(Nymburk) Svatováclavský státní svátek přinesl čtyři hodiny nohejbalu na televizních obrazovkách. Snad právě proto byla divácká návštěva nejdůležitějšího extraligového duelu nižší, než se čekalo. I tak ale přesáhla návštěvnost tři stovky. Přitom se ligové finále hrálo pěkně od podlahy a byli to překvapivě hráči z Karlových Varů, kteří ovládli první polovinu duelu. V první odvetné trojici pak hřištěm projížděl zlatý kočár a jeho kočí kynul Karlovarským k nasednutí. Ti však v klíčové chvíli selhali a šanci odmítli. Z klinické smrti vzpamatujivší se favorit duelu a obhajující mistr z Modřic se s postupem času dostával na koně a závěr souboje už bylo zřejmé, kdo že získá nejprestižnější domácí titul. K titulům z let 2003-04, 2006-09 a 2011 tak do modřické vitríny míří i ten letošní, v pořadí osmý.
TJ Sokol SDS Exmost Modřice – SK Liapor Witte Karlovy Vary: 5:4
Smutek a zmar mohou cítit hráči, trenér i další osoby z karlovarského tábora. Hráči v červených dresech totiž obětovali přípravě k letošnímu play-off velkou porci svého volného času a očekávali zlaté rozuzlení. Jejich forma gradovala, doma i venku pokořený Šacung je toho dokladem. Také finálový souboj v nymburské hale, kde jako domácí tým byl v zápisu veden ten modřický, se možná trochu nečekaně odvíjel podle jejich not. V první dvojici, hrané na tři sety, Pelikán, Mrákava a střídající Pospíšil nezvládli koncovku rozhodujícího setu proti Vankemu, Chytrovi a naskočivšímu Kokšteinovi – 1:2 (10:8, 9:10, 7:10). Modřice kontrovaly třísetovou výhrou Kopa s Müllerem proti J.Medkovi s Bíbrem a střídajícím Dvořákem – 2:1 (9:10, 10:6, 10:8). Trojice vyšly parádně Karlovým Varům. „Domácí“ Pospíšil, Müller, Rosenberk a alternující Mrákava na J.Medka s Bíbrem, Chytrou a střídajícím Babkou nenašli protizbraň – 0:2 (2:10, 9:10). Ve druhé pak každý chvilku tahal pilku, aby ve třetím setu Kop, Pelikán a Topinka podlehli Vankemu, Dvořákovi, Kokšteinovi, za které zaskakovali M.Medek a Kubát – 1:2 (10:4, 5:10, 8:10). Ejhle, Vary vedly o dva a jejich bodům ještě nebyl konec. Další třísetový mač a další bod do karlovarské pokladnice. Postaral se o něj singlista Babka, který udolal Mrákavu – 1:2 (10:9, 9:10, 8:10).
S Modřicemi bylo zle, odvracet čtyři zápasové mečboly je téměř nadlidský úkol. Šlo se do trojkových odvet a Pospíšilova sestava šla na tu Vankeho. Odborníci tušili, že tohle by mohl být klíčový duel. První set patřil Karlovarským a neúprosná dosavadní statistika duelu říkala, že kdo ve třísetovém mači vyhraje první set, odchází poražen. Druhý set toto potvrdil, radovali se modřičtí hráči. V rozhodujím setu ale Vankeho formace disponovala třemi mečboly! Jenže s nimi naložila trestuhodně – 2:1 (7:10, 10:6, 10:9). To byla velká rána do červených řad, ale rozhodně v tu chvíli ne smrtelná. Vždyť jim zbývaly ještě další tři zlaté pokusy. Jenže znáte to, nohejbalový bůh takové věci nerad vídá a často poté otočí korouhvičku své přízně. Platilo to i zde, od té doby už borci v rudém dresu nevyhráli ani set. Navíc ještě dvakrát podobný lapsus v koncovce zopakovali.
Poslední trojice dne svedla proti sobě Kopovu a J.Medkovu sestavu. Jistější v koncovkách byla prvně jmenovaná a to na výhru stačilo – 2:0 (10:9, 10:7). 3:4 byl stav celého utkání a dokonalé probrané Modřice začaly udávat tón zbytku utkání, jehož osud se už naplnil. Pelikán s Mrákavou si v prvním odvetném deblu podali J.Medka, Bíbra a zaskakujícího Dvořáka. 2:0 (10:8, 10:5), srovnáno! V tu chvíli už byly akcie Karlových Varů hodně nízko. Do nymburské arény nastoupili nohejbaloví gladiátoři, kteří měli obstarat poslední souboj dne. Za Modřice duo Kop, Müller, za hosty Vanke s Chytrou. První set to o kuličku zvládli modřičtí hráči, ve druhém zpočátku to vypadalo na karlovarské naděje, ale nažhavení Kop s Müllerem stačili ještě otočit průběh setu a do koncovky už šli s uklidňujícím náskokem.
Resuscitované Modřice tak mohly s úsměvem vzpomenout na to, jak jim stejným způsobem před třemi týdny vyfouklo jasnou výhru čelákovické mužstvo. Teď to bylo naopak a v ještě důležitějším utkání. Jihomoravský celek pak už jen mohl zase odvézt domů mistrovskou trofej, která v modřické klubovně má už hodně vysezené místečko. Bilance poslední dekády je z modřického pohledu ohromující. Osm titulů, dvě stříbra, to z Modřic dělá jasného hegemona. Naštěstí pro nohejbal se modřická nadvláda přesto nejeví tak dominantně, jako tomu bylo třeba v devadesátých letech v případě Kobylis, nebo ještě dříve u dalšího pražského celku z Hloubětína. Soupeři sem tam proti Modřicím uspějí (viz Šacung v roce 2010, nebo Karlovy Vary v roce 2005), nebo je dokáží občas hodně potrápit. Tak, jak letos Karlovy Vary.
PETR GULDA (Modřice, trenér): „Chci poděkovat celému týmu za fantastický obrat v utkání, přežili jsme klinickou smrt a po odvrácení tří mečbolů jsme Vary přehráli. Do té doby byl soupeř šťastnější a i lepší v koncovkách jednotlivých zápasů.“
GERHARD KNOP (Karlovy Vary, trenér): „Věděl jsem, že utkání neskončí nějakým běžným výsledkem, ale buď naší vyskou výhrou, nebo těsnou porážkou. Ztratili jsme vyhraný klíčový zápas, za stavu 4:1 a 9:7 ve třetím setu odvety trojek jsme neproměnili tři mečboly. Poté přišlo horší, nám nevyhovující složení sestav a za stavu 4:4 a 8:8 žlutá karta pro trenéra po předchozí chybě rozhodčích. Proteklo to mezi prsty asi menší odvahou v koncovce trojice a pak už to byl velký tlak, který jsme jako tým neustáli.“
Fotogalerie:
{gallery}domaci_souteze/2012/galerie_waelfinale{/gallery}
