(Český Brod) Pravidelně se v anketě Nohejbalistka roku umisťuje mezi nejlepšími. V roce 2015 obhájila prvenství z předchozí sezony a dosáhla potřetí této nejvyšší individuální mety. Výčet loňských úspěchů LENKY CIBULKOVÉ je dlouhý. Kompletní medailová sada z tuzemských jednorázových šampionátů – zlato z trojic, stříbro z dvojic a bronz z klání singlistek. K tomu mistrovský titul z ligové soutěže družstev, stříbro ze Zimního poháru žen a jako bonbónek dvě zlata z mistrovství světa žen.
Lenko, v loňské sezóně jste spolu s ostatními děvčaty doslova válcovala zbytek ženského nohejbalu. Očekávala jste, že se v té nabité „vnitroklubové“ konkurenci dostanete až na samotný vrchol ankety?
Českobrodská nominace se po takové sezoně dala trochu očekávat, ale jinak se nedá říct, že by někdo extrémně vyčníval a odvedl naprosto bezchybnou sezónu. Takže bylo celkem těžké říct, kdo letos vyhraje.
Českobrodská nadvláda bude asi ještě hezkou chvilku trvat. Je na obzoru někdo, kdo by vás v budoucnosti mohl nahradit na pomyslném trůnu?
Šance je zřejmě pouze v takovém týmu, kde se nestaví jen na pár hráčkách, kde je parta a ochota vycházet spolu a poctivě trénovat. Aktuálně vidím budoucnost v holkách ze Břví. Je to stabilní celek s ambicemi se zlepšovat a vyhrávat.
Zatímco některé hráčky se po narození potomka z nohejbalu vytratí, Vy a potažmo i ostatní hráčky Českého Brodu brzy pokračujete v kariéře. Navíc se zdá, že vám dokonce těhotenství nohejbalově svědčí. Máte na to nějaký zvláštní recept?
Některý návrat je jednodušší, některý složitější. Nám vše usnadňují naše rodiny a také to, že na hřiště nemáme daleko a na trénink můžeme vzít děti s sebou. Ty se pak vzájemně hlídají a naučí nové věci.
Máte nějakou speciální radu jak se dlouhodobě udržet ve vrcholné formě?
Představu o vrcholové formě mám asi jinou, ale člověk prostě nesmí přestat sportovat. Jakkoliv.
Mohla byste srovnat podporu ženského nohejbalu v době, kdy jste začínala a v současnosti?
Jestli myslíte tu mediální, tak za poslední roky se to začíná trochu zlepšovat. Před dvěma lety Snídaně s Novou, letos záznam ženského superfinále, nějaké rozhovory do televizí. O tom se nám asi dřív ani nezdálo. Bohužel ale v některých médiích stejně dají přednost mistrovství republiky v plivání žvýkačkou než v nohejbale.
Existuje něco, co byste ráda na ženském nohejbalu změnila?
Nemám ambice něco měnit, snad bych jen hlasovala pro zavedení dvou utkání do jednoho hracího dne, aby utkání nezabrala úplně všechny víkendy. Chtěla bych stihnout také spoustu dalších věcí.
Kdybyste mohla svůj titul Nohejbalistka roku někomu věnovat, kdo by to byl a proč?
Věnovala bych ho našemu trenérovi Františkovi Bálkovi a všem ostatním holkám z týmu, které nejsou třeba tolik vidět. Tam, kde jsme, nás dostala naše společná práce, moudrost a svatá trpělivost trenéra.
Co pro Vás znamená v životě nohejbal?
Možná trochu překvapím. Dokážu si představit život bez nohejbalu jako sportu. Co by mi ale chybělo, to jsou lidé, kteří k němu patří. Takže i kdybych přestala hrát, nemám šanci nohejbalu uniknout.
