V Modřicích se plesalo i plesovalo.

První nohejbalový ples, při kterém se vyhlašovala anketa nohejbalisty roku napříč kategoriemi, je již minulostí. Vznikl pod taktovkou trojlístku z nohejbalového podcastu, který si říká Nohejbabble. Co bylo během celá akce na programu jste se mohli dočíst v článcích i na sociálních sítích. Ale realita předčila očekávání. Modřickou halou se nenesly zvuky dopadu nohejbalového míče nebo pískot rozhodcovské píšťalky, ale rozléhala se jí živá hudba, smích přítomných hostů a nekonečné debaty o všem možném. A to až do ranních hodin.

---

Přípravy byly u konce, hodina H se blížila a organizátorům se na čele, byť jen nepatrně, lesknul pot z nervozity. Ten kdo však vstoupil do modřické haly, musel být ohromen. Tým okolo organizátorů odvedl skvělou práci. Stoly i židle jak podle pravítka, bufet nachystán i na ten největší nápor, podium na svém místě…mohlo se začít. Hosté přicházeli a buďme rádi za to, že dorazili všichni a v pořádku, když sobotní dopravu značně komplikovalo počasí a někteří přítomní vážili cestu až z podhůří Šumavy.

Moderátor večera, Martin Kozák, profík a fanda nohejbalu, se ujal slova a až do konce svého moderátorského působení toho večera neudělal chybičku. Program byl nabitý a tak nebylo na co čekat.

Nejdříve byli honorováni „otcové zakladatelé“ modřického klubu, ze kterých se ze zdravotních důvodů nemohl dostavit pouze jeden. Všem starým pánům, kteří si pro ocenění došli, se sluší vznést hold. Po symbolickém červeném koberci kráčeli v kondici a s hrdou chůzí. Byli to pánové Miroslav Čonka, Jan Rumpa, František Bubniak, Milan Frimmel, za indisponovaného Zdeňka Velíška převzala ocenění Lenka Novotná. Nedostavil se jediný, Miroslav Sekanina. Následovaly legendy, jenž stály u zisku prvního modřického titulu v roce 2003. Vidět u sebe stát hráče jmen Gulda, Makara, Kalas, Havránek, Pelikán, Bubniak, Rožek, Gryc, to muselo nejen u modřických patriotů vzbuzovat nostalgii. A tak měl v sobě úvod večera vše. Pompéznost, nostalgii, lidskost i vděčnost. Sál to příjemně nastartovalo a nic nebránilo prvnímu bloku písní a tance.

Poté se již přešlo na dekorování oceněných hráčů a hráček v jednotlivých kategoriích. V té dorostenecké si za Kohlem a Chráskem (oba ze Zbečníku) pro titul na stupínek nejvyšší vystoupal Jakub Sekáč z Radomyšle. Pyšná maminka mu dlouho tleskala ve stoje a sympatický „král“ své kategorie pronesl směrem do sálu i pár smělých vět.

Kategorie ženská působila nejsmutněji. Ze tří nominovaných se dostavila pouze jedna. Za to ji však lze označit skutečnou královnou. Za své výkony na listopadovém modřickém MS žen, ale i za svou prezentaci na tomto večeru. Krásné šaty se po červeném koberci táhly za Gabrielou Zachovou se stejnou lehkostí, s jakou si v listopadu došla pro titul hráčky šampionátu. Za ní skončila na třetím místě Kristýna Plechatá, před ní, na příčce první, Aneta Fojtíková (obě TJ AVIA Čakovice).

