(Humenné, Slovensko) Další velký úspěch si může ve stejnojmenné kolonce odškrtnout trenér českého mužského výběru PETR GULDA. Ve slovenském Humenném jím koučovaný tým dvakrát pokořil slovenské rivaly a jen jednou se musel sklonit před protivníkem. Dvě zlaté medaile z dvojic a trojic i slušné stříbro mezi jednotlivci je možná očekávanou, ale každopádně slušnou bilancí. Dobře naladěný trenér se ochotně podělil o své prvotní pocity z šampionátu.
Petře, zažil jste asi hodně příjemný den?
Je to krásný pocit. Splnili jsme cíl a určitě se to dá nazvat úspěchem. Už před šampionátem jsem říkal, že chceme vyhrát dvojky a trojky, což se povedlo. Musí pochválit celý mančaft za přístup. Jsem rád, že kluci šli společně za naším cílem.
Vezměme to postupně po jednotlivých disciplínách. Jak obstál ve vašich očích Ondra Vít v disciplíně jednotlivců?
Ondra tam jel hlavně kvůli své zkušenosti. Měl velmi těžký los, ve skupině Rumuna, se kterým prohrál hodně hladce. Ale poté se dokázal výborně zkoncentrovat na nejdůležitější zápas, čtvrtfinále se Slovákem Stupákem. Bylo na něm vidět, že má natrénováno. Ondra v tomto zápase ukázal, jaký je to bojovník. Dokázal Stupáka vyřadit a poradil si i v semifinále s Francouzem, který je nepříjemný levák. Ve finále na něho čekal Rumun Bobis. Myslím si, že pokud se mu něco nestane, bude ještě dlouho kralovat. Dá se porazit, ale ne pravidelně porážet. Je hodně těžké proti němu hrát. Ondra první set ztratil. Ve druhém vedl 7:5, pak udělal několik chyb navíc. Bobis takové neudělá. Vzhledem ke konkurenci beru stříbro ze singlů za rovnocenné zlatu z dvojic nebo trojic.
Ve dvojkách se titul hodně očekával a tak se také stalo.
U titulu ze dvojek si myslím, že nám náleží plným právem. Věděl jsem, že nominace Pavla Kopa je správná, protože Pavel je vynikající smečař, podle mě momentálně úplně nejlepší na světě. Věřil jsem k němu Lukáši Rosenberkovi, který sice není tak dominantní ve dvoudopadové hře, ale co předvádí na mezinárodním jednodopadovém poli… Nazval jsem ho takovou klidnou sílou. Má výborné pole i nahrávku a umí zakončit. Nedovedu si dnes představit ve dvojkách nároďák bez něj.
Dvojky jsou především o tom druhém, jakoby slabším hráči, na kterého směřuje většina podání soupeře. Tam na rozdíl od trojic není moc kam takového hráče skrýt.
Je to tak. Lukáš na tréninku není tak dominantní jako v zápase. Věřil jsem mu teď, že na svém postu předčí slovenský protějšek, ať Stupáka, který ale už ve finále nehrál, nebo Belka. Lukáš je už zkušenější než Belko, a to se ukázalo.
Myslíte si, že kdyby se Laco Stupák nezranil, byla slovenská dvojice kvalitnějším soupeřem?
Těžko říci. Nechtěl bych rozebírat jejich hru.
Dvojky jsou výsledkově dlouhodobě nejlepší českou disciplínou na mezinárodním poli. Čím to je?
Do dvojek máme dlouhodobě výborné hráče. Krátká dvojka není jednoduchá, hráči se musí trefovat do kratšího hřiště. Třeba Pavel Kop je ze singlu zvyklý hrát na tento kratší rozměr, proto tam patří.
Ve dvojkách je jistě i naší velkou výhodou, že též dlouhodobě stavíme na sestavě s pravákem a levákem. Slováci na dobré leváky moc štěstí nemají.
Je to naše velká výhoda. Všechno je v takovém složení jednodušší. Bylo vidět třeba právě teď ve finále, že ač Braňo Belko má výborný servis, Lukáš si s tím dokázal poradit a nebyl problém s mezihrou. Oba hráči na sebe vidí, vidí i soupeře a nemusí mezi tím přebíhat. Buďme rádi, že máme dobré leváky.
Trojky jsou také jasnou česko – slovenskou finálovou záležitostí. Ale přece jen právě tady jsou dlouhodobě na tom lépe Slováci. Letos to ale neplatilo.
I tady jsem věřil ve zlato. Musím ale říci, že po semifinále s Rumunskem jsem byl hodně nespokojený s naší hrou. Na soustředění se mi to líbilo, hlavně v poli, a souhra mi přišla výborná. Po semifinále jsme si museli vyříkat některé věci jako tým, protože tam jsem chápal, že něco není v pořádku. Řekli jsme si k tomu něco a šli na Slováky. Ve finále už mančaft odvedl výbornou práci. Soupeře jsme v prvním a třetím setu jasně přehráli. Ve druhém setu zahráli Slováci výborně a vyhráli zaslouženě. Věděl jsem ale, že díky střídání Pavla za Honzu Vankeho si Pavel odpočine a ve třetím setu rozhodne.
