(Brno) Stříbrná medaile z mistrovství světa. Pro většinu sportovců jen přání, pro jiné velký úspěch a pro velmi úzký výběr vyvolených pouze zklamání. Právě mezi poslední skupinu se bez okolků může řadit i slovenská nohejbalová jednička mezi ženami DANIELA PERUŇSKÁ. Přestože tentokrát nevystoupala na nejvyšší stupínek, byla za svoje herní umění vyhodnocena nejlepší hráčkou šampionátu. „Toho ocenění si velmi vážím, ale za náplast jej považovat nemohu,“ říká rozčarovaná smečařka, která v české lize obléká dres Útěchova a jejíž nebezpečné údery i obětavá hra v poli byly ozdobou vypjatých finálových střetnutí.
Danielo, většina sportovců při přebírání stříbrných medailí mívá alespoň dílčí pocit úspěchu. Nalezla jsi i ty něco podobného na druhém nejvyšším stupínku?
Vážím si každé získané medaile, ale z těchto radost nemám. Jsou pro mě zklamáním. Druhé místo je pouze prohra v bitvě o nejcennější kov.
Člověk nemusí být nohejbalovým odborníkem, aby poznal, že jsi herně své spoluhráčky převyšovala. Jak jsi ty sama byla spokojená se svým výkonem a hrou svých spolubojovnic?
Já si nemyslím, že bych svoje spoluhráčky převyšovala. Moje spoluhráčky hrály srdcem a nechaly na hřišti všechno. Se svým výkonem jsem spokojená jen částečně. Všechny jsme udělaly nějaké chyby, ale jsme skvělý tým, který bych nikdy za nic nevyměnila.
Letošního šampionátu se pro příjemné povinnosti nezúčastnila Růžena Vrtíšková. Vnímala jsi to jako zvýšení slovenských šancí na triumf?
Nepochybně je Růženka velkou osobností a hráčkou českého nohejbalu, ale není jediná. Zase zde byly další výborné hráčky, jako jsou Lenka Plachá, Olinka Řezáčova a další. Každá z nich má svůj styl, který je pro český tým přínosem.
Podobně jako Češky v semifinále, i vy jste měli poměrně velký problém s Maďarkami. Je podle tebe reálné, aby třeba už na příštím šampionátu přebíraly zlaté medaile ve dvojicích nebo trojicích jiné hráčky než z Česka či Slovenska?
U nás to byl první zápas dvojic ve skupině. Maďarky mají zažitou hru na zkrácené hřiště a singlistka Lepsenyiová přidala nepříjemný servis. Já jsem navíc měla trošku problém se správně srovnat do úderu. Nemyslím si však, že by na nejbližším šampionátu přebíral zlato ve trojicích někdo jiný, než Česko nebo Slovensko. Co se týče dvojic, tam už to tak jednoznačné být nemusí.
Dvakrát rozhodl finále až třetí set. V obou případech nestačil ani jedenáctý bod a pokaždé se radovala česká strana. Proč to z tvého pohledu takto dopadlo?
Možná jsme měly ve trojicích v závěru něco změnit, přece jen mě české hráčky z ligy dobře znají. Těžko se to po finále hodnotí, jaká změna by nám pomohla. Následně přišly naše chyby na příjmu i v mezihře a dá se říci, že nám chyběla i kapka toho pověstného štěstíčka. Nejsem zvyklá si nějak stěžovat na rozhodčí, ale v disciplíně dvojic považuji za těžké ovlivnění výsledku míč přisouzený české straně za stavu 11:11. Sama jsem viděla rozhodčího Pavlíka ukazovat po příjmu dobrý míč a on až následně rozhodnutí změnil. Měl být nařízený minimálně nový míč. Za situace, kdy pískají dva čeští rozhodčí s odůvodněním, že zahraniční sudí nemají takovou kvalitu, mě tento moment velmi zklamal a poškodil toto finále. Netvrdím, že bychom vyhrály, ale za takového stavu nám to velmi ublížilo.
Po ukončení mistrovství proběhla anketa, ve které všechny země hlasovaly o nejlepším hráči a hráčce celého šampionátu. Tuto cenu jsi obdržela právě ty, když jsi s náskokem předčila singlistku z Maďarska. Je to pro tebe alespoň částečná náplast?
Tohoto ocenění si velmi vážím, ale za náplast ho považovat nemohu. Pořád se jedná o individuální cenu, která se s nejcennější medailí nejen pro mě, ale celý tým a vůbec slovenský nohejbal nedá srovnávat.
