(Turecko, Istanbul) JIŘÍ ŠMEJKAL, to už je trenérská stálice u českého národního týmu. Pátý šampionát pod jeho taktovkou dopadl tak, jak dopadl a Šmejkal z absence zlata nedělá vědu. Jeho pohledem hráči uspěli, už jen pro stále se zvyšující konkurenci ve všech disciplinách. „Časy, kdy jsme měli ve všech disciplinách předplacené finále, skončily,“ vynáší svůj soud český trenér.
Pane Šmejkale, jak vás uspokojil bronz z jednotlivců v podání Ondřeje Víta?
Ondra porazil vicemistra světa, vicemistra Evropy a dotáhl to k bronzu. Bronzová medaile z jednotlivců je v současné době vlastně pro nás zlato. Protože oba současní vládci této disciplíny, mistr světa Rumun Bobis a mistr Evropy Slovák Ižol, jsou o třídu výše, než ostatní. Jejich finálový souboj byl zápas se vším všudy.
Čemu to přikládáte, že oba zbytku světa utekli?
Oba hrají moderní styl, tak, jak se tato disciplína má hrát. Rozehra prsama, jsou pohybově nadaní, mají ohromnou jistotu na útoku. Třikrát týdně svou disciplínu trénují. Jsou to specialisté, momentálně všem utekli o parník.
Jak hodnotíte výkony svého svěřence?
Ondra hrál dobře, řekl bych lépe, než loni v Nymburce. Přitom v naší domácí soutěži není tak výrazný, kromě domácího šampionátu letos neměl tak výrazné výsledky. Ani na soustředěních jeho hra nevypadá tak dobře. Na MS a ME ale svůj výkon předvede. Za to jsem rád a proto jsem na něj vsadil a vyplatilo se. Jak jsem řekl, bylo to maximum, kterého reálně mohl dosáhnout.
Přesto mohl pomýšlet na finále. Co podle vás rozhodlo o semifinálové porážce s rumunským reprezentantem?
Ondra podal výborný výkon, i další soupeři mu tleskali. Druhý set prohrál o jediný bod. Je to jak říkám, Bobisovi nebo Ižolovi mohou ostatní vzít set, ale ne dva.
Jste přesvědčen o tom, že pokud by teoreticky tuto disciplínu obsadil Petr Bubniak bez dalších závazků v ostatních disciplínách, tak by na oba zmíněné finalisty nestačil?
S klidným srdcem mohu říci, že určitě nestačil. Přes tyto dva by to nešlo. Petr to sám dobře ví, už několikrát na jiných akcích nám vypomohl a přesvědčil se o tom. Už se to hraje trochu jinak, už to nejde hrát tak, jak to hrajeme doma. Petrův styl v singlu na tu špičku už nestačí. Ano, doma má v lize lepší bilanci, než Ondra Vít, ale i Petr dobře ví, že by to na lepší, než bronzovou medaili nebylo.
Co tedy musí ČR udělat, pokud bude chtít i v této disciplíně pomýšlet na finále?
Poslední finále nám zajišťoval Petr Bubniak. Dnes už se ubírá styl hry jiným směrem. Vše je založené na kvalitních rozehrách, hráči si doběhnou i těžké míče, hrají z nízka, útočí ze dvou tří metrů. Naši singlisté to honí zezadu, těžké údery hrají z výšky. Je to špatně už od rozehry. Musíme prostě změnit herní styl. Kupodivu tato jediná disciplína se hraje stejně u nás, jako na MS nebo ME. Jenže tady je potřeba, aby se singlisté na tuto disciplínu specializovali, dvakrát třikrát v týdnu se jejímu tréninku věnovali. My si prostě singlistu světové špičky musíme vyrobit podle toho, jak hraje světová špička. Ti kluci, co to dnes hrají, už ten styl nezmění.
Nyní pojďme k deblům. Tam se dost kalkulovalo se zlatem, ze všech disciplín zřejmě nejvíce. Nakonec z toho ale bylo „jen“ stříbro. Berete to jako neúspěch?
Ne. Musím říci, že poslední tři roky jsme vždy některou z obou dvojkových disciplín vyhrávali. Měli jsme vhodné hráče na obě disciplíny, včetně té křížové dvojice, která se u nás nehraje ani ve dvoudopadové podobě. Velkou naší výhodou byla hra pravák – levák. Ta se díky sloučení obou disciplín do jedné zmenšila. Všechny země, které to hrají, se výrazně zvedly. Na jednu stranu jsem rád, že dnes šest zemí hraje vyrovnané zápasy, hra na menší hřiště jim sedí. Na šampionátu se každou půlhodinu měnilo složení semifinále, nikdo nevěděl, kdo z té šestky se tam dostane. Nechybělo moc a šli jsme na Slováky už v semifinále.
Říkáte, že se zmenšila naše dlouhodobá výhoda souhry leváka s pravákem. Co je příčinou?
Mohou za to pravidla nové disciplíny, ve které se sice hraje na tři doteky, ale servis se hraje jen do poloviny hřiště. Takže si servis rozehrávají smečaři a druhý hráč se kromě delší výměny na útok nedostane. Díky tomu třeba Slovensko vrátilo do hry Martina Peruna. I když v křížových ani velkých dvojicích nedostával už tolik prostoru, je znovu ve hře.
Zmínil jste Slovensko. Jaká byla jejich základní sestava v klíčových zápasech?
O návratu Martina Peruna jsem hovořil, jeho nahrávku a pole je zbytečné komentovat. Na útoku se výborně prosazuje Brutovský, kterému sedí úder do kratšího hřiště a má dobrý blok. Ostatní slovenští hráči jsou až za nimi. Třeba Patrik Perun má problém se svým úderem do menšího hřiště vejít. Mají to postavené na této dvojici hráčů.
