(Kroměříž) Střídavě oblačno, místy déšť. Tak si s nohejbalisty pohrával svatý Petr při pátém ročníku Memoriálu Květoslava Malíka v Kroměříži. Přestože počasí neukazovalo zrovna vlídnou tvář, prořídlé startovní pole sedmi trojic si zachovalo svoji kvalitu.
Všichni účastníci se nejprve střetli v jediné základní skupině systémem každý s každým, aby si to posléze první čtyři rozdali v play off. Hned úvodní semifinále znamenalo stop pro loňské obhájce Kopa, Pelikána a Kokšteina, které vyřadila trojice Gebel, Zbrožek a Pavelka. V druhém semifinálovém duelu si poradila velmi silná sestava Bíbr, Pospíšil a Vanke s domácími Kočičkou, Dvorským a Zemánkem. Kopova trojice se dala dohromady v souboji o třetí příčku a odsoudila k „bramboře“ domácí sestavu. Samotné finále bylo ukázkou nádherného nohejbalu se vším, co k zápasům trojic patří. Razantní útoky střídaly technické míče a skvělé zákroky v poli ctily oba soupeře. Poslední duel byl ozdobou a vyvrcholením celého turnaje. Vítězně z něj vyšla formace startují pod názvem Rumové pralinky. Ta se opírala o výborný blok modřického Jakuba Pospíšila, kterého v poli spolehlivě jistili karlovarští Jan Vanke a Tomáš Bíbr.
Trochu na krásu naopak hráli loňští vítězové Kop, Pelikán a Kokštein, nakonec je to o jediný míč stálo účast ve finále. Nahrávač MICHAL KOKŠTEIN ale nedělal třetího místa tragédii. „Naše spolupráce začala loni, kdy jsme si zkusili zahrát jeden turnaj a od té doby jsme na turnaji nepoznali jiné místo než první. Bohužel právě papírově slabší tunaj v Kroměříži nám vystavil stopku. Nejsme však nespokojení, jelikož jsme si tento turnaj přijeli především užít. Ovšem tentokrát jsme to pojali až příliš exhibičně, což se nám právě v posledním semifinálovém míči vymstilo. Mimo kurt si rozumíme stejně dobře jako na hřišti, zvláště večer před turnajem jsme si rozuměli víc, než bylo zdrávo. Jinak mě nejvíc mrzí, že jsme si překazili šňůru vítězných zápasů. Na druhou stranu to jednou muselo přijít. Můžeme to napravit v Zábřehu, kde také obhajujeme loňské prvenství,“ usmívala se karlovarská defenzivní opora a odpověděla Nohec magazínu na několik otázek.
Michale, v semifinále vás zastavila trojice, která neměla být až tolik těžkým soupeřem. Znemožnila vám tak obhajobu loňského prvenství…
Bylo to vyrovnané utkání, které rozhodl polední nepovedený kraťas Pavla Kopa. Soupeř měl motivaci a hrál velmi dobře.
Jak těžko se pak hledá motivace po prohraném semifinále?
Vždycky se řídím heslem, že je lepší být třetí než čtvrtý, takže s tím nemám problém. Více mě mrzelo, že jsme si nemohli ve finále zahrát s pozdějším vítězem, protože se jednalo o vzájemnou rivalitu a zápas by byl velmi vyrovnaný a zajímavý.
Jak byste charakterizoval vítěznou trojici?
Vítězem turnaje byl Honza Vanke s kterým hrajeme hodně často, Tomáš Bíbr, který je ve velké formě a je velice houževnatý a hladový po úspěchu. Byli skvěle doplněni o Pospíšila. Velice dobrá trojka, razantní útok a skvělá obrana. Cestička k bodu snad vedla přes Honzu Vankeho v roli zadáka.
Zdá se, že prolínání modřických s karlovarskými hráči je v poslední době na turnajích v módě…
Posledních deset až patnáct let kralují českému nohejbalu tyto dva týmy a jelikož nejvypjatější atmosféru slibují vždy právě zápasy Karlových Varů s Modřicemi, navzájem se velmi dobře známe a alespoň o letních turnajích rádi stojíme na stejné straně sítě.
Co jste říkal proměnlivému počasí?
Na nohejbal má být horko, ale pokud je pod mrakem a neprší je to také fajn. Samozřejmě jako každý nohejbalista nesnáším podzimní zápasy, kdy už je zima. Člověk se musí před každým zápasem náročně zahřívat a navíc třeba mrholí, to je kolikrát opravdu o zdraví.
Konečné pořadí:
1. Rumové pralinky (Vanke, Pospíšil, Bíbr)
2. Bez názvu (Gebel, Zbrožek, Pavelka)
3. Modrobílá šlechta (Pelikán, Kop, Kokštein)
4. Bajda Kroměříž (Kočička, Zemánek, Dvorský)
