54. mistrovství České republiky v disciplíně mužů je minulostí. Co se ale neměnilo bylo složení finalistů. Po dlouhých 17 letech se mohl radovat karlovarský Liapor, který naposledy ovládl tuto disciplínu právě v roce 2008 a všichni původní účastníci byly u toho. Ale pojďme popořadě.
V krásném areálu stadionu Mládí v Žatci se představilo 18 týmů převážně z extraligových mužstev doplněných o mužstva z druhé nejvyšší soutěže, konkrétně o pražské Řeporyje a R.U.M. Holubice. Týmy byly nasazeny do čtyř skupin po čtyřech nebo pěti týmech a klíč k postupu bylo umístění do třetího místa ve skupině, po které první tým měl zajištěné čtvrtfinále, a týmy na druhých a třetích místech ještě musely podstoupit redukované osmifinále.
Zápasy ve skupinách přinesly zajímavé výsledky a některé týmy už tak musely nechtěně předčasně skončit. Týkalo se to například béčka Karlových Varů (M. Medek, J. Medek, T. Gregor, K. Hron) nebo Čakovic „B“ (O. Pachman, T. Zelba, J. Chadim). Zajímavá byl skupina D, kde o postupu rozhodovala tabulka tří, ve které byl na tom nejlépe Vsetín „B“.
Play off začala třísetovou výhrou Modřic „B“ právě proti Vsetínu „B“ (D. Dvořák, M. Rácik, R. Stařičný). Radomyšl také ve třetím setu přetlačila Čelákovický „A“ tým (M. Flekač, R. Šafr, P. Nesládek). Pražská Solidarita (J. Šafránek, I. Nováček, T. Landrichter) nestačila na „B“ tým Čelákovic a domácí „A“ výběr přetlačil Řeporyje (J. Ftačník, F. Linhart, A. Harmanec).
Čtvrtfinále je pomyslný milník, kdy se turnaj dá označit za úspěšný, či neúspěšný. Hned tady se proti sobě postavily obě Modřické sestavy a ve dvou setech byla lepší ta první. Modřice „B“ (P. Kop, J. Hanus, M. Svoboda, F. Kalas) tak ukončily svoji pouť předčasně. Vsetín „A“ potřeboval tři sety proti týmu Radomyšle (F. Hokr, J. Slavíček, R. Toman). Karlovy Vary „A“ snadno přehráli Čelákovice „B“ (V. Holas, V. Kalous, T. Andris) a v posledním čtvrtfinále k velké radosti domácích příznivců dokázal první tým Žatce v tiebreaku přetlačit Čakovice „A“ (M. Kučera, T. Chadim, J. Vacek)
Bitvy o medaile mohly začít. Do prvního semifinále nastoupily týmy Modřic „A“ (L. Rosenberk, J. Pospíšil, D. Višvader) a Vsetína „A“ (J. Chalupa, R. Tabaka, K. Ptáček). Zápas nabídlo drama až do posledního míče třetí sady. Na devítkách se J. Pospíšilovi podařilo vytlouct blok J. Chalupy a Modřice tak postoupili do finále. Na valachy tak zbyl pouze zápas o bronz. Ve druhém semifinále už domácí „A“ tým (O. Vít, N. Truc, J. Jůzek) nevykouzlil další zázrak a prohrál s Karlovými Vary „A“ (J. Vanke, L. Tolar, M. Kokštein, T. Bíbr).
Souboj o bronz svedl dohromady dva týmy, které se již potkaly ve skupině, a to domácí Žatec „A“ a Vsetín „A“. V prvním zápase dne vyhrál Vsetín a domácí tak věřili v úspěch svých barev podle hesla: se stejným soupeřem dvakrát ve stejný den neprohraješ. Vsetín ale zvládl i druhý zápas s přehledem a bral tak bronz. „V této sestavě jsme spolu hráli poprvé a nebylo to vůbec špatné. Celý den se nám hrálo dobře. Stačil jeden lepší odraz bloku v semifinále a mohli jsme hrát finále. Jakákoliv medaile z jednorázových akcí je ale úspěch. Turnaj byl organizačně skvěle zvládnutý a vyšlo i pěkné počasí“ přiblížil ve svém hodnocení smečař Vsetína Jan Chalupa.
