(Vsetín) Výborným výkonem, který snesl nejpřísnější měřítko, se na vsetínském mezinárodním turnaji Austin Cup prezentoval modřický bombarďák PAVEL KOP. Vyhrát poslední prestižní akci před zahájením nového ligového ročníku, to se vždy nejen cení, ale hlavně to dodává potřebné zdravé sebevědomí. Bude ho třeba, neboť v pořadí 41. ročník nejvyšší mužské dlouhodobé soutěže, Witte Automotive extraligy mužů, nabídne nepochybně dost dramatických a vyrovnaných soubojů. A jste-li majitelem aktuálního mistrovského titulu, máte o roli štvané zvěře postaráno. Kop to dobře ví.
Pavle, ve Vsetíně jsi vyhrál poslední velkou akci před ostrým startem nohejbalové extraligy. Co to pro tebe znamená?
Je dobře, že jsme s klukama vyhráli poslední turnaj před sezonou. Sezona byla bez přestávky, takže tohle byl pro nás impuls a motivace do další sezony.
Tvůj výkon na turnaji snesl nejpřísnější kritéria. Máš velkou chuť odčinit nedávný nezdar z turnaje Světového poháru a poprat se o místo v kádru pro prosincový světový šampionát?
Chuť a motivace na šampionát, který se koná doma, by určitě byla. A musím říci, že dost veliká. Budu dělat vše proto, abych se tam probojoval. Ale záleží to na trenérech, jejich konečné rozhodnutí budu respektovat.
O víkendu startuje 41. ročník extraligy mužů. Váš celek je znovu největším favoritem soutěže. Máte po tolika titulech vůbec ještě motivaci se o něj znovu prát?
Motivace vyhrát mistrovství republiky družstev je vždycky veliká, bez ohledu na to, kolikátý titul to je. Samozřejmě, že se vždycky všichni těšíme až na konečnou fázi ligy, tedy pokud se do ní dostaneme.
Nestává se pro diváka díky vaší dominanci liga nudnou? Ptám se proto, že třeba ve druhé polovině devadesátých let se tak hovořilo o období, ve kterém neochvějně drtily soupeře pražské Kobylisy.
Loňská základní částí extraligy byla velice vyrovnaná, v semifinále play-off s Čelákovicemi jsme měli hodně namále, abychom po letech ve finále nebyli. Byla to tři úžasná utkání, kterým nechybělo vůbec nic. Spousta fanoušků, skvělý nohejbal i výsledkové zvraty. A finále? Na to jsme se všichni hodně moc těšili, byli jsme namotivovaní jako nikdy předtím. Výsledek vypadal jednoznačně v náš prospěch, ale ono to tak jednoduché nebylo. Tam rozhodla větší touha po vítězství a samozřejmě to potřebné štěstíčko. Takže když toto shrnu, tak nikdo nemůže říci, že by jsme naši nadvládou znudili extraligu.
Jednou ze dvou nejblyštivějších přestupových hvězd roku byl příchod Jakuba Mrákavy z Čakovic, a to do vašeho oddílu. Jak se herně zabydlel v sestavě? A kdo se musí začít bát o svou dosavadní pozici?
Kuba je můj dlouholetý kamarád, pocházíme oba z Východních Čech. Jsem moc rád, že moje přemlouvání konečně vyšlo a Kuba se rozhodl k nám přestoupit. Místo v sestavě si určitě najde, třeba půjde na blok místo mě (úsměv).
Náhledněme nyní ke všem vašim ligovým soupeřům. Loňským finalistou byl celek z Karlových Varů. Letos začne od začátku s navrátilcem Vladimírem Babkou v sestavě. Jaké karlovarskému družstvu dáváš šance na finálovou účast?
Ve finále by se mohly ocitnout i minimálně čtyři družstva. Karlovy Vary, Šacung, Čelakovice a doufám, že i my svou skoro povinnost zvládneme. Osobně se mi líbí hra Čelákovic. Na hráčích je vidět, že na sobě makají a mají touhu se tam probojovat. No a u ostatních třech jsou obrovskou výhodou zkušenosti z minulých ročníků. Takže to bude zajímavé a otevřené!
Tvrdě trénující družstvo z Čelákovic ale nepatří k vaším zrovna oblíbeným soupeřům. Kam sahají jejich letošní ambice?
Tak náš oblíbený tým to nebyl celkem dlouho. Ale s klukama jsme si to vyříkali jako chlapi, takže minulá nenávist je již doufám minulostí. Jinak jsem je již hodnotil v minulé odpovědi. Mají na to se dostat do finále.