Ve druhém setu jste sáhl ke střídání na smečařském postu. Neuvažoval jste ale také o změně v poli?
V tomto setu spíše Pavel Kop smolně zkazil, pak tam sudí rozhodli sporný míč proti nám a najednou jsme prohrávali. Hlavně jsme přestali proměňovat svůj útok. Je třeba také vidět, že Lukáš Rosenberk v této trojici v soutěži nehraje. Jeho post obsazuje Radek Pelikán. Tam právě byl určitý problém, který jsme si ráno vyříkávali. Zvládlo se to a podle mě kluci v poli hráli velmi dobře.
I ve trojkách jste oproti Slovákům měl velkou výhodu. A to s možností alternace dvou vyrovnaných dlouhých smečařů. Při vší úctě k dalším slovenským smečařům zeje za jejich jedničkou Brutovským velká mezera.
Na soustředění jsem měl čtyři vyrovnané smečaře. Že dva musí z kola ven, to tak je. U nás v to tak i vždycky bude. Já jsem si vybral tyto dva proto, že jsem cítil, že jsou momentálně lepší než Kuba Pospíšil nebo Jirka Doubrava. Ale vnímám to jako naší velkou výhodu, když je z čeho vybírat. I teď se to projevilo v zápase. Honza je jako kapitán obrovský motivátor a co odvádí za práci jako kapitán… Určitě nahradil Radka Pelikána.
Když už jsme u toho, neuvažoval jste někdy o herním schéma ve trojkách, které občas používají Slováci? Tedy že hlavní smečař vůbec nepříjímá a nechává se obsloužit?
Slováci tak hrají a já jsem také tuto variantu zkoušel i s Kubou Pospíšilem. Kubovi by to sedělo. Jenže zároveň se takový hráč tolik nedostává do hry a našim smečařům to příliš nevyhovuje. Jak Honza Vanke, tak Jirka Doubrava jsou smečaři, kteří hrají z pravého kůlu. To si málokdo uvědomí. Nemůžou vlevo čekat na příjem. Zkoušeli jsme, že dokonce smečař stál za těmi, kteří příjimali a nikomu to nevyhovalo. Tím, že smečaři přijímají, jsou daleko více zapojeni ve hře.
Vy jako zároveň klubový trenér budete mít vždy problém se střetem zájmů. Mohou vás kritizovat z jiných oddílů, že preferujete hráče svého klubu. Stejně tak ale ve vlastním klubu, že se bojíte, aby vás někdo ze střetu zájmu neobviňoval. To je třeba konkrétní případ zmíněného Pospíšila.
Chápu, že když oddílový trenér trénuje i nároďák, vždy tam něco bude. Lidi budou frflat. Momentálně je to tak, že Modřice jsou dominantní. Ukázaly to v lize i na mistrovstvích republiky. Myslím si, že dnes tam mám určitě šest hráčů, kteří do reprezentace patří. I ostatní hráči-reprezentanti z jiných oddílů ví, že to tak je. Jako pro zároveň oddílového trenéra je to pro mě složité, když někoho z vlastního oddílu nenominuji. Vyčítá mi to veřejnost, v oddíle ani ne. Kubovi jsem to řekl na rovinu. On mi odpověděl, že se rozhodně nevzdává a že příští rok chce hrát na mistrovství světa v Brně. Že se bude připravovat a že ví, co ještě má zlepšit. Momentálně kdyby někdo viděl Kubu na soustředění, na jeden dopad, tak by si udělal úsudek. Kubova slabina je příjem. Zezadu hlavou a pak naběhá hrozné metry navíc. Musí k tomu jít jinak. Na jeden dopad je to jiné než na dva. Kdyby se hrálo na dva dopady, tak by určitě jel. Kuba sám uznal, že do mojí koncepce se Honza Vanke hodí víc. Ještě bych také uvedl, že kdybych měl trénovat jenom reprezentaci, tak bych váhal. Trénovat reprezentaci je pro mě obrovská čest. Ale nedokážu si představit, že bych celou dobu nedělal nic jiného, měl dvě soustředění a jeden šampionát. Nebylo by to pro mě slučitelné s pravidelnou činností v oddílu. Kombinace v oddíle a reprezentaci má tu výhodu, že jsem pod pravidelným tlakem každý zápas. To si s sebou beru i k národnímu týmu.
Máte k ruce výborné hráče. Jsou výborní i po charakterové stránce?
