Teqballový šampionát s českou stopou

(Reims, Francie) Po světě se hraje několik nohejbalu podobných či příbuzných sportů. Některé se mohou pochlubit dlouhou historii, jiné patří k produktům moderní doby. Do této rodiny nově přibyl i sport s názvem Teqball. Ve francouzké Remeši se nedávno odehrálo druhé mistrovství světa v tomto sportu – Teqball  World Cup. A nechyběli zde ani čeští zástupci.

Před nedávnem mě kontaktoval pan Vlastimil Báča, jestli znám teqball, že je do tohoto sportu velký nadšenec. A díky svým kontaktům se mu podařilo zajistit účast Česka na mistrovství světa v tomto sportu. Problém byl ale v tom, že v u nás neexistuje žádná teqballová asociace ani federace, není tu žádný hrací stůl na teqball, a tím pádem ani hráči. Pan Báča mě požádal, jestli bych neměl chuť si tento sport vyzkoušet. Nabídku jsem si vyslechl vyslechl, ale kvůli rozehrané nohejbalové soutěži jsem mu nemohl slíbit, zda do toho půjdu, nebo ne.

Mezitím jsem si na internetu zjistil, co je vlastně teqball a k mému úžasu jsem viděl, že tento specifický sport, prezentovaný jako fotbal na stole, je propagován zvučnými fotbalovými jmény – Ronaldinho, Neymar, Luis Figo, Carles Puyol, Robert Pires a další. Zeptal jsem se proto spoluhráčů v Čakovicích, jestli by někdo z nich neměl zájem jet se mnou. Zpočátku se nikdo nehlásil, ale nakonec se chytil Tomáš Macurek a rozhodli jsme se, že panu Báčovi pomůžeme. V informační e-mailu od FITEQ (Fédération Internationale de Teqball) jsme si přečetli pravidla, kterým jsme ovšem skoro vůbec nerozuměli. Zkusili jsme si jednou zahrát na pingpongovém stole, jestli tam nebudeme pro ostudu a jelo se.

Před odletem nám přišla doporučeně sportovní souprava se dvěma dresy i vycházkovým trikem a my se vydali z letiště Václava Havla do Paříže, kde jsme měli rezervovaný hotel. Druhý den nás měla vyzvednout delegace FITEQ a převézt do místa dějiště šampionátu, francouzského města Remeš. Odjezd byl plánovaný okolo 14 hodiny, takže jsme se těšili jak si dopoledne projdeme Paříž a pak pojedeme do Remeše. Bohužel ráno nám přišla SMS se zprávou, že nás delegace vyzvedne až ve 22 hodin. To byl obrovský problém, protože od 17 hodin byl v Remeši oficiální trénink a my jsme chtěli a měli potřebu si hru před zahájením alespoň jednou vyzkoušet. Přece jenom člověk hájí čest národa i svojí. Našli jsme si tedy autobusový spoj do dějiště a odjeli. Po příjezdu jsme se ubytovali ve čtyřhvězdičkovém hotelu a vyrazili na trénink. Po příjezdu do haly jsme si šli poprvé vyzkoušet teqballl naostro. První kontakt s balonem? Skluz stolu byl děsivý. Zjistili jsme, že nejsme schopni kulatý nesmysl překopnout na druhou stranu. Ovšem když už bylo nahráno, naše smeče byly natolik tvrdé, že se na nás chodila koukat celá hala včetně vedení FITEQ. Absolutně nechápali jak to děláme. Po tréninku následoval los na remešské radnici, kde FITEQ prezentoval svoje plány do budoucna. Mistrovství pak bylo oficiálně zahájeno.

V pátek ráno začala soutěž singlistů. Tomáš Macurek dostal do skupiny Kuvajt, Rusko, Polsko a Mexiko. Bohužel Tomáš nedokázal vyhrát ani jeden zápas, hraný na jeden set do 20 bodů. V pavouku už se bojovalo na dva vítězné sety. Ovšem díky svému nohejbalovemu stylu si dokázal získat srdce a respekt všech fanoušků a hráčů. Lidi z nás byli u vytržení díky našemu razantnímu, ale zároveň riskantnímu zakončení. Ostatní singlisté hráli přes síť převážně hlavou nebo prsama, vyjma finalistů Maďara Arpáda Sipose, známého z futnetu, a Rumuna Barba Szécsi.

V neděli byly na programu debly, kde jsme cítili šanci dostat se alespoň ze skupiny. Vzhledem k tomu, co jsme viděli za předešlé dva dny, jsme měli přijatelnou skupinu – Albánie, Aruba (ostrov v Karibském moři), Monako, Kuvajt. První zápas a výhra podle plánu nad Kuvajtem. Pak očekáváná prohra s Monakem a následně zápasy o vše proti Arubě a Albánii. Naštěstí jsme to zvládli. V osmifinále jsme narazili na domácí Francii, která má oficiální soutěž. Rozdíl byl patrný. My jsme kvůli našemu nohejbalovemu stylu dělali jednu chybu za druhou a soupeř vlastně jenom vracel. Tady naše pouť skončila. Následovalo vyvrcholení v podobě finále na jednom stole. Zároveň se rozjela obrovská šou ze strany organizátorů. Opravdu hezky zorganizováné a naplánované finále vyhrál v singlu Rumun nad Maďarem a v deblech vyhrála Černá Hora nad Maďarskem. Šampionát poté uzavřelo vyhlášení a závěrečný banket.