Šacung vám předloni uzmul titul, loni ale zůstal po šesti letech bez ligové medaile. Mají si v Benešově zvykat na horší časy, nebo naopak letos budou chtít loňský výpadek odčinit?
Podle mého názoru jim hodně uškodil přesun na nové nedodělané hřiště v Benešově. Na osadě jim to vyhovovalo mnohem více. I já musím říci, že jsem radši hrál v té jejich kleci. V semifinále se loni utkali se silným týmem z Karlových Varů, takže nějaký útlum si myslím, že to nebude. Však uvidíme.
Už dvakrát v řadě těsně před branami play-off zůstal žatecký klub. Co podle tebe postrádají hráči z města chmele, aby konečně pronikli mezi elitní kvarteto?
Osobně mě to dost překvapilo, protože oba dva roky zpět to měli kluci ve svých rukou. Ale bohužel jim to nevyšlo. Rozhodně bych jim to letos přál, mám tam dost svých kamarádů a spoluhráčů na turnajích.
Ve Vsetíně sází na početnou slovenskou enklávu. Letos jim přibyl do sestavy možná momentálně nejlepší hráč světa, Ján Brutovský. Být ty na místě vsetínského trenéra, nechal bys hrát spolu reprezentační sestavu Brutovský – Perun v deblech i trojicích, nebo naopak rozdělením jimi vyztužil obě poloviny sestavy?
Já bych snad tento tým ani nechtěl trénovat, těžko těmto ostříleným borcům něco radit. Spíš bych je nechal hrát společně. Ale podle mého názoru slovenskou nadvládu na šampionátech dělal hlavně Martin Perun, což jsme si mohli všimnout v sobotu ve Vsetíně.
V Čakovicích odchodem Mrákavy ztratili svého nejlepšího hráče. Co to udělá s výsledky pražského celku?
Pokud kluci z Čakovic budou mít chuť hrát a mít motivaci, tak by mohli uhrát i stejné výsledky. Na Kubu až příliš moc spoléhali, což jim bránilo v dalším výkonu.
Nováčkem soutěže s nelehkou úlohou je Zruč – Senec z Plzeňska. Má na to, aby soutěž minimálně zachránil a jak by podle tebe obstál v baráži s Českým Brodem, pokud by se loni nesestupovalo přímým sestupem?
Abych řekl pravdu, tak ani nevím, kdo v tomto klubu hraje. Určitě se budou chtít vytáhnout, ale myslím si, že nemají šanci na záchranu. Viděl jsem pár zápasů první ligy a rozdíl proti extralize je tam veliký. Nebudu však předbíhat, uvidíme teď v sobotu.
Jakou vůbec má v nohejbalové hierarchii Pavla Kopa pozici extraliga? Dáváš jí na vyšší pozici, než jednorázové soutěže? A obecně, preferuješ spíše halové, nebo venkovní akce?
Dlouhodobá soutěž má svůj vlastní charakter, výsledek je znám až za půl roku. Kdežto jednorázové soutěže jsou odehrány za den. Takže extraligu je mnohem cennější vyhrát.
Extraliga vstupuje prvním ročníkem do pátého desetiletí své existence. Za tu dobu vyprodukovala a předvedla velké množství špičkových hráčů. Kteří právě tobě uvízli v paměti jako ti nejlepší?
Momentálně si vzpomenu na spousty skvělých hráčů. Líbí se mi styl a technika Pepy Tirpáka, blok Karla Bláhy, ostrá béčka Fandy Kalase, ale hlavně levá noha Petra Guldy (úsměv).
Šeď některých ligových utkání narušovali hráči – šoumeni, kterým nic nebylo svaté, ať už jde o protihráče, rozhodčí, diváky, či občas i spoluhráče. A tak se chodilo dívat na impulzivní postrach rozhodčích i spoluhráčů Žaluda, peskujícího vyznavače disciplíny Šmejkala, klauna a baviče Vocela, provokatéra a vulgárními výrazy nešetřícího Vanyu, z té mladší generace pak třeba na Fritze či Kubína. Kdo dnes umí roztočit emoce?
Nejemotivnějších hráčem a trenérem je bezesporu Michal Doucek z Čelákovic. Někdy to i přehání, ale zřejmě je to jeho styl.
Jedno zamyšlení na závěr. Jak si myslíš, že bude vypadat extraliga nohejbalu za dalších čtyřicet let?
Doufám, že se toho dožiju a rád se na ni budu chodit dívat.
