(Nymburk) Ke světovému šampionátu mužů směřuje nyní úsilí trenéra českého mužského národního výběru JIŘÍHO ŠMEJKALA. „Jak všichni vědí, dostal jsem od Výkonného výběru důvěru pracovat s týmem do mistrovství světa v roce 2012, které se koná u nás. A já jsem zvyklý slovo dodržet. Chci připravit tým tak, aby český fanoušek z toho měl radost,“ říká. Pojďme se tedy podívat na další záměry jednoho z nejdéle působících tuzemských reprezentačních trenérů.
Trenére, jak po posledním evropském šampionátu mužů vidíte svou další budoucnost?
V roce 2012 mi končí řádná smlouva jako trenéra národního týmu. Sám jsem Výkonnému výboru sdělil, že po této akci budu končit, ať už to dopadne jakkoli. Co vím, tak po šampionátu mi možná bude nabídnuta nějaká jiná funkce u reprezentace, ale nepředbíhejme.
Ano, něco už prosáklo ven. Údajně se jedná o vámi navržený koncept jakéhosi šéftrenéra či supervizora, který by byl nadřazen trenérům všech reprezentačních družstev. Strohá zmínka už se objevila i v zápise z posledního jednání statutárního orgánu svazu.
Vychází se z toho, že nikdy žádná komise reprezentace prakticky nefungovala. Ty lidi tam byli nebo jsou napsaní, ale nikdy to nic nepřineslo. Reprezentaci děláme já, sekretář svazu a jsme zodpovědní prezidentovi. Stejně mimo té trenérské práce se starám i o finance a další věci. Protože ta komise reprezentace skutečně nepracuje, tak jako třeba hokej má šéftrenéra, podobný model by mohl být převzat i pro nohejbal. Jednotlivá reprezentační družstva by měla své kouče a já bych jim měl vytvářet servis, tj. jak, za kolik, kde atd. To znamená věci, aby se o ně nemuseli trenéři starat.
To mi ale spíše pasuje na pozici vedoucího družstva. Znamená to, že taková funkce by nezasahovala do trenérských kompetencí, zejména těch souvisejících se samotnou hrou?
Ano. Každé reprezentační družstvo, tj. mužů, žen, juniorů, by mělo svého trenéra. Ti by podléhali mně, místo dosavadní komise reprezentace. Samozřejmě ode mě by tam byla přirozená oponentura, která tam dnes chybí. Nohejbalem strávím přes čtyřicet víkendů v roce, nedělá mi problémy jezdit se dívat na žáky, na dorost. Se servisem pro národní tým mám zkušenosti a rád bych je nabídl dále.
O určité kritice ze strany nohejbalového hnutí jsme hovořili v minulém rozhovoru. Je pochopitelné, že na výkřiky bezejmenných se nemá smysl ohlížet a také jste řekl, že z očí do očí vám nikdo žádnou kritiku vaší práce nesdělil. Nemyslíte si ale, že vám může zbytečně škodit i to, že vaše smlouva s ČNS je na nohejbalové poměry nestandardně dlouhá a prakticky se navíc jedná o prodložení té původní?
Já jsem přece konkurz dělal v roce 2005. Pak mi smlouva byla dále prodloužena. V řadě jiých sportů se konkurz na trenéra ani nedělá, Výkonný výbor si trenéra vybere přímo.
Ale v nohejbale se od určité doby konkurz na trenéry prováděl a nemyslím, že by to bylo ke škodě.
Ano. Jelikož jsem v prvním období zadané cíle splnil, bylo mi v roce 2008 nabídnuto prodloužení smlouvy na další čtyři roky. Já jsem si to nevymyslel, byla mi dána důvěra s tím, že mám připravit mužstvo až do mistrovství světa v roce 2012.
To je dané. Měl jsem na mysli to, zda vnímáte, že vaše pozice by mohla být silnější tím, kdyby po dejme tomu dvouletém cyklu, jste pozici uhájil proti jiným kandidátům ve výběrovém řízení.
Když vám někdo věří a dá vám důvěru, tak proč bych dělal konkurz.
Konkurzy na trenéry reprezentací sebou nesly i pozitivní fakt v tom, že se o skutečných seriózních zájemcích o tuto funkci vědělo a v případě neúspěchu např. u mužů se takovým zájemcům nabídla funkce u jiného reprezentačního družstva, o které dosud nebyl takový zájem.
A o kterých zájemcích hovoříte? Já trenéry nevidím skoro ani v extralize, natož pro národní tým. To není rýpání, to je realita. Byl bych hrozně zvědav na to, kdo by se teď přihlásil do konkurzu, kdyby byl vypsán. Je nutné také zmínit, že se nebavíme o trenérech pro dvoudopadový nohejbal, ale pro jednodopadový futnet. A mě by jako současného trenéra reprezentace hrozně zajímalo, kdo z těch tzv. zájemců dnes trénuje se svými svěřenci hru na mezinárodní pravidla. Aby naší reprezentaci pomohl. Pokud má někdo vážný zájem o reprezentaci, tak by se měl začít o své reprezentanty starat a umožnit jim se dlouhodobě na působení v reprezentaci připravit.
