(Francie, Corte) Po delší době v roli mírného favorita odjížděla na v pořadí desátý evropský šampionát mužů (a první v rámci nové kontinentální asociace EFTA) česká reprezentační výprava. Jenže vše bylo jinak, než si Češi malovali a na víc, než splnění povinnosti nedosáhli. Zlato pro ně ve všech třech disciplínách viselo příliš vysoko. U tří stříbrných medailí byl v roli asistenta trenéra na svém dalším šampionátu JAN BUDDEUS, který kromě české reprezentace dříve ochutnal i trenérskou roli u rakouského družstva. Právě s ním jsme si povídali o podobě šampionátu a jeho pohledu na sportovní část akce.
Honzo, můžete nám přiblížit vaší roli u českého výběru?
Na Korsiku jsem odjel jako takový mutlifunkční zástupce. Takže v prvé řadě řidič, na místě pak asistent trenéra Šmejkala a dále jako rozhodčí, protože každá země musela dodat jednoho rozhodčího.
V čem spočívala vaše trenérská činnost?
Těžko se to komentuje. Moc jsem prostoru nedostal. Pro mě to bylo výrazně menší zapojení, než jsem třeba měl v Nymburce při Světovém poháru. Tam jsem dostal určité pověření, což zde už neplatilo. Tady to měl vše plně v rukou hlavní trenér. Moc jsem tak hráčům nepomohl.
Jak na vás působil šampionát po organizační stránce?
Byl jsem příjemně překvapený. Jak znám Francouze, tak jsem čekal trochu čurbes. Ale nic takového nebylo, zvládli to. Je to dáno i tím, že prezident národního svazu na Korsice pořádá několik let turnaje, takže s organizací mají bohaté zkušenosti. Dobrá byla i propagace, ve městě byly k vidění světelné billboardy, akci vysílala televize. V tomto ohledu se to podobalo naším vrcholným akcím. Organizační tým byl početný, měli tam dost studentů. Na šampionátu nedocházelo k žádným prolukám s výjimkou druhého dne, kdy tam byly exhibice. Byla to skutečně dobře zvládnutá akce.
Popište nám prosím stručně, co pro českou výpravu šampionát znamenal z hlediska časového.
My jsme dorazili ve čtvrtek v ranních hodinách do Livorna, šli jsme na trajekt a dojeli na Korsiku. Po ubytování jsme měli volný program. Večer pak byla organizační schůzka, kde byl nastíněn program šampionátu. V pátek ráno se odjíždělo do Venaca, kde byly obě haly, ve kterých se hrálo. Druhá hala byla trochu horší tím, že byla stranou a stála tak mimo pozornost diváků. Byť ani do první haly jich i přes slušnou propagaci tolik nepřišlo a velká tribuna zela dost prázdnotou. Tipuji to tak na padesát diváků. V obou halách se v pátek odehrály základní skupiny. Nejprve se odehrály dvojice, potom singly, po skupinách se ještě hrálo o 7. a 5. místo. Tím byl páteční program vyčerpán. V sobotu se hrálo znovu v obou halách a hrály se základní skupiny trojek. Pak se v nich hned hrálo o 7. a 5. místo. Hned se navázalo možná bohužel pro nás trojicemi. Bylo to z důvodu požadavku korsické televize, která si to vymínila. Takže se hrála semifinále trojic, poté semifinále singlů a nakonec semifinále dvojek. Následovaly zápasy o 3. místo a končilo se finálovými zápasy. Právě tyto zápasy už byly prokládány exhibicemi. Hrálo se tak hodně dlouho do večera, končilo se včetně vyhlašování kolem desáté hodiny. Z haly jsme odjížděli v půl jedenácté a měli jsme toho plné zuby. V neděli po snídani jsme už trajektem odjížděli domů.
Pojďme tedy již k té nejdůležitější, sportovní části šampionátu. Jak nejprve hodnotíte kvalitu vašich soupeřů?
Je vidět, že v rámci jednodopadového nohejbalu jdou ostatní země nahoru nejvíce v disciplíně jednotlivců. Angličané jako nováček byli nejslabším účastníkem, byli to spíše fotbalisté. Nečekal jsem však, že další mladé země Polsko a Ukrajina udělají za krátký čas tak velký výkonnostní skok. Jejich hráči mají dnes už vynikající příjem, ukázkové rozehry tělem, velmi slušnou nahrávku a zlepšení je vidět i u smečařů. U Švýcarů a Francouzů není ten posun tak výrazný, ten hlavní skok už mají za sebou. U Švýcarů se mi moc líbila mezihra, po Slovácích jí měli nejlepší. Jsou to rychlí lehkonozí hráči, je vidět že to mají nakopané. Chybí jim tradičně vysocí smečaři, ty naopak už třeba Ukrajinci či Poláci mají. Na jeden dopad ale v té mezihře naše hráče předčí. Velmi dobře se prezentovali Francouzi i ve trojicích, měli výborné smečované podání a také na útoku předvedli atraktivní hru. Tak precizně provedné údery nůžkami jsem ještě nikdy neviděl. Smečař měl nákoleník a náloketník kvůli dopadům na zem. Oba prvky jsou však velmi náročné a na konci turnaje se už na Francouzích projevila únava. U řady týmů ale také ještě i byla vidět taktická nevyzrálost. Tam třeba byly momenty, kdy Polák bojoval s Ukrajincem o 5. místo. Předtím srdnatě vzdoroval favorizovaným soupeřům, takže v tomto zápase toho měl plné zuby. Jeho spoluhráči ho povzbuzovali z hlediště a nebyli schopni při tajmu za ním přijít a dát mu alespoň napít. Museli mu jí donést francouzští organizátoři.
