O spojení českého nohejbalu a jeho korejské obdoby, jokgu, už jste si mohli nejen v našem magazínu přečíst až až. Spolupráce mezi oběma stranami nadále vesele pokračuje. Třetí korejská mise opět prohloubila vztahy českých a korejských hráčů a funkcionářů. Tentokrát nešlo o mistrovství světa či jinou mezinárodní soutěž, nýbrž festival prezentující korejský národní sport. Český výběr vedený trenérem Martinem Spilkou v Soulu sehrál utkání s reprezentačním výběrem asijského tygra. Proti houževnatým mladíkům z Korejské republiky náš tým ostudu rozhodně neudělal. V areálu Modrého domu sehráli Spilkovi svěřenci vyrovnanou partii, která vzbudila pozornost nejen v hlavním městě.
Bez nadsázky přes celý svět minulý týden vážila cestu česká výprava. Na osobní pozvání Ki Yong Honga, předsedy korejské jokgu asociace, přicestoval výběr v následujícím složení: Jakub Chadim, Tomáš Chadim, Zdeněk Kalous, Jiří Kalous- všichni TJ Avia Čakovice, Marek Vojtíšek- TJ Sokol Holice. Trenérství se ujal čelákovický lodivod, Jose Mourinho nohejbalové extraligy, milovník ramen a největší znalec jokgu i korejských tradic, Martin Spilka. Jako vedoucí celé akce do letadla usedl Martin Flekač. Po celou dobu trvání korejské mise 2024 vás fotografiemi a všemožným zákulisním materiálem zásoboval Tomáš Loffelmann, který si střihl i epizodní roli jako hráč na kurtu. Důležitou postavou nejen pro tuto akci, ale také pro celý nohejbal a převážně jeho mediální stránku, byl a je Martin Kozák ze štábu České televize. Převážně jeho zásluhou mohla dostat prostor reportáž o celé akci v hlavní relaci sportovního zpravodajství našeho veřejnoprávního média.
Po příletu do jihokorejské metropole mohla začít nová intenzivní dobrodružství, která čekala na naší výpravu na každém rohu. Náplní uplynulých dní strávených na korejském poloostrově nebyl pouze národní poklad našich asijských společníků. Mimo jokgu se hráči věnovali také propagaci nohejbalu a jeho mezinárodní formy, futnetu. Mistrovství světa v Budapešti už klepe na dveře a jeden z vyzyvatelů české reprezentace bude také korejský národní výběr. Někteří jednotlivci budou jistě figurovat ve finální nominaci Petra Guldy, o důvod víc se předvést a zkusit české hráče zastrašit svým atletickým umem. Hlavní chvíle celého programu přišla rychleji než všudypřítomný pokrok, který je pro Korejskou republiku tak typický. Zápas v Jokgu u bývalého sídla tamních presidentů. Stejně jako světový dosah místního populárního žánru K-popu byl obrovský také kurt, na kterém se tento souboj národů udál. Po nástupu v tradičních korejských krojích mohlo utkání začít. V základní sestavě dostali na straně českých barev prostor bratři Chadimové s Vojtíškem a Zdeňkem Kalousem. Korejci se prezentovali sestavou, kterou vedl hlavní smečař Seo Young Bin. V poli a mezihře ho doplnili Lee Seung Min, Lee Jun Seong a Park Seo Hu. Oproti nohejbalu je jokgu více „razantním“ sportem. Podle toho vypadá i útok a defenziva. Z počátku úvodního setu si mrštní korejští obránci stoupli daleko za hřiště, neboť na útoku se prezentoval dynamitovými projektily Zdeněk Kalous. Místo technických kraťasů často hráči volí podtáčené zbrzděné smeče, chtějí-li proložit razantní často skákaný úder krátkým míčem. Čtení hry měli domácí na špičkové úrovni, proto se jejich obrané formaci podařilo často snadno zachytávat útoky z bot našich hráčů. Tomáš Chadim prokazoval, že body do něj nebudou dělat snadno ani na druhém konci světa. Vojtíšek si na přípravě útoku počínal jako Pan nahravač, bojující o tituly v extralize, a ne o její udržení. Ani jeho precizní nahrávky však