Turecko, to je káva, čaj, med a… nohejbal?!

2012_turecko_01(Turecko, Izmit) Bude Turecko zemí nohejbalu zaslíbenou? Dnes to tak ještě nevypadá, ale je možné, že se to v blízké budoucnosti změní.


Druhý březnový víkend jsem se jako vyslanec UNIF a zároveň lektor zúčastnil historicky prvního školení mezinárodních rozhodčích nohejbalu mimo Českou republiku, a to v tureckém Izmitu. Celá akce měla svůj počátek koncem loňského roku, kdy se zástupci tureckého (tehdy ještě) fotbaltenisu ozvali generální sekretářce UNIF Zuzaně Viňanské s prosbou, že by chtěli opustit FIFTA a vstoupit do UNIF (a EFTA). Země s půlměsícem ve znaku se již nějakou dobu zúčastňuje fotbaltenisových soutěží a pořádala i řadu šampionátů, ale vždy byla spojována s nepříliš solidním jednáním samozvaného prezidenta tureckého fotbaltenisu pana O. Icina. Avšak po intenzivní korespondenci mezi Z. Viňanskou a tureckým zástupcem panem Omer Kaya bylo zřejmé, že tito noví turečtí zástupci jsou nejen důvěryhodní, ale též ochotní i schopní pro nohejbal (futnet) něco udělat. Jejich první návrh na spolupráci byl chvályhodný – pro zájemce z celého Turecka uspořádat školení rozhodčích. UNIF i EFTA samozřejmě uvítaly tuto iniciativu, a protože za rozhodčí jsem ze své pozice v UNIF Technical Committee zodpovědný já, bylo o mé misi rozhodnuto.

2012_turecko_02V pátek ráno jsem se vydal na cestu – jak jinak než stylově pomocí Turkish Airlines – do Istanbulu. Tam na mě již čekal zástupce pan Kaya a cestovali jsme asi sto kilometrů v asijské části země do průmyslového a přístavního města Izmitu. Toto velké město (s aglomeracemi čítající 1,5 mil. obyvatel) je hlavní baštou tureckého nohejbalu a má velký potenciál v osobě pana Zeki Kutlu, profesora na zdejší tělovýchovné fakultě. Oba mí turečtí kolegové zároveň pracují pro izmitskou radnici, pan Kaya jako zaměstnanec – manažer pro mládež, pan Kutlu jako poradce v oblasti sportu. O tom, že město sportu a nohejbalu přeje, svědčí i moje návštěva u starosty města, která proběhla ve velmi přátelském duchu. Ostatně všichni lidé, se kterými jsem se v Turecku setkal, byli velmi přátelští, což je vůbec jeden z nejpříjemnějších poznatků mé cesty.

Vlastní kurz pro rozhodčí proběhl na univerzitě Kocaeli, což je komplex mnoha fakult a kampusů nějakých deset až patnáct kilometrů za městem. Jen pro představu je třeba zmínit, že zde studuje asi 60 tisíc studentů! Školil jsem něco kolem 25 účastníků, téměř z poloviny dívek a žen, často z různých jiných sportů i ze vzdálenějších míst. Pravidla nohejbalu se mnou probíral i pan Kaya, který mé vysvětlivky překládal pro některé účastníky do turečtiny. Po dopolední teorii následovala praktická výuka v krásné univerzitní sportovní hale a poté i závěrečný písemný test. Uspěli všichni, samozřejmě že v různé kvalitě, ale mnozí účastníci by mohli být posilou i v naší komisi rozhodčích.

Večer, po skončení kurzu, jsme já, pan Kutlu i nový rozhodčí pan Fatih Trabzon při pracovní večeři probírali další osud tureckého nohejbalu (futnetu). Shodli jsme se na tom, že fotbaltenis, O. Icin a FIFTA jsou minulost a že nově vzniklá turecká nohejbalová federace (TFF) bude mít významné místo ve struktuře UNIF a EFTA. TFF chce již letos pořádat tři turnaje tzv. Pro-Tour a ráda by na nich uvítala i hráče členských zemí EFTA. Její funkcionáři se chtějí jako pozorovatelé objevit na Poháru vítězů národních soutěží v květnu na Korsice a rádi by vyslali minimálně tři žáky a tři ženy do kempu v Chabařovicích. Samozřejmě počítají s účastí na MS juniorů a žen v Brně i na MS mužů v Nymburku. Na druhou stranu TFF nabízí pro UNIF a EFTA své dobré kontakty na nohejbal v Gruzii, Arménii a Azerbajdžánu. Diskutovali jsme i o možnostech kontaktů ve Spojených arabských emirátech, Libanon či Egyptu. Příští rok se v Turecku konají sportovní hry států Středozemního moře a TFF by tam chtěla předvést nohejbal jako ukázkový sport.

2012_turecko_03Měl jsem ze své návštěvy u tureckých přátel opravdu dobrý pocit. Jsou to inteligentní a příjemní mladí lidé, pracovití a nadšení pro nohejbal. Vyjde-li alespoň část z toho, o čem jsme diskutovali, posune to nohejbal o velký kus výš. Uvědomme si, že Turecko je zemí, která je na vzestupu, že zde žije kolem 72 milionů obyvatel a že téměř polovina z nich je mladších 35 let. To je potenciál, který žádná jiná evropská země nemá. Jestli se nohejbal chytí na univerzitách i středních školách, jak to má TFF v plánu, můžeme brzy očekávat turecký atak na medaile nejen v juniorské a ženské kategorii, ale i mezi muži. Pak k tradičním tureckým pochutinám přibude i další specialita – nohejbal.

Sdílej článek:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Reprezentace