(Horažďovice) Nohejbalová veřejnost se v posledních letech musí čím dál častěji učit vyslovovat nové jméno v nohejbalovém světě. NC VYNK Horažďovice Hapon. Oddíl hrající druhou ligu mužů se dostává do popředí zájmu hlavně díky kvalitní práci s mládeží. Žáci loni provedli bohatý výlov medailí z rybníku zvaného mistrovství České republiky a jejich kořistí se stal i prestižní Pohár ČNS. Jen málokoho tedy mohla překvapit přítomnost dvou hráčů z města v podhůří Šumavy v užší nominaci na žákovský titul Nohejbalista roku 2009.
Oporou a tvůrcem úspěchů v této mládežnické kategorii je DAVID BOŠKA, zástupce mladé nastupující trenérské generace. Je znám svou náročností a nekompromisností. Pro lenochy je přímo postrachem. V době letních prázdnin vedl několik nohejbalových kempů a pro mladé bylo doslova výzvou některý z nich „přežít“. Sluší se dodat, že je dorosteneckým mistrem republiky z roku 1999 v barvách Pospolu Strakonice.
Davide, jaká byla podle tebe letošní sezóna, ve které jsi se svými žáky celkem jasně dominoval?
Povedla se. Vyhráli jsme dvě republiky, Pohár ČNS i pár dalších turnajů. Trošku mě mrzí, že jsme neměli svého hráče ve finále MČR jednotlivců, ale i tak jsem spokojen.
Kdo patřil k vašim největším soupeřům?
Určitě Kotlářka, ale na pozoru jsme se museli mít i před Českými Budějovicemi. Výborný byl také žatecký singlista Sýs. Tuhle disciplínu hrál opravdu dobře.¨
Čemu vděčíš za tak dobrou výkonnost, která vás provázela jako družstvo po celou sezónu?
Kvalitní tréninky a zodpovědný přístup všech žáků v klubu. Také se nám, až na pár výjimek, vyhýbala zranění a nemoci. To je vždy základ úspěchu.
Jaký je tvůj názor na práci Komise mládeže do které budeš určitě kooptován?
Je začátek ledna 2010 a stále se pořádně neví, zda se letos bude hrát žákovská liga nebo druhá liga dorostu. To neprospívá nikomu. Spolupráci s Komisí mládeže bych se nebránil. Pokud to bude v mých silách, pomůžu.
Co chybí práci s mládeží v Čechách a na Moravě?
Trenéři a kvalitní tréninky! Loni jsem vedl tři letní soustředění a s našimi kluky objel skoro všechny akce. Mluvil jsem s žáky z ostatních oddílů o tom, jak vypadají tréninky v jejich klubech. Devadesát procent z nich tréninky nemá, jen občas hrají přes síť. To je v dnešní době málo.
Jak bys charakterizoval práci s mládeží na Slovensku z pohledu úspěšnosti slovenských týmů na společných turnajích?
Neznám úplně všechny slovenské týmy, ale je vidět, že u našich východních sousedů se hraje srdíčkem. Mají jasný cíl a jdou si za ním. U nás někdy takovou chuť do nohejbalu postrádám. Přesto si myslím, že Česká republika má lepší nohejbalovou mládež ve hře na dva dopady. Pokud ale budeme chtít Slováky porážet i na jeden dopad a získávat zlaté medaile na dorosteneckých šampionátech, budeme muset začít hrát na jeden dopad buď dorosteneckou ligu, nebo Pohár ČNS dorostu.
Podporuješ projekt „žákovská liga“ který je vlastně soustředěním mládežnických družstev do menšího množství regionů aby se zvýšila úroveň žákovské kategorie?
Pokud má jít nohejbal dopředu, je žákovská liga dobrý nápad. Jen si myslím, že zatím není správná doba. Pokud vím, nemá nikdo ani odhad počtu týmů, které by se chtěly zapojit. Pokud se přihlásí třeba pět zájemců, ztratí tenhle projekt svůj kredit. Já bych v letošním roce spíš uvítal, kdyby se našly peníze plus alespoň jeden trenér a pro žáky se udělaly třeba dva reprezentační srazy.
Má žákovská kategorie dlouhodobě vzestupnou nebo sestupnou tendenci anebo se úroveň žáků drží na zhruba stejné úrovni?
Každý, kdo se v nohejbale trochu pohybuje, tak vidí sestupnou tendenci. Nejsou to jen žákovské kategorie, ale odráží se to i v dorostu. Před takovými šesti lety mohl z nejvyšší soutěže dorostu kdokoliv spadnout nebo ji vyhrát. Teď už to neplatí, i proto, že se u nás v poslední době více hostuje a přestupuje, než hraje. Je znát úbytek talentů.
Jaký tedy předvídáš vývoj v kategorii žáků a mladších žáků?
Bude hodně záležet na ČNS i Komisi mládeže. V republice je totiž málo trenérů a bojím se, že jich bude stále ubývat. Je třeba začít hledat řešení, jak z krize ven. Na stránkách Nohec magazínu jsem našel názor, že klub s perspektivou by si měl trenéra vážit a hýčkat. Vidím to podobně. Mám vypozorované, že malé děti na nohejbalový trénink s velkou námahou dostanete, ale vedoucí se o ně musí také umět postarat. Hodit jim balon prostě nestačí…
Očekával jsi triumf některého ze svých svěřenců v anketě Nohejbalista roku 2009?
Tušil jsem, že kluci budou hodně vysoko. Po celý loňský rok předváděli vyrovnané výkony, takže si čelní příčky v anketě určitě zasloužili. To, aby vyhrál můj svěřenec, bylo mé tajné přání a splnilo se. Jen doufám, že na sobě všichni budou pracovat i nadále a budou podobně úspěšní i v dalších věkových kategoriích.
Na nejvyšší stupínek v žákovské kategorii se vyhoupl MILAN KNEBL. Skromný univerzál, který nemá větších slabin a jeho velkou předností je hra pro tým.
Milane, co říkáš na své vítězství v anketě Nohejbalista roku 2009?
První místo jsem určitě nečekal, ale chtěl jsem se dostat mezi nejlepší trojici.
V čem jsi nad svými soupeři podle svého dominoval a v čem jsi na ně naopak ztrácel?
Mám doma medaile ze všech čtyř loňských republikových šampionátů, to byla nejspíš moje výhoda. Ztrácel jsem asi v tom, že jsem defenzivní hráč a ti nejsou tolik vidět.
Kdybys mohl charakterizovat své přednosti a nedostatky?
Mojí silnější stránkou je bojovnost a rychlost, slabinou naopak hra na síti. Nedostatků mám ale mnoho, vím o nich a budu pracovat na jejich odstranění.
První rok v dorostenecké kategorii bývá většinou pro loňské žáky dost těžký. Máš v záloze něco, čím nahradíš fyzické nedostatky oproti starším?
Bojovností a kvalitní zimní přípravou.
Co bys vzkázal těm, kteří tvé prvenství v anketě Nohejbalista roku zpochybňují?
Nikdy se nikdo nezavděčí úplně každému. Nemá proto smysl nic vzkazovat. (úsměv) Děkuji těm, kteří mi odevzdali v anketě svůj hlas.