Ano, chtěl bych celý tým pochválit za přístup. A to nejen ty, kteří zde hráli, ale i ty, kteří s námi byli na soustředěních. Asi mám i výhodu, že jsem proti většině z nich hrál. Nebo s nimi. Hráči mě berou a mají výborný přístup. Co si řekneme, to platí. Musím říci, že je to výborná generace. Všichni by chtěli hrát a je mi hrozně líto, když jim musím říci, že nebudou. Říci se jim to musí na rovinu, tak jak to je. Nechci nikomu mluvit za zády. Ti co teď jeli, jeli, ti co ne, tak bez nich by nikdy tak dobře mančaft nefungoval. Nemohou jet všichni, to je osud a rozhodně pro mě není jednoduché někoho vyřadit. Cením si toho, když to hráč dokáže příjmout.
Ptám se proto, že hodně černé práce v tomto ohledu odvedl váš předchůdce Jiří Šmejkal. Jeho hlavním úkolem tehdy byla právě očista národního týmu od excesů, které byly za hranou. Skutečně se už s ničím takovým nesetkáváte?
Problémy nejsou. Něco si řekneme a musí to platit. Nebudu pedantsky sledovat, jestli hráči přesně dodrží večerku a podobně. Kluci jsou rozumní a vědí, co si můžou dovolit. A vědí, že když druhý den hrají, tak se mají připravit. Neříkám, že všichni jsou svatoušci, ale na druhou stranu k žádným excesům nedochází. Kde mají být, tak jsou a jsou připraveni na to, podat stoprocentní výkon. Každý potřebuje něco jiného a já opravdu nebudu reprezentantům vykládat, v kolik hodin mají jít spát. Můj předchůdce Jirka Šmejkal dělá v roli, kde nyní působí, kterou mu spousta lidí vyčítá a berou to jako nějakou trafiku pro něj, pro nohejbal strašně moc. Stará se o nároďák jak o malé děti, organizuje soustředění od malých žáčků po muže. Vážím si hodně jeho práce a také práce Vlasty Pabiána. Bez nich by nároďák nemohl dobře fungovat. I jim patří medaile, které jsme vybojovali.
Máte tedy k ruce výbornou generaci hráčů. Není vám trochu líto, že jste neměl možnost změřit síly před pár lety s nejlepší slovenskou generací?
To víte, že mi takové myšlenky občas hlavou proběhnou. Na druhou stranu musím říci, že můj předchůdce to neměl snadné, když potkal takovou výjimečnou slovenskou generaci. Reálně se o tom nedá přemýšlet. Musíme si užívat toho, že teď jsme zase lepší my. A to, co nám bylo vyčítáno, že získáváme jenom stříbra, tak to bylo. Teď jsme nad nimi.
Já to myslel spíše jako nesplnitelnou výzvu.
Jasné. O tom ale nelze přemýšlet. Slováci měli opravdu výjimečnou generaci. Ať to byl Ríša Makara, bratři Perunové, další výborní hráči… Nepřemýšlejme nad tím, berme to tak, jak to je teď. Historie se neptá, teď jsme nejlepší my. Nebylo lehké to zvládnout tady na Slovensku, kde celá hala fandí soupeři. Nechtěl bych, aby se to zvrtlo někam jinam a říkali jsme, že Slováci neměli Peruny a další.
Zmínil jste celou halu slovenských fanoušků. Bylo smutné vidět jen asi dvě desítky českých fandů? Slovensko, byť východní, přece jen není Turecko či Brazílie.
Je mi to líto. Kluci by si zasloužili větší podporu. Už jsem to ale cítil před odjezdem, kdy bych čekal mnohem větší aktivitu na různých diskuzích. Místo toho, aby se psaly pozitivní věci a aby tým někdo před odjezdem podpořil, tak se všechno zpochybňuje, řeší se nominace. Místo aby ti lidé tým podpořili, tak se všechno shazuje dopředu. Je to chyba. Pak nás přijede podpořit jen skutečně pár lidí. My jim musíme poděkovat, že nás přijeli podpořit. I přes t obrovskou přesilu slovenských fanfů byli ti naši slyšet a my si toho vážíme. Chtěl bych věřit, že tento úspěch to dokáže změnit a další mistrovství to bude jiné.
To by zase neměl být takový problém, když se mistrovství světa v roce 2016 má konat v Brně. Vy u toho ve funkci budete, nebo už vám doběhla smlouva?
Ještě mi smlouva běží. Ani sám momentálně nevím, kdy mi vlastně končí. A kdyby ne, tak doufám, že po posledních výsledcích bych mohl o případném prodloužení uvažovat. Mistrovství světa v Brně, to je pro mě obrovská výzva a beru to jako vrchol mé činnosti v nohejbalu. Bude to těžké, tlak bude velký. Ale tlak je na trenéra českého národního týmu vždycky velký. Nikdo nebere nic jiného než zlato. Kluci z televize se mě ptali, jestli si připadám jako kanadský trenér. Já netuším, jak si připadá kanadský trenér. Samozřejmě vím, že úspěch je zlato. Pokud u toho příští rok v Brně budu, udělám maximum pro to, aby alespoň dvě zlaté zase byly.