Je pravdou, že při mapování vašich budoucích nástupců zatím padají jména klubových trenérů. Vaší velkou výhodou je, že nejste svázán s žádným ligovým klubem. To zatím vždy Výkonný výbor ctil, že funkci trenéra u mužského národního týmu nemůže dělat klubový trenér. Tolerovalo se to jen u asistentů.
Jestliže chceme vozit z šampionátů medaile a to nejlépe zlaté, tak i v oddílech se nelze zabývat mezinárodními pravidly podružně. Zájemce o takovou funkci musí ukázat, že dokáže hráče připravovat na mezinárodní akce. Trenéra národního týmu nemůže dělat hráč nebo trenér, který každý víkend jezdí se svým družstvem. Pak nemůže mít čas na sledování toho, co by sledovat měl. Pochopitelně u klubového trenéra by také mohlo docházet ke střetu zájmů a jeho pozice by tak byla těžší. U asistentů je to jiné, já se vždy snažil si vybrat takové, u kterých předpokládám budoucí rozvoj. Trenéři v klubech jsou však pro národní tým nepostradatelní právě tím, že by měli hráče dlouhodobvě připravovat k reprezentaci. Trénér národního týmu to nemůže suplovat, jeho role je v tom výběru, on už hráče neučí hrát.
Za rok a pár dní tady máme světový mužský šampionát. Cílíte už přípravu speciálně na tuto akci?
V létě jsem bouchl do stolu a řekl jasně, že takto dál ne. A to jsem nevěděl, jak dopadne evropský šampionát. Naši hráči nejsou ve stejné pozici, jako soupeř. Prohrát se může. Ale hráč musí mít stejné podmínky. Končí nám zkušení hráči jako Petr Bubniak nebo Libor Chytra. Teď je tu pro všechny zájemce obrovská šance se prosadit do výběru pro mistrovství světa. Podmínkou ale je, že musí ve svých klubech trénovat hru podle mezinárodních pravidel. Ať si odehrají svojí ligovou soutěž, to jim neublíží. Jasně bych chtěl koncept udělat tak, že všechny termíny soustředění dám klidně k dispozici extralize, ale mám jednu podmínku. Chci po Výkonném výboru, aby termínová listina v příštím roce končila posledním utkáním finále extraligy koncem září, aby byly sehrané všechny republikové mistrovství. Aby poprvé bylo před šampionátem delší klidové období, ve kterém si hráči vyléčí zranění a únavu. Teprve pak si soustředění nechám na závěrečnou přípravu před šampionátem. Tam se mi adepti předvedou a já poznám, jak za ten rok na sobě pracovali a jak to myslí s reprezentací vážně.
Letos se třeba díky nezájmu pořadatelů mistrovství republiky mužů hrála až po evropském šampionátu.
To rozhodně tak příští rok nemůže být. Jak jsem už řekl, všechny termíny soustředění pustím k dispozici pro domácí soutěže, ale pak musí mít hráči před mistrovstvím světa, které bude v prosinci, klid.
Prosincový termín ovšem moc ideální z hlediska přípravy není. Mám na mysli zejména to, že až dosud byl prosinec klidovým obdobím, u některých oddílů možná začátkem přípravného období. Nyní má do této doby být nasměrována hlavní mezinárodní akce. Nemáte třeba strach z toho, že hráči reprezentanti nebudou mít s kým trénovat, protože hráči nereprezentanti v tomto období prostě odpočívají a po dlouhé sezóně moc chuti na hru nemají?
Reprezentanti to klidové období budou mít k dispozici, minimálně tři nebo čtyři týdny. To byl vždy náš problém, že se odjíždělo na mezinárodní akci z plného zatížení, to prostě už nemůže být. Ta naše zhruba patnácka hráčů reprezentantů bude chodit trénovat a připravovat se.
Na to se právě ptám. Kam bude chodit trénovat a hlavně s kým? Vždyť jak jsem zmínil v předchozí otázce, oddíly mají klidové období a často tedy ani logicky nemají na toto období zajištěn pronájem hal a tělocvičen.
Tak to už jsme hodně daleko. Ty skupiny hráčů si navzájem přislíbily pomoc, takže uvidíme kde a jak. Navíc před mistrovstvím budou ta nejméně tři třídenní soustředění. Pojďme to zkusit, má to svou logiku. Ještě musím zmínit, že ani já nepovažuji termín první týden v prosinci za nejvhodnější. Lepší by pochopitelně bylo, kdyby mistrovství světa navazovalo na zimní halovou část sezóny, tedy někde na konec března, začátek dubna. Jenže to už by nebyl rok 2012, ale rok 2013 a příští rok by tak svou vrcholnou mezinárodní soutěž neměl.
