(Humenné, Nymburk) Z evropského šampionátu odjížděl jako hrdina. Dvě zlaté medaile se nevyhrávají každý den a dvoumetrový elegán, ikona českého výběru, PAVEL KOP, se rozhodl svůj úspěch řádně zviditelnit. Kopománie sice nyní zasáhla celé nohejbalové hnutí, ale samotný hlavní aktér čisté svědomí rozhodně nemůže mít. Na reprezentačním úseku si vymohl privilegia, dosud nevídaného rozměru. A tato privilegia skutečně přesáhla nejen etický rozměr. Ve světle nových skutečností tak lesk dvou zlatých medailí na Kopově hrudi silně pobledl.
Už při zpáteční cestě z Humenného vládla v autobuse dusná atmosféra. Bylo cítit, že i přes úspěch hráči rozhodně za jeden provaz netáhnou a ani důrazné pokárání svazového prezidenta situaci moc nevylepšilo. Naštěstí vše vyřešil vždy u reprezentace přítomný alkohol a znesvářené strany brzy ulehly ke spánku. „Vy bulvární novináři pořád za něčím hledáte senzaci. Ty časy, kdy autobus jel na alkoholové výpary nároďáku, kdy kluci vzadu svlíkali celnici, kdy si dali po hubě hráči s funkcionářema, jako Bláha s Maršusem, nebo Česnek s Řehákem, kdy si napsali cesťák na tři auta a jeli na sraz jedním, ty jsou dávno pryč. Až mě děsí, jaká je to dneska nuda. Je to ale daň za to, že jsem do nároďáku vnesl řád, kázeň a respekt. Moje slovo je pro hráče svaté,“ říká nekompromisní reprezentační boss JIŘÍ ŠMEJKAL.
Kdo však šampionát pozorně sledoval, nemohlo mu uniknout arogantní chování českého ranaře ke spoluhráčům. I proto po semifinále s Rumunskem si trenér Gulda odvedl hráče do šatny k pohovoru. „Mám pověst nejdrzejšího hráče týmu, ale co si k nám dovoluje ten přerostlý kolohnát, to je jiná liga. To je samé Ondro jdi do pole, Ondro jdi na nahrávku, Ondro jdi na blok, Ondro jdi na lavičku, Ondro bufet. Už jsem snad pro tým odvedl dost, aby se ke mně spoluhráč choval slušně. Ten mě tak nasr.. Hlavně že když Pavlíka bolí bebíčko, tak hned ke mně běží, abych mu to vyléčil. Dokonce ho mám v prosinci k nám do ordinace objednaného na ortopedický zákrok. Ale po tom všem, co teď předvedl, jsem ochoten asistovat u jediného zákroku, a tím je pitva,“ rozčiloval se MUDr. ONDŘEJ VÍT, jeho spoluhráč v trojkové disciplíně.
I Šmejkal nemůže zastřít, že jeho hlavní smečařský trumf na hřišti si vymezené meze jaksi poupravil k obrazu svému. „Když už je to venku, budu k lidem naprosto upřímný, jako vždycky. To, jak si Pája na Péťovi vymodlil, že nemusí na lavičce mít národní dres. To jak si vymohl, že si on bude určovat spoluhráče. To, že mu spoluhráči musí vykat a nahrávat jenom jemu. To, že dokonce náš kulomet na pravidlové změny Vlasta Stehlík prosadil v technickém komitétu UNIF do přechodných ustanovení, že na ME mužstva můžou mít na hřišti o jednoho hráče víc, pokud jeho příjmení obsahuje jen tři písmena… Já nemám slov a musím říci, že hodně budu zvažovat další setrvání Péti i Páji u týmu,“ se zjevnou nechutí frustrovaný Šmejkal popisoval těžko uvěřitelné věci.
„Na ty kecy kašlu. Jak se choval dřív Bota k nahrávačům a polařům. Jak ke kusu hadru. A teď bude moralizovat? Já už toho mám vážně taky dost. Pořád mi taky celý rok někdo volá a cpe prachy, když do toho jejich vidlákova půjdu. To je nejdřív pade, pak stovka a teď už stopade na rok. Tak jsem se rozhodnul, že to celý otočím. Dám klidně kilo nějakýmu mančaftu z kraje, který mi dá pokoj, dva nounejmy do pole a hlavně už mi nebude strkat žádný prachy, jak nějaký kurv.. Jsem teda nejlepší nebo ne? Jestli jo, tak si budu diktovat já,“ nebral si Kop servítky.
