
Celek Útěchova letos psychicky vyzrál. Vedle několikanásobné mistryně světa Peruňské navíc začala svoji úlohu opory týmu plnit i druhá z hvězdné dvojice – Plachá. Vydatně jim svými zkušenostmi pomáhaly Hanáková i dvorní nahrávačka Peruňské Malátová. Jediným zdánlivě slabším článkem družstva mistryň byla třetí dvojice. I ta ale dokázala v nejdůležitějších utkáních zabrat, získat potřebné body a nedovolit soupeřkám otočit průběh. Vystřídaly se v ní hráčky základní sestavy Schützová, Hlaváčová a Peloušková, ale i fluktuantky Petříčková a Flašarová. To vše pod taktovkou trenéra Martina Kleinera. Jihomoravanky ovládly ligu s velkou převahou bez ztráty bodu a s průměrným výsledkem 6:1 na utkání. Po závěrečném duelu s družstvem Sokola Břve tak mohla děvčata s jásotem zdvihnout nad hlavu pohár pro vítěze.

Také třetí adept na titul, družstvo Vršovic, bylo během soutěže oslabeno o Kulhánkovou a Fáberovou. To rozhodlo v boji o špici tabulky v neprospěch Pražanek. Nenašel se nikdo, kdo by je herně plnohodnotně nahradil, i když byl na mladých hráčkách znát velký herní posun vzhůru. Když navíc přestala hrát i Řezáčová, zůstávaly v důležitých momentech opory Vrtišková a Žemlová většinou osamocené. „Vlastně jsme přišly pro letošní sezónu o celou druhou dvojici a mojí spoluhráčku ve dvojce první. V půlce sezóny se nám podařilo dopsat na soupisku bývalou hráčku z původně druholigové Oázy Pavlu Zátkovou, která nám pomohla dohrát v klidu závěr sezóny i MČR v trojicích i dvojicích. Přes všechna oslabení jsme sezónu odehrály obstojně. Navíc jsme si konec vylepšily v Českém Brodě, kde nám domácí hráčky podlehly 4:6. Pořadí to sice neovlivnilo, ale byl to příjemný závěr,“ objasnila situaci v týmu Sokola Praha Vršovice II jedna z aspirantek na titul Nohejbalistka roku a klíčová hráčka týmu RŮŽENA VRTIŠKOVÁ. „Největším zklamáním pro mne jsou ty ženské týmy, které vzdávají ženskou ligu a jdou raději hrát s klukama. Naopak, příjemně letos překvapil tým Solidarity Praha, který se herně velmi zvedl a dokázal nás v sezóně dokonce porazit,“ zhodnotila stručně letošní ročník nejvyšší soutěže kapitánka pražského družstva.
Mezi prvními třemi týmy a zbytkem startovního pole zeje obrovská výkonnostní mezera. Je to dané i tím, že silná družstva většinou stahují mladé a nadějné hráčky z týmů spodku tabulky. Až na čestné výjimky se také nedaří získávat pro nohejbal dívky v dorosteneckém nebo žákovském věku. První liga prostě zase o rok zestárla. Na záda tří premiantů se tak se zdvořilým odstupem dívala družstva Nymburka, kde vedle zkušené Šimečkové roste také mladá Tymichová, Čakovic, va kterých tvrdila muziku Štolcpartová a právě Solidarity Praha s nestárnoucí Lošťákovou. Jejich vzájemné souboje však měly patřičný náboj. Na posledním místě tabulky se pak usadil tým Břví a potvrdil letošní pokles formy.

Lenko, který soupeř byl pro vás v lize nejnebezpečnější a proč?
Nejvíc jsme se obávaly Českého Brodu. Mají silné pole, chytrý útok a výbornou taktiku. Je pravda, že letos nehrála vynikající smečařka Lenka Majerová, ale i tak je v jejich sestavě spousta univerzálních hráček, které bojují a umí bodovat. Dalším týmem byly Vršovice, kde hraje výborná smečařka a blokařka Růženka Vrtišková. Bohužel sebelepší výkon jednotlivce nedokáže vyhrát celé utkání. Mrzí mě, že Čakovice, které vždy byly dravé a kousavé, letos trpěly nedostatkem hráček a na jejich hře se to podepsalo.
Co vás na ženském nohejbalu nejvíc mrzí a co nejvíc těší?
Nejvíce mne mrzí to, že se na naši kategorii občas nahlíží jako na podřadnou. Ale o to více mne těší, že jsme jedna velká rodina. I když spolu na hřišti bojujeme, tak mimo kurty jsme veliké kamarádky a vždy je hodně zábavy.
Které mladé hráčky udělaly podle vás největší herní posun?
Letošní sezónu největší herní pokrok udělala především Terezka Peloušková od nás z Útěchova. Je to obrovský talent a veliká bojovnice. Také se stále zlepšují a herně dospívají mladé holky z Nymburka.




