(Brno) Kdykoliv se LUKÁŠ ROSENBERK postaví na kurt, mají Češi zlato v kapse. Platilo to loni na světovém juniorském šampionátu v Brně a stejně tak i na letošním mistrovství Evropy v Košicích. Světlovasý modřický univerzál se osvědčil se v roli nejzkušenějšího hráče českého výběru a z východního Slovenska z přivezl zlaté medaile z dvojic i trojic
Lukáši, čekal jsi takovou úrodu medailí na horké slovenské půdě?
Jelikož jsme přišli od minulého roku o podstatnou část mužstva, mohu pouze říci, že jsem doufal. Nikoliv, že bych ji se vší samozřejmostí očekával. Samozřejmě jsem ale našemu týmu skálopevně věřil, jenže míč bývá v drtivé většině případů kulatý.
Který zápas byl pro tebe osobně nejtěžší?
Dá se říci, že jsme všemi zápasy v turnaji, kromě finále, procházeli v podstatě bez potíží. Už předem jsme očekávali, že právě finále se Slovenskem budou ve všech disciplínách nejtěžšími zkouškami, a také tomu tak bylo.
Nerozklepala se ti kolena z vědomí, že budeš muset být jako nejzkušenější člen družstva lídrem?
Kolena se mi určitě nerozklepala. Věděl jsem, že mám vypjatých a důležitých utkání odehráno z kluků nejvíce a snažil jsem se na ně přenést vítěznou mentalitu, kterou mám z Modřic.
Kdo tě v českém výběru svým výkonem nejvíc překvapil?
S Tomášem Macurkem a Markem Vedralem se potkáváme v sezoně, tak jsem věděl co od nich čekat. Překvapili mě určitě kluci z Českých Budějovic, které jsem neviděl hrát od mých dorosteneckých let. Nejvíc pak asi Honza Chalupa.
Kdo tě herně zaujal ze soupeřů?
Dalo by se říct, že většina týmů. Zaujala mě nejen jejich výkonnost, ale také obrovská bojovnost a cílevědomost, se kterou do svých zápasů nastupovaly.
Kdybys mohl srovnat loňské MS a letošní ME, které mělo vyšší úroveň?
Těžko posuzovat. Na tomto mistrovství mně ale připadala většina hráčů nohejbalově vyspělejší než na loňském šampionátu.
Jak bys v krátkosti charakterizoval jednotlivé členy našeho týmu?
Tak začal bych trenérem. Petr Gulda je člověk, se kterým si můžete povídat úplně o čemkoliv. Dokáže hráčům naslouchat a je to podle mého nejlepší trenér, jakého mohla reprezentace mít. Myslím, že všichni z hráčů byli maximálně spokojeni, že to byl právě on, kdo náš tým vedl. Mluvím o něm jako o nejlepším trenérovi v nohejbale a za tím si opravdu stojím. Myslím, že toto tvrzení výsledky jenom potvrzují. Kdybychom se bavili o tom, kdo nás celá soustředění a šampionát bavil a vymýšlel různé blbosti, byl by to bezpochyby Tomáš Macurek. S ním opravdu není ani minuta klidu. Marek Vedral je také takový extrovert, který nezkazí žádnou srandu. Ondra Matějka s Danem Fíkem na mě působili jako tiší, klidní kluci, ale když něco řekli, stálo to za to. Honza Chalupa je kamarádský typ člověka, kterého kurt dokáže vyhecovat tak, že ho na něm určitě nepřehlédnete.
Podle výsledků se zdálo, že náš tým téměř neměl slabinu. Objevil bys přeci jenom nějakou?
Když nad tím přemýšlím, tak se u nás nějaká výrazná slabina určitě neprojevila a ani projevit nemohla. No… možná moje pravá noha. (úsměv)
Jak si ceníš zlatých medailíe z juniorského mistrovství Evropy? Třeba v porovnání s loňskem.
Jelikož složení týmů bylo podobné tomu loňskému, bylo by logické to dát na stejnou úroveň. Titul mistra světa je ale přece jenom titul mistra světa.