často nevedly k bodovému zakončení. Neboť Korejci jsou národ houževnatý nejen ve svých životech a historii, ale na hřišti to platí dvojnásob. Při setbolu Jihokorejců nastoupil na hřiště Jiří Kalous na úkor Tomáše Chadima. Jeho servis budící respekt všech asijských sportovců a diváků rozhodně nadělal soupeři trable. Rozhodit organizovanou hru domácích úplně však ani on nedokázal. Po epickém prvním setu se dostali do vedení domácí. Na začátku toho druhého udělal trenér Spilka bratrskou rošádu. Starší Kalous toho mladšího nahradil v zahajující čtveřici. Na útok se začal více dostávat Jakub Chadim. Tvrdost a síla jeho smečí by probudila strach snad i v jistém nepopulárním tlustém pánovi vládnoucím ve druhé zemi Korejského poloostrova. Změny v personálním obsazení provedl i trenér soupeřova výběru. Možná i to přispělo k většímu vyrovnání poměrů na hřišti. Češi dokázali s korejskými profesionály více než držet krok. Až neuvěřitelným obraným zákrokům tleskalo celé zaplněné náměstí ve světové metropoli. Jak hra plynula a body přibývaly, začali korejci na útoku předvádět dechberoucí kreace. Pozadu nezůstali ani naši borci. Po několikáté smeči z nohy Jakuba Chadima do umělého povrchu mohli místí obyvatelé sledovat otřesy země, které způsobovaly ohromně razantní údery. Koncem odvetného setu dokázal Spilkův výběr dokonce srovnat skóre. Od stavu 13:13 sledovali diváci nervy drásající drama. Zápas ukončil v tiebreaku rozhodujícím bodem Park Seo Hu. V nohejbalové hantýrce bychom řekli skákaným klepákem do paty. Dál už následoval prostor na sbližování a upevnění vztahů mezi nohejbalem a jokgu. Své dojmy o tom nám předal kapitán extraligových Čakovic, Jiří Kalous.
Jirko, co bys řekl, že si jako vrcholový nohejbalista můžeš z jokgu odnést? Je něco co ti tento sport dává navíc?
Jokgu má hodně odlišností od nohejbalu, který je známý u nás v klasické extralize. Neblokuje se, obrana je mnohem kompaktnější a musí na nějakých principech fungovat jinak. To je pro mě přínos i do nohejbalu. Můžu vidět situace ve hře i z jiných úhlů. Jinak bych určitě vyzdvihl to, jak tím sportem Korejci žijí. Dokáží k němu přitáhnout lidi, udělat si vlastní značky…. Vnímají to pomalu jako svaté. Každá menší událost v jokgu je jako největší zimní turnaje u nás (Pardubice Open, Austin cup, Přerov,…… pozn. red.)
Dokázal by sis představit hrát jokgu místo nohejbalu?
Za mě si nedokážu představit hrát jokgu jinde, než na podobných eventech a akcích nebo na MS. Pro mě je nereálné hrát tenhle sport celý rok. Jokgu je mnohem více atletické, já nejsem ten typ co by byl schopný akrobaticky všechno tupě řezat někam do plotu. Nohejbal je podle mě mnohem hezčí, atraktivnější a dalo by se říct komplexnější sport. Nohejbalista musí být v podstatě šikovnější než nějaký Jokgu hráč. Člověk musí nohejbalu věnovat detailnější přípravu. k jokgu stačí aby byl dobrý atlet nebo akrobat.
Jak vnímáš korejské hráče jako lidi, jednotlivce? Dokázal by jsi s nimi tvořit tým?
Líbí se mi, jak se od nás snaží učit. My bychom měli být hotoví podstatně víc z nich než oni z nás. Vždy chtějí okoukat šlapaný kraťas nebo šlajsku. Berou to tak, že si od nás můžou vzít něco, co jejich soupeři tady neznají. Tohle u nás nikdo moc nedělá, snad až na bráchu. Jako lidi jsou to super kluci, na kterých je vidět, že tím doslova a do písmene žijí. My bychom asi byli nadšený, ale oni z nás asi už moc ne(směje se). Z naší strany by asi přišlo něco jiného, než jen čistě nadšení pro ten sport jako takový, ale i ty věci okolo, každý ví nejlépe sám.
Záznam utkání zde
Fotodokumentace a další propagační materiál zde
