Herní kvalita ve světě roste, říká trenér Šmejkal

(Burriana, Španělsko) Ženy, stejně jako junioři, nevybočily z normy, kterou má reprezentační úsek svazu nastavenou. Z 5. UNIF mistrovství světa žen, které se konalo ve Španělsku, totiž český výběr již tradičně přivezl z dvojic a trojic dvě zlaté medaile. A nechybělo moc ani ke třetí, nakonec však sadu doplnilo „jen“ stříbro z jednotlivkyň.

Češi to mají na mezinárodních šampionátech těžké. Zejména na těch, jež se hrají podle pravidel velmi blízkých tuzemským – tedy na ženských a juniorských. V disciplínách dvojic a trojic se jiný kov než zlato bere jako neúspěch. Mezi jednotlivci je česká veřejnost dílem díky osvícenosti, dílem díky menší tuzemské popularitě a částečně díky obtížnosti disciplíny schopna vstřebat i medaili nižší hodnoty. Na druhou stranu speciálně u žen chybí ve dvojkách a trojkách tradiční úhlavní rival ze Slovenska. Tedy ne že by východní sousedé ženský šampionát v těchto disciplínách neobsazovali, ale od té doby, co v jejich sestavách chybí smečařka Peruňská, šly výsledky rapidně dolů. Na zlato už pomýšlet nemohou a vystoupení bez zisku cenného kovu v Nymburce v roce 2017 a Michalovcích o dva roky později netřeba připomínat.

Víte, co spojuje Maďarku Lepsényiovou a Češku Cibulkovou? Ze šesti ženských světových šampionátů federace UNIF se ještě ani jednou nevracely domů bez titulu. Maďarka pokaždé vyhrála singl a k tomu si přibrala v roce 2013 i debl. Cibulková má raději jiné disciplíny a kromě roku 2013 ovládla všechny dvojice. A pokud ji trenér nominuje i do královské disciplíny (2012-19), bere zlato i tam.

Naopak urvat mezi ženami singlový vavřín, to je v současnosti pro české hráčky nadlidský úkol. V éře UNIF se to na světovém mistrovství nepodařilo zatím žádné. Jak bylo zmíněno, Maďarka Lepsényiová trůn neopouští. Zato korunních princezen je několik, minimálně tři další. Patří k nim i domácí vládkyně Fojtíková, která „bramboru“ z předposledního šampionátu vylepšila ve Španělsku o dvě pozice.

„Říká se, že singl prošel ze všech disciplín největší proměnou. A mohu tato slova jen potvrdit. Letos byly k vidění famózní výkony hráček, navíc nejméně čtyři pomýšlely na vítězství. V kolektivních disciplínách se přece jen projevuje naše zkušenost i velikost základny. Na singl se však ve světě hráči a hráčky specializují a dokáží se připravit. Anetu Fojtíkovou u nás doma není nikdo schopen prověřit, na mezinárodní úrovni se hraje prostě jinak. Soupeřky to mají nakopané a mají úplně odlišný styl než naše singlistky. Tentokrát jsme ale našli cestu, jak na specialistky něco vymyslet. Aneta to prokázala nejen postupem do finále, ale i v jeho průběhu, když vedla 8:6 ve třetí sadě. Bojovala neskutečně, zachytávala údery Maďarky tělem, muselo ji to bolet. Lepsényiová v útočné fázi vytváří velký tlak a navíc hraje údery s jistotou. Z tohoto pohledu je stříbro cenné,“ okomentoval české singlové vystoupení reprezentační trenér JIŘÍ ŠMEJKAL.

Dvojky, to je česká zlatá klasika. Nejstarší nohejbalovou disciplínu většinou nikdo jiný než Češky nevyhrává. Naposledy se to povedlo Maďarkám (i s Lepsényiovou) v roce 2013 v Košicích, kde Möglichová, Cibulková a Fischerová skončily bronzové. Letos se Cibulková radovala počtvrté v řadě.

„K Cibulkové přišly dvě mladší hráčky – Tymichová a Plechatá. Lenka je velezkušená a nedělá chyby, opět to prokázala. Tymichová k ní parádně pasuje. Obě mají kvalitní zakončení a navíc se dobře znají z klubu. Plechatá má velký potenciál a před sebou budoucnost. Vybral jsem dobře a neměl strach, ať by hrály v jakémkoli složení,“ uvedl Šmejkal.

Také trojkám Češky vévodí a na světových šampionátech UNIF zatím nikoho dalšího na trůn nepustily. I tady trenér postavil do čela zkušenou Řehákovou, jíž „obložil“ mladými hráčkami.

„Trojku jsem postavil na zkušenostech Řehákové. Oceňuji, že překonala předchozí zdravotní problémy a byla oporou. Jako vždy. Hrála krásně uvolněně a s čistou hlavou. Další důležitou součástí sestavy byla Tomšová. Je to univerzálka, použitelná na kterýkoli post. Odvádí množství „špinavé“ práce. K nim jsem na nahrávku přidával zbývající tři hráčky – Plechatou, Tymichovou a Fojtíkovou tak, aby se nenarušila osa Řeháková – Tomšová. Holky hrály v pohodě a finále se  divákům určitě muselo líbit, i když jako trenér bych měl pár výhrad,“ zhodnotil lodivod trojkové působení.

Mise splněna a není divu, že Šmejkal hodnotí šampionát v Burrianě pozitivním tónem. „To, co jsme chtěli, se povedlo. Holkám strašně děkuji za přístup i výkony. Byla to parádně odvedená práce. A pochvalu zaslouží i realizační tým, který se o holky staral a poskytoval servis. Pokud mám zhodnotit herní kvalitu účastníků, byla vyšší než na předchozích šampionátech v Nymburce a Michalovcích. Na místě to říkal třeba slovenský trenér Patrik Perun. Dřívější roli Slovenek, jako našeho největšího soupeře v krátkých dvojkách a trojkách, převzaly Švýcarky. Zejména ve trojkách předváděly výborné výkony, zlepšily se jak na síti, tak v poli. Z mého pohledu je to jen dobře. Slovenky omladily, výborně zahrála Viňanská. Když budou mít dost konfrontací, půjdou nahoru. Velkým překvapením pro mě bylo vystoupení Polska. Ale zlepšuje se už delší čas. Jeho přístup, příprava k utkání, kvalitní trenér a mladý tým – to vše hovoří pro další růst. Navíc Polky mají k dispozici minimálně tři dobré smečařky. Naopak dolů šly kromě disciplíny jednotlivkyň Maďarky i Rumunky.“

A jak český kouč hodnotil organizaci španělského šampionátu? „U nás jsme zvyklí na špičkovou organizaci, takže pokud vyjedeme ven, nějaké mouchy všude najdeme. Nebylo to ale nic závažného. Myslím, že všechny výpravy byly spokojené. Co jsem zaznamenal, je poptávka po větším mezinárodním styku. Holky se chtějí více setkávat, jedenkrát za dva roky je málo,“ uzavřel své poznatky Šmejkal.