Jsou články, které autoři píší rádi. Tento do takové kategorie rozhodně nepatří. Když na nebeské kolbiště odejde hráč, který s nohejbalem spojil většinu svého života, není to nic veselého. Obzvlášť, pokud do nebeských bran vstupuje předčasně. To je i případ MIROSLAVA SACHLA st. (*1965), který po dlouhém boji podlehl doma 15.6.2023 zákeřné nemoci.
Šest mistrů republiky a Sachl – tak se s nadsázkou říkalo v pražských Dopravkách, kde Sachl strávil část své kariéry. Když jsem i já měl možnost vstoupit do tohoto ligového týmu, mohl jsem Mirka poznat nejen na hřišti docela detailně. Jako každý měl své mouchy. Na hřišti měl rád pořádek a nejraději byl v pozice jasného prvního smečaře. A tak jako nahrávač jsem občas vyslechl hlášku „jsi dost zkušený na to, abys věděl, kdo je tady první smečař“ v případech, kdy nás ve trojici doplňoval další smečařsky disponovaný spoluhráč. Na svém hlavním postu netěžil z bůhvíjaké rychlosti, ale z důrazu a technické disponovanosti. Jako jeden z mála smečařů hrál nejraději na levém kůlu. S přibývajícím věkem upřednostňoval technická zakončení, která ovšem bývala hodně nepříjemná. Zejména ta s téměř nulovým odskokem, která se doslova vškvařila do antuky. Ale tak ho znali i v pražských Kompresorech, Kobylisích, Solidaritě, na Šacungu, v Lokomotivě, Břvích, Startu i Řeporyjích. Nohejbalová hřiště neopustil ani později, kdy sbíral vavříny na veteránských turnajích. Kromě pozice hráčské se věnoval i trenérské činnosti a také role rozhodčího na nejvyšší úrovni. Míval štěstí na vyrovnaná a hlavně dlouhá utkání, takže jej provázela hovorová pověst rozhodčího s nejnižší hodinovou sazbou.
Co jej však charakterizovalo nejvíce, byla jeho přátelská a nekonfliktní povaha. Kam přijel, měl přátele. Původem z osady na Kačáku miloval i nesvazové akce. Tuto životní filozofii vštěpil i svému synovi, který kromě ligového působení jako hráč i trenér se zabydlel i ve funkcionářské roli.
„K nohejbalu mě táta přivedl na Dopravkách na Hagiboru, pak se to převedlo na osadu Šacung. Nohejbal jsem si zamiloval a začal jít v tátových stopách. Od táty jsem si vzal jeho dobrosrdečnost, radost ze hry a kamarádů. Prostě jsem se naučil užívat si život ve spojení se sportem a lidmi, co se kolem něho točí. Z jeho hry jsem vždy oceňoval to, že při hře přemýšlel a hrál chytře a pestře. Nejdříve měl útok založený na ráně, ale stále častěji pak na technice. Tu měl vytříbenou, na rozdíl ode mě,“ řekl MIROSLAV SACHL mladší. „Do poslední chvíle se táta zajímal o nohejbalové dění a výsledky. Nohejbalem a chatou na osadě Batalion, kde s nohejbalem začínal, žil opravdu intenzivně celý život. Ke konci nohejbalové kariéry se věnoval veteránským soutěžím a roli sudího. I když už sil ubývalo, měl hromadu nohejbalových vzpomínek spojených s kamarády po celé republice,“ doplnil.
Poslední rozloučení se na přání zesnulého koná pouze v úzkém rodinném kruhu. Rozloučení se všemi kamarády proběhne v pátek 7.7. od 17:30 v rámci turnaje na hřišti SK Start Praha na Střeleckém ostrově, který se odehraje jako 1. ročník Memoriálu Miroslava Sachla.