Jenže investigativci z naší redakce jako vždy problematiku zkoumali do hloubky a zjistili zajímavé informace, které věc osvětlují i z jiné stránky. Při genetických testech národního týmu se při rozborech zjistilo, že Kop a Kleník jedno jsou. Tedy že mají téměř absolutní genetickou shodu, možnou jen u nejbližších příbuzných. Pravdou je, že v lednu 1988 se Kleník jako dorostenec prokazatelně účastnil dvou halových turnajů ve východních Čechách. „Kamča byl už jako mladý hrozný proutník. Když jsme někam s hloubětínským dorostem přijeli, večer po turnaji se vždycky někam vytratil a přišel až ráno. Říkalo se, že vždycky klofnul nějakou paničku a zůstal u ní. Tohle už je dlouho, to si nemůžu pamatovat,“ nekolegiálně popisoval Šmejkal hříchy mládí svého dnes nadřízeného (kdysi podřízeného). A pravdou také je, že Pavel Kop se narodil v půlce října roku 1988. S „tátou“ na nejvyšším postu za zády se tak bombarďák z Holic cítí hodně silný v kramflecích.
Proč by ale zrovna Kop nemohl těžit jistých výhod. Těží i jiní. Už evrgrýnem je konstatování, že právě Kleník se Šmejkalem si z národního týmu udělali dojnou krávu. Četné nohejbalové akce dnes drží postkomunistický skanzen v podobě nymburského sportcentra nad hranicí krachu. Jen při pohledu na účet za vířivku se vám pěkně zavíří v hlavě. Své ví i expředseda dozorčí rady ČNS JIŘÍ MATYÁŠEK, dnes symbol svazové opozice. Ke zjištěním se ale vyjadřovat nechtěl. „Pepíčku sorry, ale teď jsi mě chytil zrovna u Čukise. Ladíme spolu ty noty, víš ty flastry pro Kamila, Vlastu a tak. Jestli ale chceš, brkni Mildovi do Jenštejna, příští tejden tam budeme mít zasedání Morfea dvojky, tak on ti řekne víc. Jo a jak jsi se minule ptal, jestli chci kandidovat. Snad nejseš tak blbej, jak ty lidi, co vám volali minule do redakce kvůli tý tvý kachně. Co bych tam asi dělal, když svaz je vydojenej. Nám jde o princip. O to, aby se Kamil musel plazit před náma, pražskýma činovníkama a žebral o milost,“ zaznělo v telefonu.
To Šmejkal si rozhodně těžkou hlavu s případnou změnou na prezidentském postu dělat nemusí. Podle obchodního rejstříku jím vlastněný stejnojmenný dopravce má už dlouhodobou smlouvu na přepravu národního týmu mužů, žen i juniorů na všechny akce v kapse. „Musím potvrdit, že moje, tedy ehm, ve výběrovém řízení řádně vybraná společnost, včera podepsala s mnou řízeným, teda ehm ehm, chtěl jsem říci dobře řízeným Českým nohejbalovým svazem, prodloužení kontraktu na dalších 99 let. To sice nohejbal už nebude existovat, ale co kdyby. Kontrakt obsahuje i povinnost oddílů dle rozpisu pod hrozbou pokuty v případě neplnění instalovat u hřiště každého účastníka extraligy doplňkový prodej tisku a kuřiva. A také dodat jednoho prodejce z řad svých členů, což by taky neměl být problém. Vždyť letos stačilo mít ligovému družstvu pro utkání jenom dva pořadatele, dva moderátory, tři kameramany, dva zapisovatele a jednoho čističe balonů. A navíc, pořád mi někdo podsouval, že mám od svazu nějaké trafiky, tak ať to tak opravdu je. Byznys je byznys,“ usmíval se populární „Bota“.
Napadne vás snad něco jiného, než staré rčení o tom, že není všechno zlato, co se třpytí? A tradiční upozornění pro ty, kteří nohejbal berou jen příliš vážně. Tento článek rozhodně tak vážně neberte, jako že se Kachna jmenuji.