Po ženách přišla na řadu kategorie dorostenecká. Zde bylo adeptů na titul krále ročníku nejvíce. Již několikátý rok za sebou je tato kategorie extrémně silná. Vítěz však může být jen jeden a když se vedle sebe těsně před vyhlášením a dekorací postavili Václav Kalous (TJ Slavoj Český Brod), Tobiáš Gregor (SK Liapor Karlovy Vary) a Michael Svoboda (MNK mobilprovas Modřice), bylo těžké tipnout si. Pořadí od třetího místa nakonec skončilo tak, jak jsem zde vypsal a Michael Svoboda se již v tak útlém věku začíná zapisovat mezi osobnosti našeho sportu. O tomto „břemeni“ ví své Lukáš Tolar (SK Liapor Karlovy Vary), který tuto kategorii teprve před rokem opustil, ale jeho chvíle měla teprve přijít.

Neboť to byl právě on, kdo se svými kolegy z nohejbalových kolbišť, Pospíšilem a Rosenberkem (oba MNK mobilprovas Modřice), kráčel po červeném koberci pro ocenění v kategorii mužské. A tak tu stály, tři legendy sportu s více než stoletou tradicí a zvítězit mohl opravdu kdokoliv. Univerzál aktuálního nohejbalového mistra, Rosenberk, převzal ocenění z rukou prezidenta Sachla na stupínku s číslem 3. Když Martin Kozák na druhém místě vyhlásil jméno smečařského hegemona trojkové disciplíny poslední dekády, Pospíšila, Renata, partnerka nového krále ročníku, Tolara, seděla s úžasem, otevřenými ústy a hrdostí v očích dlouhé vteřiny a dívala se na svého vítěze. Také samotný vítěz musel tento fakt zpracovat, když si na okamžik schoval obličej do dlaní. A právě tyhle emoce jsou na sportu to nejhezčí. S pokorou a uznalými slovy směrem ke svým „soupeřům“ Tolar přijal ocenění a pak se po laškovném vyzvání moderátora pustil do tance s Gabrielou Zachovou. Přítomní je nenechali příliš dlouho o samotě a po těch honosných chvílích potlesku a oficialit se mohlo opět přejít k zábavě.

Tu na chvíli přerušil už je blok s tombolou. Přičemž systém této losovací soutěže byl promyšlen náramně. Tombola měla svou malou a velkou část. Zájemce zakupoval obálku se čtyřmi losy. Jeden byl vždy výherní a to v části malé tomboly. V rohu sálu se tak v jednu chvíli udělala řada a přítomní si chodili vybírat věcné ceny. Hlavní tombola se losovala těsně před půlnocí a ceny v ní byly již více než hodnotné. Losovací osudí přiřknulo dvě výhry stolu, u kterého seděli pan starosta Modřic s manželkou a v sále to v legraci šumělo slovy „náhoda“ a „je to cinklý“. Ale i při tombole se všichni skvěle bavili a tak to má být.

Poté se již tančilo, vzpomínalo, jedlo, pilo a hlavně povídalo. A ten kdo neusnul, ten si tam povídá dodnes…

---

Zeptal jsem se na dojmy z plesu různých účastníků. Neboť z jejich pozice se právě pohled na celou akci mohl různit. A tato teze se mi potvrdila. Jak si tedy tuto, v mých očích skvěle povedenou akci, užili někteří přítomní?

Miroslav Sachl – prezident nohejbalového svazu

Osobně velmi oceňuji celý nápad a celkovou ochotu pořadatelů se takovouto organizačně náročnou záležitostí zabývat. Za to jim zcela jistě patří poděkování a uznání. Průběh večera považuji za vydařený, na akci byla řada nohejbalovych osobností a vyhlášení svazových anket získalo důstojné prostředí. Podle mého názoru je tedy na co navazovat a pevně věřím, že další podobné nohejbalové akce budou následovat.

Martin Zbranek – hráč NK Austin Vsetín

Ples v Modřicích určitě splnil svůj účel, skvělá organizace, kdy běželo vše, tak jak mělo, spousta zábavy jak na parketu, tak i na baru. Určitě bych si další takovou akci znova rád zopakoval, protože se mi líbí koncept, kdy jsme všichni přijeli na vyhlášení nohejbalisty roku, ale poté šla nějaká “nohejbalová rivalita” stranou a všichni se náramně bavili jakožto normální lidi, co si vyrazili na ples.

