(Čelákovice) Hned ze čtyř zájemců o místo kouče reprezentační juniorky U21 vybíral na svém červnovém zasedání Výkonný výbor Českého nohejbalového svaz. Do vypsaného výběrového řízení se přihlásili Patrik Iláš (Modřice), Vlastimil Kubín (K. Vary), Vladimír Simon (Čakovice) a MICHAL DOUCEK (Čelákovice). Právě posledně jmenovaný dostal poměrem hlasů 4:1 důvěru a v nejbližších letech bude třímat trenérskou taktovku bedlivě sledované kategorie. „Nabídka mě oslovila jako další možná výzva v mém trenérském životě. Jsem trenér, který od svého začátku bojoval právě s hráči kolem této věkové hranice, takže mně právě U21 přišla blízká,“ prozrazuje čelákovický bouřlivák a čerstvý lodivod juniorského výběru.
Michale, můžete čtenářům stručně přiblížit koncept, se kterým jste předstoupil před VV ČNS a na jehož základě jste byl nakonec vybrán?
Koncept se zabýval hlavně odlišnostmi mezinárodních pravidel od našich. Tedy hlavně v zásadní změně ve dvojicích, kde budu potřebovat prostor pro sledování vhodných adeptů. Dále se zabýval náznakem sledování a finálního výběru po soustředění přímo před akcí. Byl přidán i koncept mé představy o tom, kdo a jak mi bude nápomocen při výběru adeptů.
Troufnete si odhadnout, co nakonec rozhodlo právě ve váš prospěch?
Netroufnu. Snad jen mohu přiblížit svůj názor. Ostatní kandidáti mají podle mne v současnosti blíže k práci s mládeží, kdežto já spíš ke starší věkové kategorií a právě k přechodu hráčů z naší juniorky do mužů. Tato hranice je někde uprostřed.
Ve funkci nahradíte prozatímního kouče Petra Guldu. Hodláte na jeho práci navázat nebo půjdete spíš svojí vlastní cestou?
Ještě jsem s Petrem neměl čas o jeho práci hovořit. Samozřejmě, že některé hráče, které on použil na předcházející akci, pravděpodobně využiju i na akci příští.
Už máte vybraný realizační tým?
Ano. Podle předběžné dohody mi budou v teoretické rovině pomáhat Marek Vedral a Martin Flekač. Oba k naší juniorské lize mají blízko a já jim plně důvěřuji.
Jakým způsobem budete sledovat adepty reprezentačního dresu a podle jaké filozofie je budete vybírat? Bude klíčový věk, kvalita soutěže, ve které hráč působí, procentuální úspěšnost, povahové vlastnosti, adaptabilita na mezinárodní pravidla nebo další faktory?
Zásadním kritériem pro mě bude jistě herní kvalita, a to především v pro mě důležitých aspektech hry. Dále pak povahové rysy s psychickou odolností. To ostatní budou jen více a méně důležitá vodítka.
Už máte vytipovaná nějaká konkrétní jména?
Vzhledem k tomu, jak je vše čerstvé, ještě nebudu říkat jména.
Jaký je vůbec váš pohled na současný stav i trend v oblasti mládeže?
Jsem z ročníkově silné skupiny, kde se mnoho z mých vrstevníků věnuje nohejbalu dodnes. Přestože jsme hrávali soutěž pouze ve čtyřech hráčích. Hlavní rozdíl, v porovnání s poslední dobou, spatřuji právě v přechodu z dorostu do mužů. Mám pocit, že za nás bylo procento zvládnutí tohoto procesu u hráčů podstatně vyšší než nyní. Zde mají současné týmy podle mě rezervu. Důvody můžeme hledat v rozdílné kvalitě současného mužského nohejbalu a juniorské ligy, ale také v tom, že mnoho juniorských týmů nemá už posloupnost do soutěží mužských. Doufejme, že díky tomu v budoucnu uvidíme v mužských soutěžích více obměn. U žáčků mi současný obecný trend v českém sportu přijde hodně mimo. Jsem spíše zastáncem komplexní přípravy dětí až do věku asi dvanácti let. Tím myslím rozvoj všech pohybových vlastností. A tak se mi silně nelíbí současný trend naší společnosti, kde se kvůli systému dotací, hlavně u velkých sportů, každý žene za specializovanou výchovou nejmenších. Právě s vidinou peněz z dotací. Často pak vidím, jak malí fotbalisti neumí hodit kamenem a podobně. Kvůli tomu je opravdu téměř nemožné sehnat žáčky pouze pro nohejbal. Pak ti kluci v honbě dospělých za dotacemi kombinují více sportů najednou a ztrácejí elán do sportu v době rizikové. Sám mám zkušenost, že díky tomu, že jsem ve svém žákovském věku byl nucen kvůli zdravotním problémům téměř aktivně nesportovat, jsem měl potom do sportu obrovskou chuť. Když to tedy shrnu, děti by se měly daleko více sportovně rozvíjet po obecné stránce a až později, už z části se svým názorem a výběrem, specializovat. Na druhé straně se konkrétně nohejbal zahleděl až příliš do toho, že za vším, v souvislosti s úbytkem členské základny, vězí pouze mládež. Opět z vlastní zkušenosti vnímám potenciál k rozvoji členské základny v rozpadajících se fotbalových soutěžích a jiných sportech. Díky úbytku sportovců a nemožnosti scházet se v patnácti lidech, například ve fotbale, se nám úspěšně daří tyto lidi adaptovat do nohejbalu. Náš oddíl, který má čtyřikrát větší základnu než před deseti lety, se ze sedmdesáti procent skládá z lidí, kteří nohejbalovou mládeží neprošli. Samozřejmě, že těžko můžeme čekat, že z takových lidí budou strach nahánějící extraligoví smečaři. Nicméně na ligovou úroveň jistě dosáhnout mohou. V neposlední řadě právě díky těmto otcům se nám dnes alespoň částečně daří plnit hřiště žáčky.
Čerstvě doplatily na nesplnění povinnosti mládeže prvoligové Janovice. Jaký je váš pohled na tuto, již řadu let trvající, povinnost pro ligové oddíly?
To je těžká otázka. Nějaký tlak na výchovu mládeže by jistě být měl. Otázka spíš visí na úrovni, jak ji vyžadovat. I mně přijde trest v podobě vyloučení ze soutěže jako krutý. Nicméně daný. Určitě by se dala vymyslet spousta jiných postihů, jak stejně motivovat k plnění. Ale ne s takovým radikálním koncem pro oddíl a degradací dané soutěže.
Za dveřmi je MČR dvojic a trojic dorostu v Českém Brodě. Předpokládám, že právě tam se může několik kandidátů na reprezentační triko po hřišti prohánět. Budete mezi přihlížejícími?
Rozhodně budu přítomen a už teď se na to těším.
Na kdy chystáte první reprezentační sraz juniorky a k jakému cíli bude směřovat příprava?
Toto bude teprve předmětem dalších jednání a vyjasnění si možností s reprezentačním úsekem.
Zůstanete i nadále aktivním ligovým hráčem a trenérem v Čelákovicích? Pokud ano, dá se to podle vás stíhat?
Nikdy neumím odpovídat na věci, jež se týkají dlouhodobého výhledu. Dělám rád věci, které mě baví, a z kterých mám dobrý pocit. To se mi v současnosti v nohejbale daří. Takže nemám důvod přemýšlet o změnách. Časově si myslím, že nemám problém nestíhat. Takže to bude maximálně otázka priorit.