Potřetí za sebou se sešla stejná finálová účast na trojkovém šampionátu a to Modřice „A“ a Karlovy Vary „A“. V předchozích případech vždy vyhráli hráči z jižní Moravy. Tentokrát ale tahali za kratší konec. Lázenští šviháci předváděli skvělý nohejbal a nedali tentokrát Modřicím šanci. Brali tak vytoužené zlato ve dvou setech. Lukáš Rosenberk tak do své sbírky přidal další cenný kov. „Byť by to ode mě možná hodně lidí nečekalo, já osobně jsem se stříbrnou medailí poměrně spokojený. V průběhu základních skupin jsme se zejména s Višvim na hřišti trochu hledali a naše hra lítala všude možně, ale postupem času jsme ji dokázali stále více stabilizovat. I díky tomu se nám podařilo projít přes nelehký los až do semifinále a následně do finále. Tam jsme však už poměrně vyčerpaní narazili asi po tři sta šedesáté osmé na houževnaté Karlovy Vary, kterým to ve finále prostě lepilo lépe a ten den si zaslouženě odnesly vítězství. Přijímáme to s pokorou a příště jim to vrátíme. Z mého pohledu byl celý turnaj ze strany Žatce zorganizován velmi dobře. Vyšlo ideální počasí, jeden zápas byl napínavější než druhý a dorazila i poměrně početná divácká kulisa. Za mě to byla velmi důstojná pozvánka na závěrečnou část ligových soutěží.“
Nejradostněji vypadal smečař Karlových Varů Jan Vanke. Poslední titul bral společně s Michalem Kokšteinem a Karlem Bláhou, který byl i na tomto mistrovství v roli trenéra, před dávnými 17 lety. Letos se to povedlo v sestavě doplněné o Lukáše Tolara. „Bylo to pro nás opravdu vydařené mistrovství. Měli jsme těžkou skupinu. Čekali nás duely s Radomyšlí, ve které hraje prim smečař Filip Hokr a současně skvěle hrající Modřice „B“, které jsou ověnčeny mnoha tituly. Oba zápasy jsme vyhráli, a to dalo řád celému turnaji. Když jsme porazili ve skupině i tým z Čelákovic, zajistili jsme si z prvního místa postup přímo do čtvrtfinále a vyhnuli se nevyzpytatelnému osmifinále a zároveň ušetřili síly. Kdyby se nám nepodařilo skupinu vyhrát, cesta za úspěchem by byla výrazně složitější. Čtvrtfinále z Čelákovickým „B“ týmem a následně semifinále proti Žatci bylo pod kontrolou a mohli jsme se těšit na finále proti úřadujícím mistrům nejen republiky, ale i světa, vedené Jakubem Pospíšilem a Lukášem Rosenberkem. Myslím si, že nám zbylo více sil a rozhodla naše touha po vítězství. Se stejným soupeřem jsme dvakrát za sebou ve finále šampionátu prohráli a měli jsme velkou touhu nezopakovat finálové selhání…. Musím říct, že všichni od nás skvěle zvládli svou roli a každý z nás pomáhal na svém postu a dohromady se dostavil fantasticky úspěch“ shrnul šampionát Jan Vanke držící zlatou medaili.
Nejnáročnější den ale měl nepochybně Ondřej Vít. Není lehké mistrovství řídit v roli pořadatele a navíc ještě hrát. „Hodnocení MČR má dvě roviny, neboť jsem vystupoval ve dvou rolích – hráč a v druhé jako spolupořadatel. Nerad bych si přivlastnil všechny zásluhy, byl to celý tým organizátorů, jimž bych chtěl touto cestou poděkovat. Organizačně si myslím, že jsme spokojeni, neslyšel jsem zatím žádná negativa. Co se týče herní stránky, měli jsme k dispozici dvě formace, bohužel pár hráčů bylo neplánovaně mimo ČR, tak jsme improvizovali. Béčková sestava po boji nepostoupila ze skupiny, což bylo trošku zklamání. Áčková sestava pronikla si myslím zaslouženě mezi poslední čtyři nejlepší týmy, kde jsme ale již bohužel na soupeře jak v semifinále, tak v boji o bronz neměli. Čtvrté místo s odstupem času asi úspěch bude, zatím spíš převládá hořkost z nemedailové pozice.„
Je skvělé, že trend skvělých mistrovství České republiky stále pokračuje a pevně věříme, že to tak bude i nadále.