Je jasné, že díky přetrvávajícím mezinárodním sporům byl šampionát ochuzen o tradiční silné sestavy z Rumunska a Maďarska.
Pochopitelně, ale s tím nic udělat nemohu.
Jasně. Nyní tedy váš pohled na výsledky české reprezentace. Jak vás uspokojilo stříbro v podání Karla Hrona?
Stříbro ze singlu určitě můžeme považovat za úspěch. Hronovo druhé místo bylo doslova vydřené. V pátek ve skupině sehrál těžký vítězný zápas s Francouzem, který získal medaile na minulých šampionátech. Další výborný zápas sehrál s vítězným Milanem Ižolem ze Slovenska. Bylo zřejmé, že na sobě poctivě zapracoval a bylo by dobře, kdybychom v této u nás méně oblíbené disciplíně měli více takových Hronů.
Co debly, naše dlouhodobě nejsilnější disciplína? Tam se zlato docela očekávalo.
Naší sestavě s Radkem Pelikánem, Kubou Mrákavou a střídajícím Petrem Bubniakem bych nic nevyčetl. Makali, odvedli své maximum. Ve skupině nepřipustili žádný problém, rozehráli se všichni tři. V semifinálovém zápase už hráli jen Pelikán s Mrákavou. Ve finále narazili na Slováky s Brutovským a Patrikem Perunem, které v předchozích zápasech doplňoval Stupák. Zápas byl opravdu úžasnou podívanou, naši hráči hráli dobře. Jenže poté bohužel Mrákava dvakrát zahrál smečovaný servis do pásky a navíc mu v prvním setu trochu odešla i nahrávka. U Slováků bych vyzdvihl nahrávku Brutovského, který dokázal Perunovi připravit výhodnou pozici pro útok i z těžkých rozeher. Vůbec jejich mezihra byla někde jinde. Jak říkám, byl to velmi pěkný zápas, kde nám chybělo i potřebné štěstíčko. Byly tam balony, kde se míč překulil k nám o pásku, nebo u nich se jim o centimetry vyhnul basketovému koši. Naši kluci i když zahráli o třídu lépe, než naposledy na Světovém poháru v Nymburce, kde Slováky porazili, tak tady neměli nárok.
Ještě nám u dvojic pro formu popište odlišnosti od tuzemské podoby této disciplíny.
Počet doteků byl shodný, počet dopadů míče na zem o jeden méně. Hrálo se na krátké hřiště, tj. k podávací čáře u trojic. Podávat se mohlo kamkoliv, ne tedy pouze křížem.
Výčet disciplín zakončíme nejsledovanější disciplínou, trojicemi. Jak tady viselo vysoko zlato pro české barvy?
Ve trojkách, kde za nás nastupovali Jan Vanke, Jirka Doubrava, Libor Chytra, Radek Pelikán a Tomáš Bíbr, už jsme měli problémy v semifinále s Francií. Kde nám hodně starostí dělalo jejich smečované podání, dobře umisťované k postranní čáře. Také jejich smečař, jak už jsem zmínil, hrál nebojácně extrémní údery nůžkami ze vzdálenosti, kde blok byl neúčinný. Zápas rozhodlo to, že od druhého setu Francouzi zhoršili nahrávku a umožnili našemu blokaři několik úderů eliminovat. Tím jejich smečař znervózněl a začala se prosazovat naše zkušenost. My jsme na bloku a útoku všechny zápasy točili po setu Vankeho s Doubravou a tak to bylo i pro finále. Zahajovali Vanke s Pelikánem na patě a Chytrou na nahrávce, u Slováků tradiční sestava bratrů Perunů s Brutovským na bloku. V prvním setu jsme měli velký výpadek na útoku a i když pak střídající Doubrava dokázal sestavu vytáhnout z nejhoršího, úplný závěr patřil soupeři. Ve druhém setu nám v polovině setu Slováci odksočili o dva míče, Doubrava si sám řekl o vystřídání, ale Vankemu se nedařilo. Pole jsme měli dobré, Pelikán s Chytrou pracovali v obraně spolehlivě. Nebylo to vůbec lehké, v hale byl tvrdý a rychlý povrch s vysokým odskokem míče. Míče se chytaly hodně daleko za hřištěm, protože u lajny to hráče přeskakovalo.
