(Praha) Dozorčí rada. Pro mnohé je to jakýsi nohejbalový senát, tedy jen druhá funkcionářská liga. Většinou do ní z nouze usedali ti opravdu zasloužilí činovníci a některé poslední volby pro totální nezájem zaváněly fraškou. Také Výkonný výbor ČNS si z její existence nikdy hlavu nemusel dělat. Nyní se zdá, že podřadné vnímání by mohlo vzít konce. Do čela Dozorčí rady ČNS zasedl přísný muž a ctitel svazových předpisů, JIŘÍ MATYÁŠEK. Není pochyb, že s první řešenou větší kauzou o něm dost uslyšíme.
Pane Matyášku, jste novým předsedou nejvyššího kontrolního a revizního orgánu svazu. Zatím jste docela vidět a slyšet, což u dozorčí rady nebylo tolik zvykem. Co od vás můžeme očekávat?
Chci stále vystupovat s podněty, se kterými jsem vystupoval dříve. A také s lehce alternativními názory ke stávajícímu proudu činnosti zaběhlých svazových funkcionářů. A chci být slyšen. Ne za každou cenu, ale ve věcech, daných prioritami dozorčí rady.
Snad s výjimkou minulého předsedy Doubravy byla dosud dozorčí rada velmi pasivním orgánem a byla vnímána spíše jako jakési béčko výkonného výboru. Zejména v obdobích, kdy v ní zasedly dlouhodobě spřízněné duše s členy nejvyššího stálého svazového orgánu. Vnímáte nutnost opozičního charakteru vůči výkonnému výboru?
Ne tak doslova, jak je položena otázka – ne opozice za každou cenu. Ale v poloze vnímání dozorčí rady jako striktně nezávislého orgánu, de facto na roveň postaveného orgánu k výkonnému výboru, odpovědného pouze svému zřizovateli, tedy valné hromadě ČNS. Se vším, co z toho vyplývá. Jakákoli pasivita a „béčkovost“ není v žádném případě na místě.
Jestliže hovoříme o dosavadní malé viditelnosti dozorčí rady, ještě méně byli vidět členové tohoto orgánu s výjimkou předsedy. Co očekáváte od Michala Doucka a Vladislava Frimla?
Aktivní podporu v dohodnutém směru činnosti dozorčí rady a jejich vlastní názor na svazovou práci. Korekci činnosti předsedy dozorčí rady, pokud bude třeba.
V minulosti pamatuji případy, kdy dozorčí rada neměla odvahu rozporovat nebo ani nechtěla jít proti rozhodnutím výkonnému výboru, byť se jednalo o záležitosti, které porušovaly základní předpisy svazu. Dokázala by pod vaším vedením dozorčí rada například vyvolat mimořádnou valnou hromadu, kdyby to situace vyžadovala?
Jistě. Pokud by tomu tak nebylo, tak nemají všichni současní členové dozorčí rady na svých postech co pohledávat. A já zejména.
Třeba před pár lety dozorčí rada ve své zprávě konstatovala porušení soutěžního řádu. Oddíl, který nesplnil povinnost mládeže, nebyl vůbec potrestán. Za naprosto stejný prohřešek v dalším roce byl jiný oddíl ze soutěže vyloučen. O tom, proč stejný přečin a dva rozdílné přístupy, nechci spekulovat. Ale jde o to, že dozorčí rada upozornila na prohřešek, výkonný výbor se tím vůbec nezabýval a reakce od dozorčí rady už nepřišla.
Nechci již komentovat práci svých předchůdců, ani omlouvat okolnosti jejich volby. Je však pravdou, že tyto okolnosti startovaly moji motivaci ucházet se o post v kontrolním orgánu. Zamezení opakování starých kauz, které mohly navozovat dojem porušování řádů našeho sportu, věnuji maximum svých sil.
V předchozích letech jste kritizoval rozhodování výkonných svazových orgánů v některých velkých kauzách. Byla za tím podle vás malá znalost svazové legislativy, nebo spíše malá odvaha funkcionářů potrestat oddíl, třeba i sestupem? A posunulo se v tomto ohledu něco k lepšímu?
Spíše bych zde spatřoval tehdejší maximální účelovost v rozhodování. Pojďme ale hledět do budoucna. Všichni jsme se částečně poučili a věřím, že dnes směřujeme ke standardnějším a hlavně předvídatelnějším rozhodnutím všech orgánů ČNS. V tomto směru výkonnému orgánu bezpodmínečně pomůžu nebo naopak v rámci své kompetence budu brzdit případné nestandardní úkony mimo právní logiku.
