
Nohejbalová hra je kombinací individuálního a kolektivního pojetí. I proto současný počet oddechových časů přesahuje počty v jiných míčových sportech. Vždyť divák ligového utkání může být svědkem až šesti desítek(!) těchto přerušení hry. Metodicky i způsobem počítání je ze sportů, které stály u zrodu nohejbalu, nejpodobnější volejbal. Utkání (v nohejbalu je ale tomuto termínu bližší dílčí zápas) sestává z max. pěti setů, z nichž každý končí dosažení 25. bodu (s nutností dvoubodového rozdílu), resp. 15. bodu (5. set, s nutností dvoubodového rozdílu). Celkově tak během jednoho setu jsou diváci svědkem max. 48 bodů, během pětisetového zápasu max. 220 bodů. U nohejbalu je to během třísetového zápasu max. 47 bodů, během desetizápasového utkání max. 470 bodů (214% volejbalového utkání).
Volejbalový trenér má k dispozici dva oddechové časy v jednom setu, z nichž každý ve lhůtě shodné s nohejbalem, tj. 30 s. Oba oddechové časy je v setu možné sdružit v jediný s dvojnásobnou délkou. Kromě těchto „standardních“ oddechových časů má trenér v 1.-4. setu ještě k dispozici dva technické oddechové časy (po dosažení 8. a 16. bodu vedoucím družstvem), trvající po 60 s. Celkově tedy během utkání může dojít k prodlevě formou oddechových časů v max. délce 1.080 s (18 min). U nohejbalu je to max. 1.800 s (30 min). Provedeme-li porovnání z poměru max. času oddechových časů ku počtu max. bodů za utkání, vychází ve volejbalu hodnota 4,91 s/bod, zatímco v nohejbalu 3,83 s/bod. Provedeme-li porovnání z hlediska času velmi dlouhého utkání (110 min volejbal, 240 min nohejbal), vychází ve volejbalu hodnota této prodlevy 16% z celkového času utkání, u nohejbalu 13%. Z výsledku je patrné, že ve volejbalu bývá prodleva díky oddechovým časům delší, ale naopak tím se zde pro trenéra nabízí větší možnosti.

VÍT KOPECKÝ: „Jsou dva druhy oddechových časů. První je ten při oddechovém čase soupeře. Většinou je to stav, kdy moje sestava vede a tam zase není tolik co říkat. Druhým je můj oddechový čas, kdy hráči většinou jsou dole. Tam je 30 vteřin opravdu málo. Po písknutí rozhodčího se ke mně přiřítí zpocení, rozpumpovaní frajeři a já jim mám v klidu říci, co mají dělat, aby to otočili. Když jsou hráči ve srabu, nestačí ani dvě minuty. Určitě bych podpořil prodloužení oddechového času. Co se mi také hrubě nelíbí, je zrušení druhého oddechového času u singlu. Je to fyzicky a psychicky nejnáročnější disciplína a druhý oddechový čas měl své opodstatnění. Chápu, že je snahou zkracovat trvání ligového utkání. Ale když si vezmu, jaké dlouhé prodlevy vznikají při kropení, zametání nebo lajnování, tak honit to na vteřinách mi přijde nesmyslné.“
JIŘÍ ŠMEJKAL: „Lhůta 30 vteřin vyhovuje. První vteřiny jsou na vydýchání, zklidnění, na konci pak můžou hráči něco říci. Důležité je rozfázování oddechového času, předem to musí být dohodnuté. Je to věc každého trenéra, jak se s tím vypořádá. Delší čas než 30 vteřin by mohl svádět trenéry k přehlcení hráčů informacemi. Nohejbal je odlišný od jiných sportů. Ale třeba v basketu se díky oddechovým časům posledních pět minut hraje skoro dvacet minut. V nohejbalu nic takového nehrozí.“
VLASTIMIL STEHLÍK: „Lhůta je dostatečná vzhledem k délce setu. kratší by omezila podání informace hráčům, delší by citelně ovlivnila plynulost hry.“
PETR GULDA: „Délka oddechového času je podle mého názoru dostatečná.“

VÍT KOPECKÝ: „Spíše bych se přikláněl k současné variantě, jen s tím prodloužením.“
JIŘÍ ŠMEJKAL: „To by nebylo moc dobré. Každý set se přece jen vyvíjí jinak. Měla by být zachována možnost reagovat na průběh každého setu. Myslím že současný stav je optimální. Nezaznamenal jsem od hráčů nějaké touhy po změně.“
VLASTIMIL STEHLÍK: „Zdá se mi to velmi nepraktické pro rozhodčí a matoucí diváky, tak silně omezující pro trenéra. Přináší to problémy s počítáním během dvou tří setů. A hlavně trenér v jednom setu nemá možnost reagovat na vývoj zápasu.“
PETR GULDA: „Jsem odpůrcem zkrácení na jeden oddechový čas za zápas. Myslím si, že v takovém případě trenéři nebudou moci moc ovlivnit dění na hřišti, zastavit třeba bodovou šňůru soupeře apod. Pokud ta změna přijde, myslím si, že budou muset být rozhodčí tolerantnější k trenérům. protože podle mého soudu by se snažil každý kouč všemožně využít přerušené hry k udílení taktických pokynů. Jsem proti snížení počtu oddechových časů, i když vím, že je jich za utkání hodně.“





