(Košice) Možná zní úvodní titulek nadneseně, ale jakým výrazem lze nejvýstižněji charakterizovat hegemonii košického mužského týmu, jehož hráči drtí jednoho soupeře za druhým. A to nejen na slovenské scéně, ale i té mezinárodní. Jaké jsou však dopady právě na slovenském klubovém poli?
Hovořit pod Tatrami o tom, že Košice získaly domácí titul, je zejména poslední pětiletku naprosto „out“. Převaha východoslovenského celku nad ostatními soupeři je ohromující. Doby nedávné, kdy do pořadí promlouvaly ambiciózní týmy jako NK Hlohovec, Rempool Hlohovec či Prometal Šaca, se jen tak nevrátí. Dva poslední ligové ročníky lze spíše dostihovou terminologií označit výrokem „Košice, zbytek nikde“. Důkaz? Že v základní části DPMK neprohraje, je jistota. Že ale loni v průběhu dvanácti utkání prohraje jediný hraný zápas a tedy všem soupeřům doma venku vyjma jediného nadělí kanára, to nemá obdoby. V kanárovém duchu se nesla i nadstavbová část. A jednorázovky? Finálové obsazení Slovenského poháru obstaraly „A“ a „B“ formace, hádejte kterého celku? Na Mistrovství SR jednotlivců DPMK bere celou medailovou sadu, ve dvojicích „jen“ zlato a stříbro, ve trojicích pak zlato a bronz.
Co předloňský ročník? Stačí pohled do tabulek a máme jasno. Základní část 1. SNL (hrálo 5 družstev): 1. DPMK – 8 utkání, 8 výher, skóre 32:2. Nadstavbová část 1. SNL (dva turnaje tří družstev): 1. DPMK – 4 utkání, 4 výhry, skóre 16:2. Tituly z jednorázovek? Všechny! A určitě nelze nevzpomenout na památný ročník 2006, nesoucí se v duchu čistého konta v kolonce prohraných utkání i zápasů. Základní část 1. SNL (hrálo 7 družstev): 1. DPMK – 12 utkání, 12 výher, skóre 60:0. Nadstavbová část 1. SNL (dva turnaje tří družstev): 1. DPMK – 4 utkání, 4 výhry, skóre 20:0. To byla tedy palba!
Hegemonie Košic však lize neprospívá. Stává se nudnou a to se projevuje i menším zájmem mezi samotnými účastníky. Zatímco česká nejvyšší soutěž se vždy hrála se stabilním počtem účastníků, v případě slovenské počet cirkuluje a často se setkáme i s lichým počtem. Cirkulují také účastníci. Z výše uvedeného tria Hlohovců a Šacy nezůstal jediný. 
Taktéž kdysi kvalitní týmy z Humenného, Nitry, Trnavy či Popradu již nehrají. A tak se daří nováčkům. KAC Košice, Trebišov, Revúca, Svidnik, Dobrá Niva, při vší úctě, tyto kluby musí urazit ještě velký kus cesty, aby mohly konkurovat nejen košickému velkoklubu, ale i českým ligovým celkům. Jedním z ambiciózních celků je NK Revúca, disponující kvalitními mladíky. Šéfem týmu je JÁN KILÍK a jeho názory mnohé osvětlí.
Pane Kilíku, oproti české extralize je v 1. SNL nebývale velká fluktuace účastnických družstev? Proč k tomu dochází?
To, že v 1. SNL je vyšší fluktuace týmů, než v české extralize, je důsledkem toho, že z některých klubů odešli buď natrvalo (včetně úmrtí) nebo dočasně (za prací, za lepšími podmínkami) tahouni. Ať už hráči, nebo funkcionáři, které neměl kdo nahradit a tak zákonitě musely přijít jiné kluby, které mají dostatek lidí, co mají rádi nohejbal tak, že jsou ochotni mu obětovat svůj volný čas na úkor jiných aktivit nebo své rodiny. V amatérských podmínkách nohejbalu to bez nohejbalového srdce asi ještě dlouho nepůjde.
Na počátku desetiletí nebyla nadvláda DPMK v konkurenci Prometalu a obou hlohoveckých klubů zase tak neotřesitelná. Byla 1. SNL v této době atraktivnější?
Nadvláda DPMK trvá určitě dlouho. Když se však v jednom klubu nakumuluje taková kvalita, dá se očekávat něco jiného? V Košicích se věnuje dlouhodobá pozornost práci s mládeží. Když se dnes podíváme na kádr DPMK, tak jsou tam téměř všichni hráči, které klub vypiplal přes své mládežnická družstva. Větší problémy neměl DPMK ani za éry Prometalu a hlohoveckých klubů, myslím, že v té době prohrál jediné utkání. V této době však bylo určitě více kvalitních utkání, jen jen na škodu 1. SNL, že se situace vyvinula do dnešní podoby.
Jak se projevuje dlouhodobá košická hegemonie na 1. SNL a na zájmu o tuto soutěž?
Zájem hrát v 1. SNL určitě je, avšak od startu odrazuje kluby více aspektů. Jedním je ekonomická náročnost, dalším je šíře a kvalita hráčského kádru. Bez širokého a kvalitního kádru se žádná vyšší soutěž dlouhodobě hrát nedá. Kvalitní hráč není houba, která vyroste od večera do rána. Je třeba pracovat s mládeží, nejlépe už od 8-9-letých žáčků. Někdy se stane, že jen tak, bez tréninku, někde ve městě nebo na vesnici mezi pár průměrnými nadšenci začne vyčnívat jednotlivec, který ostatní strhne k soutěžnímu nohejbalu a zapojí se do soutěží. V tento moment by ale v týmu měli začít uvažovat o práci s dětmi, aby si kádr mohli omlazovat a udržovat v kádru konkurenci. Protože zdravá rivalita je hnacím motorem k poctivému tréninku a zlepšování jednotlivých hráčů týmu. Nadvláda DPMK na zájmu klubů startovat v 1. SNL podle mého názoru větší vliv nemá.
Mají vůbec ostatní družstva vůli konkurovat DPMK, nebo se již smířily s tím, že boj o ligový titul se jich netýká?
Vůle a chuť hráčům určitě nechybí. Měli by jí však přenést do tréninkové dřiny, aby se co nejvíce zdokonalili. Protože ani DPMK by nebylo tam, kde dnes je, bez poctivého tréninku.
Co by ve vašich očích 1. SNL zatraktivnilo?
Soutěž by se stala atraktivnější návratem kvalitních hráčů do mateřských klubů a jejich startem v této soutěži. Možná by prospěl i jiný model nadstavbové části. Za zvážení by stálo zařazení do utkání střetnutí dvojic a trojic podle mezinárodních pravidel. V dnešní složité ekonomické situaci lze těžko uvažovat o nějaké formě interligy, nebo podobné mezinárodní soutěže, kterou by si kvalitní družstva s chutí zahrála.
