(Praha) Mezinárodní scéně dlouhodobě vládnou Slováci, nemá smysl si nalhávat něco jiného. Svěřenci trenéra Žigaly mají jednodopadová pravidla v krvi a znovu se potvrdilo i na zatím poslední mezinárodní akci, pražském ITD Cupu. První místo z deblového turnaje nového seriálu Tipgames Czech Open patřilo dvojici v tradičních žlutých dresech. Hlavní sláva patřila nakonec naskočivšímu trenéru Jaroslavu Žigalovi a notně zpocenému Patriku Perunovi. Svůj velký den ale měl i momentálně nejlepší singlista současnosti, slovenský reprezentant z DPMK Košice MILAN IŽOL.
Milane, odborníci vás pasovali na hlavního favorita pražského turnaje. Vnímali jste ten tlak?
Zpočátku jsem to tak necítil, ale pak už ano. Šlo nám to dobře a věřili jsme si čím dál tím více.
Mezinárodní pravidla vám sedí. Jaká byla příprava před akcí?
My víceméně už tři, možná čtyři roky trénujeme na jeden dopad. Byli jsme připraveni jak po fyzické, tak i psychické stránce.
Většina lidí má jako elitní slovenskou, resp. košickou dvojici zafixovánu sestavu bratří Perunů, nebo Patrika Peruna s Brutovským. Poslední dobou ale jistíš slovenské ambice v deblu i ty. Cítíš, že dnešní vítězství tě v klubové a reprezentační deblové hierarchii posune výše?
Martinovi Perunovi nevyhovují současná pravidla ve dvojicích, zejména tedy zkrácené hřiště. Mojí výhodou je, že mám nakopáno mnoho zápasů singlů a kratší hřiště mi tak nevadí. Navíc se zde uplatní i moje smečované podání. Proto jsme do Prahy dorazili takto s Patrikem.
Základní skupina vás tolik neprověřila. Kromě druhého setu úvodního zápasu s Karlovými Vary vás nikdo nebyl schopen přitlačit ke zdi.
Nebylo to ale tak lehké, jak to vypadá podle výsledků. Překvapili mě někteří hráči, které jsem na jeden dopad neviděl hrát. Měli dobrou mezihru, což jsem tedy nečekal.
Zato čtvrtfinále, to byla řež. První sestava Šacungu Doubravy a Stejskala padla až v prodloužení třetího setu. Co zápas rozhodlo?
Nevím, těžko říci. Bylo to vyrovnané.
Nehlodal trochu ve vás po prvním vyhraném setu červíček pochybnosti? Přece jen předchozí tři čtvrtfinále platilo, že kdo vyhrál první set, zápas prohrál.
Určitě trochu ano. Ale věřili jsme si, byli jsme vyhecovaní a měli jsme i to nezbytné štěstí.
Výhra po takovém boji asi dost pozvedne sebevědomí. Projevilo se to i v semifinále proti modřickým Pelikánovi s Rosenberkem?
Ano. Nejtěžší soupeř byl za námi. Tím jsme si, tedy alespoň za sebe říkám, že jsem si věřil hodně. V semifinálovém zápase jsme měli od začátku navrch a vyhráli jsme.
Nepřekvapilo vás vůbec složení závěrečné čtveřice semifinalistů? Přece jen takové obsazení moc osob znalých nohejbalu netipovalo.
Překvapilo. Rozhodně jsem mezi semifinalisty čekal třeba Kubu Mrákavu s Ondrou Pachmanem, nebo Pavla Kopa s Petrem Topinkou.
Přišel finálový zápas a v něm čekala další sestava ze Šacungu, další velké překvapení v podobě Ešnera se Štěpařem a náhradníkem Flaksem. Vzdorovali vám dlouho a navíc ty jsi musel opustit hřiště. Co se vlastně přihodilo?
Byly to křeče. Nevím, zda jsem během turnaje málo pil, či co to způsobilo. Bylo to velmi nepříjemné, nešlo to vydržet a musel jsem se nechat vystřídat trenérem Žigalou, který byl v naší sestavě veden jako náhradník.
Co tedy říkáš výkonu trenéra Žigaly, který jako čerstvý padesátník dokázal nejen udržet naděje, ale ve třetím setu i dovést vaší sestavu k výhře?
Jaro Žigala už byl připravený před zápasem. Chytaly mě křeče, věděli jsme, že půjde do hry. Překvapilo mě, jak zahrál a vůbec jsem nečekal, že ještě i dokáží s Patrikem vyhrát.
