jsme super kolektiv, moc jsem si to užil.“