Co chybělo naší sestavě, aby dosáhla na zlato?
Už jsem to říkal v Nymburce, že sloučení dvojic do jedné disciplíny nás poškodí. Velké dvojky byly vždycky naše parádní disciplína a kupodivu nám šly i ty křížové. Naši hráči mají na útoku problém se do těch šestiapůl metru vejít, neustále hrají proti bloku. Navíc jsou velké rezervy v mezihře. Je to nová disciplína, která se u nás ani náznakem nehraje. Kluci ale hráli dobře, ale už v semifinále s Rumuny jsem musel střídat, prohrávali jsme 8:10. Poprali se s tím a vybojovali finále. Ve finále hráli také dobře, fungovala nám dobře obrana i útok, ale bohužel jsme chybovali v mezihře. Chybí ta herní praxe.
Jak se jevili všichni tři hráči, kteří se ve dvojicích představili?
Nominovaná trojice hráčů se už na soustředěních jevila jako dominantní. Nikdo jiný jejich kvalit nedosahoval. Na šampionát jsme měli připraveno několik herních variant. V základní sestavě začínal Petr Bubniak s Radkem Pelikánem, Jakub Mrákava střídal v průběhu setů. Když to vezmu individuálně, tak Jakub to držel na všech postech, jak v poli, tak na útoku. Radek Pelikán hrál také dobře jak na útoku, tak na bloku, ale ve finále předvedl velký výpadek na nahrávce. To se mu za tři roky nestalo. Petr Bubniak odvedl svoje, ale prakticky se v tomto stylu hry z něj stává nahrávač a chytající hráč v poli. Myslím si, že mu ani tato dvojice tolik nesedí.
A jsme u trojic. Jak tam se jeví naše konkurence?
Hodně se zvedli Francouzi, zařazením mladých gymnasticky založených hráčů z juniorky se zvedli Rumuni. Také Maďaři omladili, jejich smečař oplývá razancí našeho kalibru. Udělali třetí místo, dokonce se Slováky to měli 9:9 v obou setech a byli na útoku. Už jsem viděl, že na Slováky půjdeme v semifinále, ale maďarský smečař to nezvládl. Naštěstí my jsme je dokázali v semifinále hladce porazit, v prvním setu jsme za 10:0 kazili servis. Přesto tvrdím, že ve trojicích jsme stále schopni si finále v klidu zajistit, což třeba u dvojic už neplatí.
Slováci ve finále ale už byl oříšek. Jak tam jste viděl příčiny porážky?
Letos jsme vsadili na takzvanou trojici šikulů, tj. stejnou sestavu ze dvojic, kde všichni se doplňují a propojují. Podle situace může jeden obsloužit druhého, jsou mobilní a jsou to nejlépe rozehrávající hráči. Vsadili jsme i na jinou obranu. Ve finále nás obrana nezklamala. Radek Pelikán svým technicky vedeným blokem hned v prvním setu čtyřikrát bodově zaskočil Brutovského. Tím pádem ho poslal ze hřiště. Následně Makaru, který přišel za Brutovského, hned dvakrát zavřel, takže šestkrát na bloku bodoval. Makara pak do druhého setu zase nenastoupil. Slováci tak třikrát měnili sestavu. Ve druhém setu ale Radek na útoku přestal bodovat, museli jsme střídat za Jirku Doubravu. Zvýšila se dynamika, Jirka hrál dobře, začal dělat body. Ke vší smůle ale nepřidal nic blokem. Nenechal se vytloukat, ale nezavíral středy, nepodpořil obranu. Ve třetím setu jsme zkoušeli obě varianty, ale po boji jsme podlehli. Naše trojka tady ale hrála lépe, než ta loni v Nymburce, mělo to hlavu a patu. Znovu říkám, že nám chybí herní praxe. My chytáme balony, ale polovina z chycených balonů nejde na síť. Z rozehry servisu je to dobré, ale z chycených míčů už ne. Ten výběr balonu od polařů musí být takový, aby mohl hrát další. Pak budeme mít pod kontrolou i ty trojky.
Takže zkuste ještě zhodnotit jednotlivce v disciplíně trojic.
Radek Pelikán je především deblový hráč. Tady ale nám pomohl dobrou rozehrou i blokem. Je technicky zdatný, chybí mu jen pro trojky větší razance na útoku. Jakub Mrákava byl vyzkoušen na patě za Františka Kalase nebo Jirku Holuba. Potvrdil v poli vynikající starty na balon, exluzivní zpracování, na útoku hrál to, co měl a nekazil. Na tom postu se mi líbil. Petr Bubniak byl pozičně silný, proto jsem na něj vsadil i ve trojicích. V poli výborný a díky dobré rozehře od obou smečařů neměl problém nahrát na dva smečaře. Pro Jirku Doubravu nebo Jana Vankeho je ale více vyhovující nahrávka od praváka, tedy Libora Chytry. Jirka Doubrava někdy hraje moc na krásu, vyčítám mu to hlavně v lize. Tady ale po dvou letech zahrál výborně, jemu mezinárodní pravidla sedí lépe, než dvoudopadová. Splnil na útoku, co měl, hrál parádní protažené údery, dostal se do laufu. Problém je jako s většinou nohatých hráčů na bloku. Tj. jeho načasování a technika. Libor Chytra splnil co měl, po Martinu Perunovi dnes nevidím lepšího nahrávače. Polařsky byl jistý.