Tereza Doležalová – bývalá aktivní hráčka

Sobotní akce v Modřicích byla po organizační stránce zvládnutá velmi dobře. Zvláštní uznání si zaslouží především Sokec, který se výborně postaral o občerstvení i pitný režim účastníků. Celkově šlo o povedenou událost, která měla příjemnou atmosféru a dobré zázemí.

Zároveň je ale na místě otevřít diskuzi, zda jsou Modřice ideálním místem pro setkávání nohejbalové komunity z celé republiky. Pro řadu lidí je tato lokalita poměrně vzdálená, a proto by možná stálo za zvážení hledat do budoucna místo, které by bylo dostupnější a geograficky blíže středu dění.

Otázky vyvolává také souběh dvou akcí ve stejném termínu. Není úplně pochopitelné, proč svaz připustí kolizi událostí, a následně řeší důsledky účasti hráčů jinde, například v případě zimního poháru žen. Takové situace zbytečně vytvářejí napětí a zasloužily by si jasnější plánování i komunikaci.

Co se týče haly v Modřicích jako prostoru pro ples, je vhodné zamyslet se i nad jejím charakterem. Velký a otevřený prostor může působit chladně a neútulně, což může ovlivnit komfort hostů, zejména žen, které se pak necítí příjemně a zůstávají více oblečené. Myšlenka pořádat zde společenské akce je hezká, ale provedení by si zasloužilo ještě doladit, aby prostředí působilo tepleji a slavnostněji.

Ondřej Pachman – člen VV

Za sebe bych bych rád poděkoval klukům z Nohejbabble za bezchybné uspořádání této příjemné společenské události. Vyhlášení ankety Nohejbalista roku proběhlo též s patřičnou důstojností a dále přidalo večeru na prestiži. Pokud bych měl ale hovořit z pohledu funkcionáře, tak mě ale nejvíce potěšila přítomnost lidí, u kterých je poznat, že nohejbal pro ně znaměná ještě o něco více, než pouze běžnou volnočasovou aktivitu. Bylo fajn se s nohejbalisty potkat i v jiné situaci, než ve sportovním úboru na hřišti.

Gabriela Zachová – hráčka DTJ Santoška

Za mně se ples Modřickým velmi vydařil, bylo vidět, kolik práce do toho organizátoři vložili. Chválím výběr kapely, která hrála perfektně. Děkuji za krásný večer a už teď se těším na další ročník!

Jakub Spousta – jeden z organizátorů

Upřímně – jsem z té sobotní akce v Modřicích nadšený a pořád to ve mně ještě doznívá. Myšlenka posunout anketu Nohejbalista roku do důstojnějšího, formálnějšího prostředí vznikla už v lednu 2024 a to, že se ji letos podařilo skutečně zrealizovat, beru jako obrovský krok pro nohejbal obecně. Při samotném zahájení plesu jsem se přistihl, že jsem dojatý. Dojatý z toho, že se po roce organizování, shánění financí a ladění detailů sen „tří otců myšlenky“, jak nás trefně nazval skvělý moderátor a kamarád Martin Kozák, stal realitou.

Celý večer na mě působil neuvěřitelně uvolněně, přirozeně a lidsky. Lidi se bavili, byli spokojení a spoustu pozitivních reakcí jsme slyšeli přímo na místě i po akci. Upřímně si nejsem vědom ničeho, co by se během večera nepovedlo – a fakt, že poslední hosté odcházeli z parketu až kolem páté hodiny ranní, mluví za vše.

Chtěl bych z celého srdce poděkovat všem sponzorům, kamarádům a lidem, kteří nám jakkoliv pomohli a podíleli se na organizaci. Máme z toho obrovskou radost a víme, že každý jeden z nich je nedílnou součástí této skládačky. Bez nich by se to nikdy nemohlo povést v takové podobě, v jaké jsme to společně zažili.