Nohejbal jako hra prošel za devět desetiletí své existence velkými změnami. Dnes už se nehraje s dopady míče mimo hřiště, v řadě soutěží už padá míč na zem méně, změnila se vzdálenost čar, výška sítě, bodování v setu, počet střídání hráčů a spousta dalších pravidlových záležitostí. Měnily se i herní potřeby. Místo provazu, záclon, či tenisové sítě dnes existuje speciální nohejbalová síť, stejné platí i pro míč.
Právě míč je tématem dnešního zamyšlení. Těžký šitý fotbalový míč (kdo z opravdových pamětníků by nevzpomněl na to, jak nepříjemné bylo odehrát hlavou míč v místě, kde bylo šněrování) někde nahrazoval též šitý volejbalový míč. Zejména tam, kde nohejbal vznikal jako kratochvíle volejbalistů. Fotbalovo – volejbalový souboj nohejbalových míčů nakonec dopadl vítězně pro větší sport. Později sice vývoj pokročil a došlo i na lehčí lepené míče, nicméně i ty dokázaly za jistých podmínek, např. na mokrém hřišti, řádně ztěžknout. Populární „semišáky“ se poroučely do historie a byly nahrazeny novými typy míčů, u kterých se neustále zvyšoval podíl syntetických materiálů. Dnes tak zatím exkluzivní dodavatel specializovaných nohejbalových míčů, prostějovská společnost Gala, dodává pro oficiální svazové a mezinárodní soutěže dva typy – BN 5012S/5022S pro soutěže mužů, dorostenců, starších žáků a žen a lehčí BN 5032S pro mladší žáky.
Problémy k zamyšlení nad dnešním stavem jsou zejména dva. V první řadě jsou to nominální hodnoty hmotnosti a tlaku od výrobce. Je vypozorované, že současný míč BN 5012S/5022S, nahuštěný na nominální parametry, zejména na vyšší hraniční hodnotu, působí velmi tvrdě a zejména při teplém počasí má vysoký odskok. Netřeba popisovat, jaký vliv to má na zdraví hráčů a také na samotnou úroveň hry. Míč takových parametrů je požehnáním pouze pro velké, mohutné, razantní silově vybavené hráče, naopak technické typy s ním mají problémy. Jedno, zda na útoku, v mezihře či v obranné fázi. Je to logické, protože dotek míče na nohu (hlavu, tělo) je u takového míče časově kratší a zejména je rozložen na menší plochu.
Kde se ale současné nominální hodnoty vůbec vzaly? Vysvětlení je prosté. Stačí nahlédnout třeba do pravidel nohejbalu z roku 1997. A ejhle, hodnoty hmotnosti jsou shodné! Přitom tehdejší míč má s tím dnešním dost rozdílné parametry. Není tedy pochyb, že dnešní nominální hodnoty míče nevzešly z testovacího procesu, ale jsou jen převzaty od dřívějších typů. Při neoficiálních opakovaných měřeních bylo ověřeno, že při standardních podmínkách současný typ míče stačí nahustit tlakem o cca 10 kPA nižším (nominální hodnoty jsou 60-65 kPA), aby měl kvalitní parametry pro hru. Výjimku mohou tvořit jen specifické podmínky s nedostatečným odskokem – např. mokré hřiště nebo hala s tlumícím povrchem.
Druhým problémem jsou změny pravidel v oblasti počtu dopadů míče na zem. V dnešní době se už čtyři nejvyšší dlouhodobé svazové soutěže mužů a některé další soutěže ostatních kategorií hrají pouze na dva dopady. Mezinárodní akce pak dokonce jen na dopad jeden. V praxi to znamená, že míč je mnohem častěji než dříve odehráván hráčem přímo z voleje. Z logiky věci tak často dopadá na herní část těla z větší výšky, větší vzdálenosti nebo vyšší rychlostí a tím tedy i s větší kinetickou energií (mezidopad část této energie pohlcoval). Což zvyšuje nároky na správné zpracování – je třeba použít vyšší reakční energie. Nezapomínejme i na další související fakt, a tím je přenos energie z úderové části těla na míč. Dřívější míče z pravé kůže měly vyšší třecí koeficient, než dnešní míče ze syntetické usně a tím i přenos energie byl vyšší. I proto ze hřišť postupně mizí technická hra a je nahrazována silovou, což je zejména i laikům patrné především při jednodopadové hře.
Podíváme-li se na všechny známé sporty, příbuzné (sepaktakraw, jokgu, jianzi, footvolley, bossaball, footbag-net…) nebo podobné (faustball) nohejbalu, používaný míč je u všech sportů menší a lehčí, než ten nohejbalový. Např. příbuzný korejský sport jokgu, který je nohejbalu nejblíže, používá míč o průměru 20 cm a hmotnosti 360 gramů (nohejbal 22 cm a 396-453 g, fotbal 410-450 g). Tyto sporty jsou hrány buď úplně bez dopadu na zem, nebo platí úměra shodného počtu doteků a dopadů. Velikost nohejbalového míče je dána zmíněným historickým soubojem. Pokud i nadále, právě s odkazem na tradici, bude nohejbal lpět na zachování fotbalové velikosti míče, měl by silně zauvažovat alespoň o použití lehčího míče.
V kategorii mladšího žactva tedy lehčí míč je používán, byť je otázkou, na jaké nominální hodnoty bývá huštěn. U míče BN 5032S totiž nejsou v dokumentech ČNS vůbec uvedeny a je-li míč huštěn podle hodnot typu BN 5012S/5022S, nebude mezi oběma míči téměř žádný rozdíl. Lehčí míč by jednoznačně prospěl kvalitě hry a zdraví hráčů i v kategoriích starších žáků a žen. Stačí rychlé porovnání. Hráči (hráčky) těchto kategorií mají průměrnou hmotnost o cca 30% nižší, než hráči mužské kategorie, přitom hrají stejným míčem. Co myslíte, jak by se asi změnila kvalita mužské hry, pokud by místo míče hmotnosti 425 g (průměr) hráli své soutěže s míčem o hmotnosti 553 g?