Na zasedání nestálých orgánů svazu přichází stále méně osob. Doby, kdy jich z pozvaných šedesáti přišla padesátka, jsou minulostí. Valné hromady jsou rády za tři desítky činovníků, na poslední konferenci jich dorazilo pouhých sedmnáct. Co tomuto nezájmu říkáte a v čem spatřujete příčiny?
Této situaci se ČNS musí do pár let přizpůsobit i ve svých postupech při jednáních nejvyšších orgánů (valná hromada, event. konference). Na současnou možnou deziluzi nižších organizačních článků mám svůj názor, ale věřím, že doba krizového finančního řízení ČNS pomalu končí a s růstem finančních možností a startem samofinancování (i KNS) se situace změní a o něco zlepší.
Vy jste se nyní také angažoval ve tvorbě nové směrnice pro kontrolu plnění povinnosti mládeže, která zavazuje pořadatele krajských přeborů mládeže a krajské svazy k určitým povinnostem. Na konferenci to vypadalo, že někteří vlastně netuší, co všechno se po nich bude vyžadovat a další měli problém se stanovenými požadavky. Jak jste to viděl vy?
V první řadě by ji je měli důkladně přečíst ligové kluby, které neplní povinnost mládeže v mládežnických dlouhodobých soutěžích a také všichni, co uvažují o své ligové budoucnosti. Na ty je směrnice cílena primárně. Směrnice má svoji poměrně složitou logiku, provázanost a technické detaily, dopracovávané v manuálu, na kterém intenzivně pracuje Komise mládeže ČNS. Pokud má být v něčem pořádek musí být stanoven rámec, možnost kontroly a zamezení svévole v rozhodování kompetentních orgánů. To vše tato směrnice zavádí. Jsem si jist, že ti, co chtějí směřovat mládež a úctu k právu a poctivé práci v nohejbale vývojově dále, toto pochopí a ocení nezbytnost její existence a širší akceptace.
Je pro vás šokujícím zjištěním, že ačkoliv tato povinnost platila vždy, dosud nemá řada klubů z krajských a okresních soutěží svou nebo přenesenou právní subjektivitu a nemá tedy ani registraci v ČNS?
Ano. A tudy cesta jistě nepovede.
Považujete rozhodnutí o zrušení registrací a s nimi spojených poplatků v devadesátých letech za správné? Vždyť kromě problémů s neoprávněnými starty hráčů v nižších soutěžích přišel svaz o příjmy z vlastních zdrojů. Dnes, když se zavádí zpět, s tím hodně klubů z nižších soutěží má problém.
Nepovažuji.
Jak se díváte na krajské a okresní svazy, které nejsou schopny vysvětlit svým sdruženým členům věci, které v jiných sportech jsou samozřejmostí? Je za tím neochota jít do střetu s pohodlností a lajdáctvím, nebo obecný nezájem?
Dívám se na ně s částečným pochopením nelehké činnosti krajských a okresních funkcionářů, kde mnohde není nastaveno samofinancování. Netvrdím, že je zde vše správně, ale kraj ani okres jsem nikdy neřídil, a taky těžko budu hodnotit místní podmínky, abych přicházel s hotovými řešeními. Pohodlnost a lajdáctví je v mnohých oddílech stále hluboce zakořeněné a samozřejmosti z jiných sportů zde budou těžko s nadšením vítat. Úkolem výkonného výboru je na tomto poli intenzivněji působit (i s pomocí KNS) a ne se jenom soustředit na skvělé výkladní skříně nohejbalu, ačkoli díky moc za ně.
Na řešení problematiky krajských svazů existují dva základní pohledy. První v podstatě zachovává stávající stav, který je však rok od roku horší. Druhý hovoří o redukci počtu nižších článků svazu na maximálně polovinu, se zavedením odměňování klíčových funkcionářů. Který z těchto pohledů je vám bližší?
Určitě je to podoba výkonové odměny odpovědného krajského funkcionáře, bude-li splněn požadovaný standard, nově definovaný od výkonného výboru. Dobré modely fungování krajských svazů bychom v republice jistě našli a stanovit je jako počáteční minimum pro ostatní KNS, pro jejich „sáhnutí si“ na kvalitní odměnu, není nic složitého.
Kromě funkcionaření jste stále hráčem krajské úrovně a také rozhodčím nejvyšších soutěží, včetně těch mezinárodních. Která z těch tří pozic vám přináší nejvíce radosti a uspokojení?
Radost je pro mě vlastně jakýkoli aktivní pohyb, hlavně trénink. A kromě nohejbalu je to beachvolejbal a fotbal malých forem, kterým se stále věnuji, když čas dovolí. Práce s Pravidly a řády je také moc zajímavá a s občasnou kvalitní textací i velmi osobně uspokojující.
